Pohádka na volné téma

Aelirenn

Tenkrat, kdyz jsem zila u brehu oceanu jsem poznala rybu.
Rybu, ktera se odmitla vzdat predstavy o zivote na sousi.
Zpocatku mela muj obdiv, ale pochopte, po case vam takovy idealiste zacnou lezt krkem.
Vytrvale kazde rano skakala z hlubin na plaz, jen aby se s neuspechem odmrskala zpet do vody.
Nekdy byl jeji vyskok natolik podareny, ze jsem musela vybehnout z chajdy a zpet do oceanu ji odnest.
Onoho osudneho rana, kdy tento pribeh zacal se rybe skok povedl. Hadala bych osm metru.
Ryba zoufale zamrkala a ja, lec plne zamestnana jsem se ji prisourala na pomoc..
Necelych deset kroku od ryby se to stalo.
Nez byste rekli „Sardinka“ na plaz se snesl ptak se zobakem ostrym jak dyka pirata Luisita, do paratu sevrel nebohou rybu a s bezohlednym sklebem na tvari odplach odplachtil pryc.
Plna strachu o zivot ryby jsem osedlala nejrychlejsiho Tulene a jala se sledovat dravce.
Cesta to lehka nebyla, ale tu zradnou potvoru jsem z oci neztratila.
Po chvilce dravec i s rybou dosedl na skaliska, kde sidlil cely jeho rod.
Ze hrbetu Tulene jsem seskocila do vody a co nejtisseji doplavala primo ke skaliskum.
A pak uz to slo raz na raz.
Jako spravna namornice jsem zahulakala, hrozive zaplacala rukama a vritila se primo k ptakum.
Prekvapeni zlocinci uleteli a rybu nechali lezet opodal.
A tak byla ryba po svem nejdelsim vylete zachranena a k svemu stesti i definitivne zbavena idei o krasnem zivote na sousi.


Anelito

Tak, deti, povim vam pohadku o jednom malem zviratku. To zviratko byl maly roztomily potkan, kteremu rikali Lachtan. Tento Lachtan vyrustal se svymi bratry i sestrami a kazde rano si nimi hral. Ale jednoho dne prisla strasna vec ! Maly Lachtan se ztratil ! „Co ted?“ rikal si. Ale sam nevedel, co ma delat. A nekolik dni a noci bloudil po svete a hledal svuj domov nebo alespon neco, co mu pomuze najit cestu k nemu domu. A kdyz uz zacinal ztracet viru, tak najednou ! Najednou potkal obrovskeho chlupateho medveda. Medved se po nem vrhnul a chtel si s nim hrat, coz ale Lachtan asi tak utikal, co to jen jde. Ale medved utikal dal a dal za nim, az ho nakonec chytil. Lachtan uz si myslel, ze je s nim konec. A zacal se modlit k potkanimu bohu ! Ale co se nestalo ! Medved se na nej usmal a rekl mu „Lesni policie, dobry den!“ … a po chvilce ujasnovani se prislo na to, ze medved byl poslan hledat Lachtana, aby ho mohl donest zpet domu. Toto je konec nasi kratke pohadky na uvod. Dekuji za pozornost .)


Anynka

Byli jednou dva bratři: Míček a Troland. Oba dva to byli hodní hoši, ale jen jednomu z nich byl nadělen v kolébce rozum.

Jednou šel Troland k řece pro vodu, když tu uviděl zlou čarodějnici, jak volá o pomoc. A že to byl ten hloupější z těch dvou bratří, okamžitě k ní zamířil.

„Jak ti mohu pomoci, babičko?“ zeptal se jí.

„Potřebuji nezbytně vybírati za mýtné. Od každého vem dvě zlatky, do půl roku jsem zas zpátky.“

Pak se stará ježibaba se zlověstně zasmála a proměnila Trolanda v podmostního trola.

To už se ale Míčkovi stýskalo po jeho velikém bráškovi (a taky měl trochu žízeň) a šel ho hledat k řece. Když však přišel k mostu, vyskočil na něj místo jeho krásného bratra podmostní trol.

„Ty jeden hlupáčku,“ zvolal Míček, „jak se z tebe mohl stát trol?“

A Troland mu to celé pověděl. I rozhodl se Míček, že svého bratra zachrání a zamířil k čarodějnici domů. Ta mu slíbila, že Trolanda propustí ze svých služeb, pokud uhodne její nejtěžší hádanku:

„Skáče, skáče, do stěny hlavou bije, ale nezapláče?“

„Hm, hm, hm,“ řekl Míček „to mi něco připomíná… není to… náhodou… míček?“

A tak se proměnil Troland z podmostního trola zpátky v silného hocha. No a jestli neumřeli, tak tam žijí šťastně až dodnes.


Ater Tyrranus

Svět, kde se odehrává tento malý příběh je světem starým a rozbitým. Tento svět je pokřivený magii a velmi často nabývá čtvrtých, pátých, a dalěích rozměrů a ty člověka dokážou tak zničit, že z něj zůstane jen prášek v ohništi. Ale to je jiný příběh.

Bylo to jednou zrána, kdy se čarodějky vydávaly na cestu do města, kde sídlila nějaká temná dáma, která ovládala příběhy a nechávala jimi žít celá města. Tomu chtěly zabránit. Tyto dvě dámy, postarší čarodejky, nasedly na svá kostatka a vydaly se do sveta, aby zrusily zlou kletbu od “Te” carodejky.

Letely nizko nad zemi a asi po pul dni cesty nasly nejake misto z ktereho vyzarovala divna magie. Byl tam stary, temny hrad a mala vesnicka lezici pod ním. Carodejky to shledaly jako vyborne misto na prespani. Pristaly ve vesnici, ale byla to podivna vesnice. Nikde nebylo zivacka vsichni lide byli asi zalezli a jejich domy mely dvere zatlucene a okenice zavrene. Tak se rozhodli ze zkusi najit nejake hospodu…

No nasly nejaky dům co byl trosku vetsi nez ty ostatni a zaklepaly. Nic se neozyvalo, tak tedy vzaly za kliku a vesli dovnitr. Uvnitr bylo nekolik lidi, asi cela ta vesnicka v tom malem hostinci. Vsichni jedli nejake jidlo, ale jakmile se dvere otevrely, vsichni zbystreli, zastavili se v puli pohybu a vylekane se teleportovali pod stoly, tedy alespon to tak vypadalo. Kdyz zjistili ze ty damy nejsou nebezpecne, rychle vyskocili a zavreli misto nich dvere a hoodne rychle se dali opet do jidla.

Neco tam strasne smrdelo. Bylo to… Byl to prece cesnek! Nase dve putujci carodejky si tedy prisedly a daly se z nechuti take do jidla. Zavedly trosku hovoru, ale lide moc sdilni nebyli.Tak si nase dve cestovatelky poprosili o nocleh.Hospodsky se jim to snazil vymluvit, ale nepovedlo se mu to. Carodejky nechapaly o co mu jde, ani mu nerozumely, byl to nejaky jiny jazyk.

V jejich pokoji byly dve postele, stolecek, okenko a nejake skrine. Jakmile vstoupily, dvere zaskladaly skrini, nejak se jim ti domorodci nelibili. A okno otevrely dokoran, jelikoz se tam nedalo dychat. Pachlo to vse cesnekem a zatuchlinou.

V noci, kdyz by nejaky odvazny clovek sel po ulici. Zaslechl by hrozny rev a jekot. “Ty bestie jedna nemyta! Co ty sakra delas?!” Ozvala se velka rana a oknem cosi proletelo ven Uz uz to chtelo vstat a uletet, ale najednou se ozvalo “Wraaau”a na tom litacim tvoreckovi podobnem mysi se jakoby zhmotnila kocici packa. A tvorecek byl zprovozen ze sveta. Dalsim dnem uz od casneho rana lide behali po vesnici a palili veskere jidlo, vsude pachl cesnek a k nebi stoupal husty dym Vsichni slavili, jelikoz pry prisli o sveho pana. No asi ho nemeli moc radi. Kocour mel pry jen nejake zazivaci potize a carodejky se vydaly na dalsi cestu.

Dekuji za pozornost. Jako napadu dekuji vynikajici knizce od pana Pratchetta z niz jsem udelal jemny vytazek a upravil ho lehce k obrazu svemu


Aimer

Kdysi jsem slysel vypravet jeden cinsky pribeh. Vypravi se v nem o jednom rolnikovi, ktery mel k obdelavani cele pude jen jednoho stareho kone. Jednou mu kun utekl do hor. Když sousede davali starci najevo svou ucast v nestesti, rolnik odpovidal:”Smula? Stesti? Kdo vi?”
Po tydnu se stary kun vratil a z kopcu privedl stado divokych koni. Tentokrat sousede blahoprali.”Stesti?Smula?Kdo vi?”
Po nedlouhe dobe si rolnikuv syn vinou jednoho divokeho kone zlomil nohu.”Stesti ? Smula ? Kdo vi?”
Za par tydnu tahlo vesnici vojsko. Všechny schopne mladiky odvedli. Když videli rolnikova syna se zlomenou nohou,nechali ho byt. Stesti? Smula? Kdo vi? =)


Aussiecek

Povim vam pohadku o neposlušném kuzlatku;)….nebo vlastne ne zadny kuzlata tam nebudou jen par ryb. ;)

Kdesi na brehu obrovského more zila rodina. Byla to rodina rybaru. Jejich řemeslo se předávalo uz několik generací, ale ted tomu bylo jinak…..

V dome zili otec, matka a dva synové. Starší syn Rewus se vždy chtel stat rybářem jako jeho otec avšak mladsi z nich Ion chtel byt vynálezcem. Uz jako malý vynalézal různe věci od různých malých vodních elektráren prez chodící zidle a jiné. Jeho rodice neuznávali to cim se chce stát a tak ho vyhnali z domu. Ion se zlomeným srdcem a ranečkem, kde mel jen jeden chléb a kousek sýra se vydal do světa. Procestoval ruzne země a hodne se toho naucil. Když dovrsil veku dvaceti let vratil se do rodneho města. Od vesnicanu se dozvěděl ze jeho rodina stále bydli na brehu a snazi se lovit ryby ikdyz uz celych pet let nic nechytili… Ion si řekl ze když vymysli nejaky pristroj na chytani ryb, který pomuze jeho rodine tak ze ho budou mit rodice radi a tak se pustil do práce. Pracoval dnem i noci, sedm dni v tydnu po necelých 2 mesicich bylo hotovo. Když prinesl vynález domu, který nazval „Lapač ryb“ otec mu vůbec neveril ze něco takového muze fungovat. Ion ponoril svůj stroj do more a zapl ho. Po 5 minutach cekani se zacali na brehu u jejich domu placat ryby a tak zavolal svého otce a bratra ti byli nadseni ryby pochytali a Ionovi se omluvili. Od doby co se Ion vratil domu uz nikdy nemeli o ryby nouzi….Dekuji za pozornost ;)


Ballantines

Poviem vam neobycajny pribeh o neobycajnom chlapcovi. V meste Einbroch boli dvaja manzelia. James Walker a Jenny Walkerova. V meste vo dne v noci hucali tazke stroje a vo vzduchu sa neustale vznasal pach oleja a smogu. Tuto noc ale bolo pocut aj silny krik z jedneho domu. Tuto noc mal na svet prist novy clovek. Jeho prichod nebol lahky, ale Jenny to zvladla s pomocou miestneho doktora. Ked ho doktor prvy krat plesol po zadku, mestom sa rozlahol krik novorodenca. Doktor dal chlapca hned na to matke. Ale ten sotva narodeny clovek, miesto toho aby sa prisal k tomu, k comu sa prisavaju radi vsetci muzi od malych az po starych. Samozrejme okrem jednej mensiny o ktorej ale tento pribeh nie je. Tak este predtym nez sa napil zivotodarnej tekutiny zo svojej matky, pozrel na doktora vaznymi ocelovosedymi ocami, namieril nanho prstom a povedal slabe ale zretelne: BUM!. Vsetci vyjavene pozeraju na maleho a doktor sa iba pomaly spytal: “Ako sa bude volat?.” Stastny manzelia odpovedali a doktor iba nakoniec prehlasil: Takze… hm, Johnnie Walker? Ty chlapce, budes raz velky pistolnik. A co bolo dalej? Stal sa z chlapca velky pistolnik? To za mozno dozviete nabuduce.


Bebetka

Za desatero zkumavkami, desatero krivulemi a jedenactero kahany zil, byl a oxidoval mocny kral Tereftal. Avsak jednoho dne priletel na platinovem katalyzatoru zly cernokneznik Zajal kralovu spanilou dceru Gutapercu, spoutal ji vodikovymi vazbami a odmetelil si to domu po sroubovici DNA. Ve sve cernoknezne zkumavce ji promenil v nevzhlednou pryz a smal se, az se za uhliky popadal. Vse pro krale zesedlo. Zdalo se, ze cele kralovstvi zoxiduje vnivec. Kdyz v tom se tu objevil mocny rytir Luke Resorcinol, kteremu sudicka Glukoza prirkla kouzelnou moc a prisoudila mu, ze to bude on, kdo porazi Pyrokatechola, nebot jen on je imunni vuci vazbam OH a jedine on byl tak silny (to mu prisoudila sudicka Steroidka), ze dokazal rozpojit iontovou vazbu. Nastoupil tedy do fotonu a ty jej odnasely az k jeho cili, cernoknezne zkumavce. Zaklepal na sklo zkumavky a vyzval Pyrokatechola k boji. Ten vysel v cele sve zbroji a zlovolnosti, obklopen svymi zapornymi elektrony. Byla to holt zaporna postava a dnes mel obzvlast negativni naladu. Zacal tuhy boj. Pyrokatechol mel prevahu a uz to vypadalo, ze Resorcinol padne, kdyz tu si vzpomnel na svou sudbu: „Ver svym uhlovodikum, Luku,“ znelo mu v usich. Tu povstal a posilal jeden methanol za druhym, obcas to prolozil nejakym ethanolem, az z toho byl Pyrokatechol na mol. Pote na nej uderil svou silou rozlozil jej na neskodne atomy. Avsak to Gutaperci nepomohlo. Stale byla nevzhlednou pryzi, kdyz tu napadlo Resorcinola polibit ji. A ejhle!V nastale chemicke reakci se pryz pomalu stavala opet krasnou princeznou. Vzali si Pyrokatecholuv platinovy katalyzator a na nem odleteli zpet do zoxidovaneho kralovstvi. Chudak stary kral uz temer zoxidoval, avsak kdyz uvidel svou dceru, okamzite se zacal redukovat, az byl zcela vylecen. A tak byla svatba, stoly se prohybaly pod chutnymi pokrmy z glukozy, sacharozy, proteinovych aminokyselin a lipidu a ethanol tekl proudem. A zili stastne, a pokud nezoxidovali, reaguji vesele dodnes.


Blind Mag

Kdysi zila divka jmenem Snehurka. Jeji pribeh nejspis znate; macecha ji zavidela jeji krasu, a tak Snehurka utekla do lesu a zila s trpasliky az do dne, kdy dostala od macechy otravene jablko. Nastesti ji vysvobodil princ, byla svatba a vsichni byli stastni az do smrti, ze? Ale tak to, bohuzel, nebylo. Je sice pravda, ze princ - v te dobe uz kral - stastny az do smrti A hezkou pohadku vypravej! ale to jen diky jeho brzkemu skonu. Jejich dcerunce, Aralce, bylo v te dobe sedm let. Krasu podedila po mamince… Ovsem Snehurku brzy zacala zzirat zavist. Aralka byla vyhnana ve veku patnacti let. Vycitala matce, ze ji zavidi krasu, ale take se neustale chlubila tim, ze je, narozdil od kralovny, mlada. Snehurka z ni byla na nervy. Snazila se prijit na zpusob, jak dat Aralce za vyucenou, a jedine, na co prisla, byla magie. Spredla silne kouzlo, aby ukradla Aralce jeji krasu… A to se ji i povedlo. Stejne, jako to delavala jeji macecha, se zeptala zrcadla, kdo je v cele zemi nejkrasnejsi. Samozrejme ocekavala, ze zrcadlo ukaze jeji odraz… To se ovsem nestalo. Uvidela jen seschlou zenu, plnou nenavisti a zloby. Pak zrcadlo prasklo a kralovna se zmenila ve stejnou kvetinu, jake bylo jmeno jeji dcery - aralku. Jakmile se to Aralka, obrana o krasu, dozvedela, spechala do zamku. Nezajimala ji jeji ztracena krasa, a proklinala se za to, ze se matce vysmivala. Brecela nad rostlinkou, a byly to prave jeji uprimne slzy, ktere ji matku i krasu vratily. Obe si uvedomily, ze nezalezi na tom, jak kdo vypada, ale jaky doopravdy je. Od te doby zily statne… Aralka zazila jeste mnoha dobrodruzstvi, nez se konecne usadila, ale to uz si nechame na jindy.




Claya

Zila jedna rodina, ktera byla velmi chuda. Mela tri syny, Jakuba, Frantu a Honzu. Jakub a Franta byli pracoviti, ale Honza byl velmi liny. Cely den se valel na peci a nic nedelal. Jednoho dne rekl otec Honzovi: „Mily Honzo, jsme strasne chudi a ty by jsi mel jit do sveta na vandr, necemu uzitecnemu se priucit a zacit pracovat.“ Ikdyz se Honzovi moc nechtelo, souhlasil. Maminka mu prichystala do uzliku par buchet a vydal se na cestu. Sel nekolik dni rovnou za nosem, kam, to nevedel. Jednoho dne potkal na ceste babicku sedici na mezi a babicka mu povida „Honziku, kdyz mi das jednu buchtu, prozradim ti tajemstvi.“ Honza zvedav babicce buchtu dal, ikdyz mu bylo podezrele jak vi, jak se jmenuje a ze ma v uzliku zrovna buchty. Babicka se do buchty s chuti zakousla a pokracovala „Nedaleko odsud je jeskyne, ktera se jednou do roka presne o pulnoci otevira. V teto jeskyni je ukryty poklad. Ale dej pozor, jeskyne se za pul hodiny opet uzavira a pokud nestihnes vyjit ven budes v ni uveznen a nikdo ti z tama uz nepomuze.“ Honza babicce podekoval, nevahal a hned se vydal na cestu smerem k jeskyni. Cekal dlouho na onen den, az konecne jedne temne studene noci, presne kdyz odbijela pulnoc, zem se otrasla a v jeskyni se obevil vchod Honza odhodlane vykrocil do hruzy nahanejici temna uvnitr. Po chvilce se mu zazdalo, ze vidi male svetylko a tak se za nim vydal. Kdyz dosel k tomu svetlu ocitl se u jezirka u ktereho lezely snad tuny zlata a draheho kameni. Pobral co mu kapsy a uzlik od maminky stacil a honem pospichal zpatky ven z jeskyne. Jen co vykrocil, jeskyne se uzavrela. Honza nelenil a vydal se na zpatecni cestu domu. Kdyz dorazil, vsichni byli prekvapeni a nikdo mu zprva jeho prihodu nechtel uverit, ale cela rodina byla rada a zili stastne az do smrti.


Deidr

ehm pardon cigareta
tak kde sme skoncili?xD
tak jo jasny
Sa sedmero rekami a sedmero jadernymi elektrarnamy
zil duch sjetý a panenka mariánka
kazdej den si davali poradne brka a trocha toho helia
Dodavatelem travy bylo netherlande corp
a dodadvatelem helia Ciela corp
ts takova pekna pohadka :-/
ja nestojim o problemy nechcom jail cau xD



Derry

Za jednoho chladného vecera se v nedalekém lese odehrával boj mezi skrety a vílami. V drivejších dobách vílám pomahaly skrítci, kterí se pozdeji ale uchýlily do jiných kraju .. Tyto dve rasy se už od dávných dob nemohly snést .. Bohužel jedna rasa měla prevahu a to skreti, který dokázaly kovat zbrane ve svých dolech… Ale obcas nekterý Skret zabloudil v lesích a víly ho svými vabivými hlasy svedly z cesty.. Bohužel se ale ani jedna strana nedokázala shodnout o míru… Nikdo doted neví proc spor zacal jelikož války trvají už tisíce let… Ale mezi obyvately se ríká, že boje zacaly kvuli tomu, že si Princezná Víl Arwena odmítla vzít skretího prince Waronga… Ale kdo by si chtel vzít skreta, že ? Kdo ví co se tehdy stalo, ale lidé se domnívají, že boje mezi nimy nikdy neutichnou… Oni nikdy nenajdou klid… Obcas se lidé z vesnic dohodnout a chtejí boje ukoncit.. Ale co zmuže obycejná lidská rasa proti odpornym a zakerným skretum.. Jednoho dne se šly lidé koupat k prehrade, která se nacházela blízko skretích dolu…. Jenže co se nestalo, prehrada praskla a vytopila skretí doly .. Vetšina skretu to neprežila a zbytek se schovává v lesích … A tak Lidé a Víly našly klid… :)


Eiji

Na dvore vedla seba lezali dve vajicka - v jednom dozrievalo Kacatko a v druhom Kuriatko.
I nadisiel cas, kedy sa vajicka zacali liahnut.
Prve sa vyliahlo Kacatko a hned skriklo:
- Vyliahlo som sa!
- Ja tiez! - povedalo Kuriatko, ktore sa po chvilke tiez vydobalo zo skrupinky.
A od tej chvile sa Kuriatko snazilo Kacatko napodobnit uplne vo vsetkom.
Zacali sa obzerat, kedze sa do tej chvile nevideli.
- Mam kridla! - skriklo Kacatko.
- Ja tiez! - povedalo Kuriatko.
Kacatko zbadalo peknu zelenu travicku, a tak ho napadlo ze ju ochutna:
- Papam travicku! - povedalo Kacatko.
- Ja tiez! - povedalo Kuriatko.
Idu si tak po dvore, ked zrazu Kacatko zbadalo cervika. Pribehlo k nemu, schytilo ho do zobacika a krici:
- Naslo som cervicka!
- Ja tiez! - povedalo kuriatko, a chytilo cervika zobacikom z druhej strany.
Ked tu ich cesty po dvore zaviedli k jazierku.
Kacatko vidi vodu a nieco ho k nej nezadrzatelne laka.
A tak skusi dat do vody jednu nozicku, potom druhu, a potom skoci cele, a uz plava po jazierku.
- Viem plavat! - povedalo Kacatko
- Ja ti… - chcelo skriknut kuriatko pri tom ako tiez skocilo do vody, no na jeho nestastie, zacalo sa topit. Uz to s nim vyzeralo zle, no navela sa Kacatku podarilo ho z vody vytiahnut.
Nase zmoknute Kuriatko potom uz len smutne skonstatovalo:
- Ja nie.
A odvtedy sa uz nesnazilo napodobnovat Kacatko vo vsetkom, co robi.


Empatie

Vzdy kdyz se narodi nova pohadkova knizka, je z toho hromada radosti, ale jednou v zime se narodila knizka ktera se nikomu nelibila… …stranky mela pozohybane, hrbet nalomeny, obrazek usmudlany a vubec nebyla k svetu. Ostatni pohadkove knizky se s ni proto nechteli hrat:( Vecne jen sedela u potoka a smutne koukala do kopcu, …snila o tom ze tam vyrazi a najde si nove kamarady, kterym nebude vadit jak vypada… …a tak jen co trochu podrostla, pribrala par stranek tak se dala na vypravu za prately ktere snad na ceste potka. I sla sla a nikoho za cely den nenasla :( Setmelo se a Knizecce zacalo byt zima, navic byla hladova, kdyz v tom si vsimla na strome sedet vranu. “Ahoj vrano, nechtela by ses semnou kamaradit?” zeptala se ji. “Kraa! fuj koukni na sebe! ty teda vypadas! cela zapatlana a skareda, kdo by se chtel s tebou kamaradit?” “Bez mi radsi, kraaa, z oci! podle toho jak vypadas bych rekla ze jsi taky pekne nudna pohadkova knizka. kraa!” Knizka byla z toho moc smutna a zacala utikat pryc od zle vrany utikala, cestou brecela a vubec si nevsimala kam jde. Tak se i stalo ze zabloudila v lese :x Cela roztrasena, nevedela kudy kam, uz myslela ze je to jeji konec. Az z niceho nic… na cistinke zahledla svetelko. Z poslednich sil se tam dobelhala aby zjistila ze je to stara chaloupka. A jak byla cestou znavena, zustala lezet pred dvermi, jenomze v chaloupce bydlela hodna teta Morgie… …ta otevrela dvere a nasla tam zafoulanou vysilenou a ubrecenou knizku. A protoze teta Morgie mela taku hromadu malych deti, tak knizku vzala dovnitr, otevrela a zacala cist capartum pohadky ktere byli uvnitr a ty vubec nebyli nudne, usmudlane a skarede. Byli to ty nejhezci pohadky ktere kdy deti slyseli! Knizecka byla nakonec moc rada ze si nasla pratele a s detmi tety Morgie si uzili moooc spolecnych dobrodruzstvi v pohadkach ktere nosila v sobe :)


Enchantress

Bol krasny zimny vecer a mraky vyzerali akoby malo uz uz zacat snezit. A zacalo. Razom cela obrazovka zbelela a rano to vizeralo akoby sa cele mesto zahalilo do bielelj prikrivky. A kde sa vzala tu sa vzala jedna snehova vlocka co sa volala Miltank:D Bola celkom najvyssie lebo sa prave teraz narodila. A padala . Ako padala stihla si najst vela kamaratov. Hlali gulovacku a hrala sa takto: Male vlocky si nachadzali stare velke vlocky a uzdibovali z nich , a kym ich nahanali a kym ich nahanali museli z tym kuskom trafit inu vlocku Raz sa hrala gulovacka modre lupene vs zelene listky v zelenych listkach bol aj miltank tam sa ale lietalo .. same male kusky lietali vzduchom Velke a stare vlocky uz nehrali lebo nevladali a Milt vyhral … KONEC


Enia

Byla jedna malá holčička, bydlela v hugelu v jejích pěti letech ji unesl zlý čert do pekla. Její rodiče ji hledali několik týdnů, než přišli na to že je chuděrka zavřená v pekle. dohodli se proto s partou dobrodruhů, že malou holčičku z pekla vysvobodí. Za odměnu jim slíbili pěkné čepičky. Dobrodruhové se vydali na strastiplnou cestu. Nejdříve museli do nebe za archandělem požádat o pomoc v boji proti čertům. Pro boj museli andělům přinést spoustu kamenů a svěcené vody. trvalo jim tři týdny, než s ejim vše povedlo sehnat. Nakonec ale získali pomoc andělů a mohli se vydat do pekla. Satan je prozkoušel a nakonec zradil, ale andělé zasáhli a dobrodruhům pomohli holčičku zachránit. Parta malou vrátila rodičům a každý si opravdu odnesl z dobroudružství slušivou čepičku.


Fiction

Zili raz v jednom krasnem domku spolocne psik a macicka. Mali krasny domcek v ktorom mali mnoho peknych veci No predsa im nieco chybalo.Boli to deti ktore zial nemali. Raz ked prisla tuha zima pred dverami nasli malu listicku a vlcka Bola im strasna zima a tak ich vzali ku sebe domov Dali im najest sa zohriat sa. Psik s macickou premyslali. ci si ich nenechaju a budu sa o nich starat hrat sa s nimi . Vlcko a listicka by boli strasne radi keby mohli ostat navzdy. Psik s macickou sa preto rozhodli ze si ich nechajua budu sa o nich starat hrat sa s nimi vychovavat ich. Odvtedy si zili spolocne vsetci stastne a mali sa radi. Spolocne prezili tie najkrajsie Vianoce ake kedy mali.


Flake

Umm.. byl jednou jeden malicky robobroucek, ktery se jmenoval Ralf. Ralf nevedel, kdo ho stvoril, ale moc touzil se to dozvedet. A tak se toulal svetem a snazil se najit sveho pana, mezitim, co ho dobijelo slunicko. Jednou se takhle Ralf zatoulal do mesta plneho stroju a velkych budov. Zvedal svoje ocelove krovky, ale vsechny nove lednicky, pracky a letadla na nej kricely, jak je zastaraly a ze tu nema co delat. Ralf tedy smutne odletel pryc. Letel a letel, pres slzy nevidel, az narazil do neceho mekkeho. Ten naraz ho srazil na zem a kdyz se oklepal, zjistil, ze je to clovicek. Maly kluk Ralfa vzal, posadil ho na svoje rameno a stali se z nich kamaradi. Tak zjistil Ralf, co je pratelstvi a poznal rozdil mezi lidmi a stroji o.O


Forsaken

Byla jednou jedna princezna, která bydlela na zámku. Často si tam hrála, procházela se zámeckou zahradou a zpívala si písni Ráda se po zahradi rozbihla a skakala, dilala hvizdy a tancovala Jmenovala se Jaroslava. Jednoho dne prisel k zamku jeden mladik. Jmenoval se Premysl. Videl jak princezna dela hvezdy a zacal je delat take, jako ona. Dali se spolu do reci: Predstavili se. Mladík jí rekl: kam jde, jak Jaroslava ty hvezdy umi a tak. Potom mladík odešel. Jaroslava na nej potom dlouho myslela a zamilovala se do nej. Nevedela však, kde je. Jednou našla Jaroslava na zahrade vzkaz. „Budme spolu. Odpoved mne nech na tomto míste. Premysl.“ Když ho precetla, rekla si: „To asi napsal asi jiny Premysl.“ A myslela si, ze ten vzkaz neni ani pro ni, ale pro nekoho jineho. Proto ho vratila na puvodni místo. Premysl ji zdálky pozoroval, jak ho cte a jak ho vraci na puvodní míst Byl smutný z toho že mu tam nic nenapsala. Po nejakém case prochazel Premysl pres zahradu. Jaroslava, když ho videla, rikala si, proc je takovy smutny. On ji ale jenom pozdravil a šel dál Ted byla smutná i Jaroslava Všimla si, že je úplne jiný než, když ho poprvé videla Premysl si ríkal, proc se Jaroslava na nej tak dívala … I když mu v zahrade nenechala odpoved na vzkaz. Rekl si, ze si to už treba rozmyslela, a tak napsal další vzkaz. Jaroslava si ho precetla a pomyslela si: „Ne. On byl smutný.“ „Takovy vzkaz by nenapsal“ „To je urcite pro nekoho jineho“ Když Premysl videl, že Jaroslava opet neodepisuje, zesmutněl. Šel zase jednou Jaroslav zahradou pozdravil princeznu a šel dál. Premýšlel zase, proc se na nej ted Jaroslava tak pekne usmála? Když už byl kousek dál od zahrady, rozhodl se, že se vrátí. Zeptal se princezny, proc mu neodepsala. Ona mu rekla, že si nemyslela, že je to on. Potom byli spolu … navzdy


Greener

Zil byl jednou jeden trouba, ktery se jmenoval Hugo. Hugo byl chudy a osklivy, takze nemel zadne kamarady a ani si nemohl najit zadnou slecnu. Jednoho dne vsak omylem vyhral ve Sporce straaasny balik penez. Od te doby byl mezi vsemi oblibeny, kazdy ho mel rad a dokonce si nasel i milou divku, ktera mela moc rada perly a diamanty. Jak tak plynuly roky, nebohy Hugo rozfofroval veskery svuj majetek. Kamaradi ho opustili, pritelkyne si nasla jineho troubu a nas mily hrdina byl opet sam a samotinky. 07Po nejake dobe mu vsak stat vratil v restituci majetek, ktery mu v ruznych rentach vynasel tolik, ze si opet mohl zit jak kral Hugo si nasel dalsi kamarady, pritelkyni, ktera nemela rada perly ani diamanty (ale kozichy) a zil stastne az do sve smrti.


Hastrmanek

Na vrbe, docela dost vykotlane spravnym smerem tak, aby se jeji koruna naklanela nad hladinu jezirka krišťalove vody, sedaval Hastrmanek. Byl to takovy nezamenitelny prototyp sveho druhu. Presne akorat zeleny, mezi prsty mel blany a kapalo mu nejen z šosu. Kdybyste ho posadili do jakehokoli prostredi, na mesic, nebo do supermarketu, stejne byste hned vedeli: vodnik. V korune te vrby travil všechny bezoblacne vecery, kam az pamatoval, bytek casu buď spal a nebo průzracnil to jezirko, coz bylo sice docela ale pro jeho pozitkarske vysedavani naprosto nezbytne. Kdyz nastal ten spravny vecer a pokracoval do te spravne noci, uvelebil se nepohodlne na previsle vetvi a se sklopenou hlavou pozoroval v jezirku hvezdnou oblohu. Podle sily vetru tancily ve vlnkach hvezdy pokazde jiny tanec, kdyz byl uplnek, a zrcadlu vevodil mesic, byl z dalky slyšet doprovod vyjicich pejsků a psů a kdysi davno i vlků, to si Hastrmanek do vši te pohody skrehotal - ale jen tak po tichu a pro sebe, aby ho neslyšely zaby. Jednou šel kolem nejakej zacouranej opilec, co si chtel zkratkou prodlouzit cestu z hospody domů. Hastrmanek mel uz nejake zkušenosti s pocestnymi, loupezniky a milenci vetšinou stacilo se prikrcit a doufat, ze se nikdo nezacne topit. Tenhle previt pod vlivem byl ale jineho razeni. Prvni co udelal proto, aby se vyostrily jejich zatim nenavazane vztahy bylo, ze si ulevil primo do stredu souhvezdi Maleho vozu. pak zavravoral, upadl na zada, spatril Hastrmanka a pozdravil: „Hele, co cumiš?!“ „Necumim, pozoruji nebe“ rekl vzhledem k osobnosti opilce dost prostoduše Hastrmanek. „Kecaš, nebe je nad nami a ty cumiš dolů“ Na tomto miste je treba podotknout, ze Hastrmanek uz byl moc hodne dlouho sam, vstrebaval krasu a mel potrebu se o ni podelit. To proto vypravel dost dlouho do prazdne hlavy všechna ta kouzla, ktera se deji s nebem, kdyz se zrcadli a doplňuje s fantazii. Opilec tupe vnimal jen to, co je opilcům strizenym s blbem dano, a pak natahl ruku, vetev byla nizko, popadl Hastrmanka za hlavu a otocil mu ji k nebi. „Tohle je ta tvoje obloha, kde co tancuje? kde se co koliba a liba a srazi bez zkaznejch efektů?“ Hastmanek se na malinkej zlomek vecnosti zamyslel a utopil ho. V bahne udelal důlek, dušicku zatizil kamenem a hned rano nakoupil hrnecky s deklikama. Ma novou vašeň a sbirka se rozrůsta. Ty duše kazej vodu a uz se v ni nic nezrcadli. zabinec se obcas taky seskupi do nejakyho obrazce, konec


Healplzak

Takze rozpravka na dobru noc.
Za siedmimi mapami a za siedmimi dungeonmi
sa narodil chlapec. Dali mu meno Magnus.
Od malicka bol taky akcnejsi a rad sa bil s inymi detmi,
ale jeho rodicia ho dali studovat za knaza,
lebo si mysleli, ze to je prenho dobre.
A ako to uz s rodicmi chodi, zmylili sa.
Mladenec bez problemov zlozil skusky na acolita,
bol totiz velmi inteligentny a sikovny.
Ale ked prestupil na knaza, zistil v chramovej kniznici,
ze nemusi za kazdu cenu robit sluhu roznym hrdinom,
ale moze sam bojovat proti desivym demonom a nemrtvym.
Studoval a studoval, az sa naucil pouzivat mocny Exorcizmus.
Hned ako to bolo mozne, opustil studovnu, ucitelov, spoluziakov
nabalil si tonu modrych kamenov a vybral sa do sveta.
Bojoval niekolko rokov v najhlbsich dungeonoch,
niekedy sa k nemu pridali iny hrdinovia, ale vacsinou bol sam.
Nebol prave znasanlivej povahy.
Posielal Exorcimus na mocnych demonov, kuzlil ho na strasnych nemrtvych.
Po case uz neprichadzal do styku s inymi ludmi, ani s prirodou.
Spolocnost mu robili iba jeho myslienky.
Aha, a ty chces vediet ci ma tento pribeh dobry koniec?
No, vlastne ma dobry koniec.
On totiz tento Magnus nezomrel, neroztrhali ho zle potvory, dalej zil a bojoval.
A to je lepsi koniec, nez akeho sa dozili mnohy iny hrdninovia.
Ale na buduce stretne vilu a skriatka, tak uvidime ako sa mu bude vodit potom.



Charlene

V palaci na dne mora byval raz jeden morsky drak,ktoremu ochorela zena. Smutny drak sa jej pytal ako by jej mohol pomoct. chora zena mu odpovedala, ze ju moze zachranit len opicie srdce. Drak bol z toho nestastny, lebo sa bal vyjst z mora na suchu zem. strach nakoniec premohol a vydal sa na pobrezie hladat opice. Na pobrezi sa schoval za stromy a cihal …. ked zrazu nad sebou zbadal opicu ako sa hojda na konari.Vravi jej „Opica,nechces ist na vylet za more?Rastie tamuzasne stavnate ovocie.“ Opica cela natesena vravi, ze by rada isla ale nevie plavat. Drak jej navrhol, aby mu vyskocila na chrbat, ze ju tam zavezie. Tak opica mu skocila na chrbat a drak hups do mora a zacal sa ponarat Opica dostala strach a pyta sa, ze co sa deje. A drak vravi: ze potrebuje opicie srdce na zachranu svojej zeny. Opicka prekvapene na to, ze „to si mal ale povedat hned“ Srdce som nechala v lese na strome, zavez ma na pobrezie pre srdce a donesiem ho tvojej zene. Drak ju teda zaviezol k brehu, opica zoskocila na suchu zem zamavala drakovi a zmizla v lese.


Chrissie

Byl jednou jeden chudy rybar a ten chytil zlatou rybku. I povida mu zlata rybka: Pust me, splnim ti tri prani…a rybar na to: aaale ja nic nepotrebuju, tak plav si zlata rybko, pustim te. Kdyz pak prisel rybar domu vypravi o zlate rybce svoji zene, ta se ale hrozne nastvala, rika rybari - Aspon to koryto si mohl vypytat nove. To stare je uz cele derave. I vratil se rybar k potoku a vola na zlatou rybku… Zlata rybka priplavala a rybar prosi nove koryto, rybka pleskla chvostem a doma rybar nasel nove koryto jenze jeho zene se malilo a chtela novy dum. Chudak rybar znova sel k potoku a vola na zlatou rybku. Rybicka mu zas prani splnila jenze rybarova zena porad nebyla spokojena a chtela zlatou rybku jako sluzku. Rybar to rekl rybce a ta jen pleskla chvostem a kdyz rybar prisel domu nasel svou zenu u stare chajdy s deravym korytem.


Ikamono

Pred davnymi a davnymi casy za sedmero horami a sedmero rekami zil byl jeden kral. Mel pouze jednu dceru, ale ta byla nejkrasnejsi z celeho kraje. Ale jako dan za svou krasu musela po cely zivot trpet prokletim. Protoze kdykoli se neceho dotkla, tak se to promenilo v led a ihned roztalo. Princezna byla smutna, kral byl smutny, protoze se nemohla provdat a tak kral svolal vsechny carodeje a magy a prosil je o radu. Po nekolika tydnech jeden carodej prohlasil „Tva dcera bude zprostena prokleti, pokud se dotkne veci … ktera nezmrzne a ihned neroztaje“. Kral se zaradoval a ihned vyhlasil ze pokud nekdo takovou vec najde a prinese, dostane za zenu princeznu a pul kralovstvi k tomu, ale pokud neuspeje, bude o hlavu kratsi. Jednoho dne ke krali prisli 3 urozeni slechtici. Jeden z nich prinesl nejtvrdsi zlatou tyc, ktera vubec existovala princezna se ji dotkla, tyc se promenila v led a roztala. Kral poslal prince na popraviste, kde mu byla stata hlava. Druhy princ prinesl diamant, nevetsi a nejkrasnejsi z celeho kraje princezna se jej dotka, on zmrzl a roztal. Druhy princ byl o hlavu kratsi. Treti princ, ac nejmaldsi tak nejchytrejsi udelal neco co nikoho pred nim nenapadlo. Vzal kostku ledu a podal ji princezne Princezna se ji dotkla, ale led zmrznout uz nemuze a taky nezmrzl a neroztal. Princezna byla zbavena prokleti. Nejmladsi princ si ji vzal za zenu dostal pul kralovstvi a zili spolu stastne az do konce.


Issac

Chlouba Rune-midgardske obchodni federace, lod s nazvem Valentine, zrovna jede s triceti tunovym zbozim do vzdalene zeme Amatsu. Na lod bylo povolano pres sto rytiru Rune-midgardske domobrany. Lod, uz pluje ctrnact dni a do amatsu, uz chybi jen jeden den. Uz chybi jen jeden den a dopluji k brehum Amatsu. Zacina se stmivat a namornici se pomalu uklizeji do svych kajut. Kdyz v tom jeden z rytiru na strazi zvolal: „Lod! Lod na obzoru! Nekolik bojovniku vybehne na palubu a koukaji na obzor, kde vidi lod, smerujici k nim. Je tma a nikdo nevi co je zac. Plachty ma stazene. Blizi se, ale stale je daleko. Svetlo pochodni na ni konecne dosahlo. Velitel Valentine zvolal: „Plnou parou k Amatsu!! Zacinaji zvonit zvony na lodi. Vsichni bojovnici vybihaji na palubu a je vsem jasne, ze zlodejska morrocska asociace prave zautocila. „Jejich lod jede rychleji! Ma upravene odlechceni a kovovou prid lodi. Na palube uz jsou bojovnici pripraveni s vytasenymi meci a sekerami. Lod uz je jen par metru daleko. Stale se blizi! Lod narazila do Valentine. Valentine je poskozena a Assassini se Stalkery vyskakuji na palubu. Zacina bitva. Neni Stalkeri prenaseji zbozi do jejich neporusene lodi. Zraneni rytiri padaji do vody. Zacina se svitat. Zlodeji vysekavaji svoji lod z trosek Valentine, kdyz v tom se obevuji lode. Dalsi lode, desitky lodi. Jsou to lode z Amatsu. Valentine celou tu dobu jela bez rizeni do Amatsu. Zlodeji vi, ze nemaji sanci dostat svoji lod driv nez dojedou. Zacinaji skakat do vody a plavat pryc. Lod s posadkou je zachranena. Dokonce i zbozi zustalo neporusene. Je konec, Valentine se opravila, zbozi bylo uspesne vymeneno


Jackal7

Zila byla matka s dcerou Verunkou,zivilo je male hospodarstvi a male policko. Maminka byla od rana do vecera na nohou. Pro samou praci nevedela kam driv skocit. Verunka byla sice velice krasna ale taky velice lina. Neustale sedela u zrcadla a cesala si sve cerne vlasy cervenym hrebinkem. Maminka nevedela jak primet dceru k praci. Po dobrem ani po zlem na Verunku nic neplatilo. Jednoho dne potrebovala maminka pomoct s drivim ale Verunka opet sedela u zrcadla a jenom odsekla: Zima je jeste daleko! Maminka se rocilila a hrebinek proklela: Kez by ti zustal navzdy na hlave. Ozval se hrom a Verunka se promenila v cerrnou slepici s cervenym hrebinkem. Pak si teprv Verunka zacala uvedomovat jak je lina. A snazila se mamince pomahatjak jen slepice muze. Po roce a dni se z ni stala opet krasna holcicka. Ktera uz nebyla tak lina a pomahala mamince jak mohla.


Katharine

Byl jednou jeden krtek, ktery se jmenoval Hrabal. Byl stary a porad musel chodit neco zarizovat. Jeden den dostal napad. „Proc bych mel chodit pesky? Udelam si metro pro krtky.“ Nasel si lopatku a zacal. „Hmm, kde bych mel zacit? A, uz to mam! Zacnu tady!“ rozhodl se Hrabal Kopal, kopal, a uvidel zizalu. Snedl ji. Uz byl daleko od okurek a uz se blizil k maceskam. Krtek Hrabal kopal a zpival si pisnicku: „Pet, sest, sedm, krtek metro hrabe. Krtek Hrabal, ten to umi! Hrabe jako o zavod. Ten tu hrabe, ten tu chrape a na sebe nema cas. Pro ostatni ho vsak ma, protoze je kamarad!“ Za par dni bylo metro hotove. U vchodu byl napis: „METRO: 5 Kč“ Vedle napisu stala plechovka, ve ktere bylo uz 10 petikorun. A metro fungovala 5 let :D


Kathleen

Dobry vecer deti, hezky si zalezte vsichni do postylek pod perinku. Dneska vam budu vypravet pohadku o zlobivem poringovi. Zil byl jednou jeden maly poring v chaloupce u lesa se svoji maminkou angelingou a tatinkem devilingem. Jednou se vydali na vecerni prochazku lesem, hezky vsichni spolecne, ale nas maly poring byl pekny neposeda. Cestou lesem zahledl kousek od cesticky krasne cervenoucke jablicko. A uz si to za nim metelil, nedbaje rodicu a toho,ze sesel z cesticky. A hned o kousek dal zahledl takovej kraasnej zelenej sliz… A i kdyz pred prochazkou vecerel, stejnak na nej dostal chut. A tak to slo dal a dal.. Trvalo dlouho,nez si nas maly nezbeda vsimnul…ze se ztratil! Chudák dlouho bloudil po lese (s obcasnymi prestavkami na jidlo) sam a sam… Az potkal jednu starou a zajiste i velmi hodnou babicku Bathorku, ale tak se jí lekl, ze ji supnul do Old Stovu nez bys rekl svec. A aniz by se ohledl, metelil si to s Urgent Escape aniz by koukal kam. A nez se stihl poradne nadechnout…zjistil ze je doma. A ve dverich ze stoji maminka s mechackou v ruce… A tak vse dobre dopadlo, maly poring se vratil zpatky domu. Naucil se, ze at uvidi kousek od cesty lezet cokoliv, tak se ma stale drzet rodicu. A navic dostal vyborny citrusovy gel, protoze si maminka rikala, ze urcite bude mit velky hlad,az se zase vrati zpatky domu.


Lisianthus

Za sedmero fieldami, sedmero dungeonmi, niekde medzi Veinsom a Gonryunom, lezalo jedno zabudnute kralovstvo s nadhernym hlavnym mestom Prontera, kde bolo hafo dobrych ludi s cool petmi a kde z kazdeho rohu namestia bolo pocut “warp na Lesavki pls”, “zeny pls?”, “boosty pls pls”. Panoval tu dobry kral, ktory ak sa dobre pamatam mal 1 dceru a bol sucastou nejakeho questu, ale to je ina rozpravka :P Vsetci si zili v mieri a pokoji az do jedneho dna… Vecer okolo 20.00 sa pred mestom objavila kruta armada, ktora si vravela Rebels in Cosmos a nasilim obsadila Prontersky hrad s pomocou party hudobnych fanatikov, ktora bola v zapadnych krajinach znama ako Rock N’ Roll. Nebolo toho kto by sa im postavil. Z celeho kralovstva prichadzali udatni bojovnici aby oslobodili krala ale marne. Rebeli a Rockeri boli feednuty z kralovskeho pokladu. Nerobilo im problem branit sa udatnym partam ako Folks of Elunium, Blue Bublegum, Cats of the Devil Mnau~, Dead Angelus, FreeRobbers, Hamsters of Singstar a ShinChanTatami. No nebol vsetkym dnom koniec…tak ako rupne armor na +5, musel sa aj tu objavit superhrdina, spasitel, vodca… Lemonidas a jeho 20 udatnych lemonov, bez eqipu, bez motivacie, proste len tak. Vyrazili dvere na Pronterskom hrade, vrhli sa do precastu a ako duha chlastali potiony. Nebolo toho kto by sa ubranil divestu a ukryl pred ruwachom. Acid a Asury lieatali po celom hrade a obrancovia v panike ustupovali za prvy, druhy a treti warp az do komnaty s Emperiom, bezmocni a divestnuti sa krcili v rohu s Divinou. Zobrajuc o rychlu smrt im Lemonidas vyhovel, mavol rukov a jedinym svihom meca ich poslal na respawn. Potom sa zahladel na Emperium a to sa od strachu samo rozbilo. Rebeli s placom a znicenym equipom utekali z kralovstva, zatial co Rockeri nasadli na svoje bassgitary a odcvalali za horizont a uz nikdy sa tam neukazali lebo dobre vedeli co ich tam caka. V kralovstve zavladol opet pokoj a mier. Lemonidas si zobral jedinu kralovu dceru za zenu a vsetci zili stastne az do smrti alebo wipu. :D Pri rozpavani nebol zraneny jediny lemon. :D


Little Punki

Kdysi jednu starou pani napadlo, jak by bylo hezke mit v dome zase mladeho chlapce. Manzel byl proti, ale nakonec vymysleli, ze by ho mohli upect z perniku. Pani se tedy dala do peceni. Smichala vsechny prisady, vyvalela testo a vykrojila z nej pernikoveho chlapce. Kdyz byl chlapec hotovy, stara pani otevrela troubu, ale pernikovy chlapec vyskocil rovnou na podlahu a vybehl ven z kuchyne. Ohromeni manzele na nej s udivem volali, at se vrati, ale chlapec jakoby neslysel. Bezel pres silnice, ohrady, pole.. az potkal kravu. Krava se lekla a zabucela „pockej ty, a dej mi kousnout!“ Pernikovy chlapec si pomyslel, ze je krava smesna a utikal dal. Krava se za nim rozbehla ale chytit ho nedokazala. Potom pernikovy chlapec potkal kone. Kun na nej zarehtal at pocka a da mu kousnout, protoze ma ukrutny hlad. Ale chlapec se jen usmal a utikal zase vesele dal. Kun se pustil do cvalu ale chlapce nedohnal. Pak pernikovy chlapec dobehl k rece a musel zastavit. Umel sice rychle utikat, ale plavat neumel. V krovi sedela liska, ktera z dalky vsechno pozorovala. Vyskocila ven, prekvapila pernikoveho chlapce a naraz ho slupla. A tak sice pernikovy chlapec vyzral nad manzeli, utekl krave a koni, ale chytrejsi jak mazana liska v krovi, bohuzel nebyl.


Lyra

Zila byla jedna srnci neuplna rodinka, maminka a srncatko. Jednoho podzimniho vecera se vydali jako kazdy jiny den, na pastvu. Ale co se nestalo, les plny myslivcu, co si chteli k veceri udelat srnci maso. Bohuzel chudinka maminka srnecka to odnesla. Srncatko nastesti stacilo odbehnout pryc do bezpeci. Co si ale pocne v tomto velkem svete samo? Jako kazde zviratko, vydalo se na putovani po lese a pruzkum. Po nekolika dlouhych mesicich potkalo uzasnou praseci rodinku a spratelilo se a take zamilovalo. Jak se dalo ocekavat laska nevydrzela, maminka prasecice chtela pro svoje dite nekoho schopneho, kdo se o ni postara. Kdo umi poradne ryt rypakem a miluje povalovani v blate. A tak se srncatko radeji odmilovalo a slo dal do sveta. Za sedmero rekama a sedero horama potkalo lisku bystrousku. Ta vsecko vi a vsecko zna. Vedela, ze je srncatko osamocene a jen bloudi po lese. Rekla mu, ze by si mel najit nejakou rodinu. No jo to vi srncatko taky, tak male IQ preci nema, ale kde hledat:( Liska vseznalek poradila a srncatko se vydalo na cestu. A skutecne, na louce za sedmero horama a sestero rekama srnci rodina. Uplne ho rodinka uchvatila a mel stesti, zrovna tam byla mlada srncice a co se nestalo.. Zamilovali se do sebe a zili stastne az do smrti. Preju dobrou noc:)


mirinko

Kde bolo tam bolo bola raz jedna mala dazdovka. Jedneho krasneho uprsaneho dna si nasa mala dazdovka skackala lesikom a hladala nieco na jedenie a ked prisla k jednemu maleho listocku uvidela pod nim uja dazdovku. Kedze dazdovka hladala nieco na jedenie, tak sa spytala dazdovku ci nema nieco na jedenie. Ujo dazdovka sa zlutoval nad ubohou malou dazdovkou a vzal ju pod svoje ochranne kridla.A tak sa vydali spolu po lese hladat nieco na jedenie. Hladali a a hladali az nasli list salatu.Ujo dazdovka ako gentleman ponukol dazdovku nech sa napapa ako prva. Dazdovka bola velmi stastna, ze ma co papat a ostala navzdy s ujom dazdovkom. Potom si ju ujo dazdovka vzal za zenu a mali spolu vela stastnych dazdoviek


Morgie Andy de Claire

Kdysi davno se ve mestech nedalo volne chodit jako ted. Certi v ty dobe nebyly jenom povidacky pro deti, proto si deti mohly venku hrat jen malokdy a kdyz uz tak akorat tesne u domu. Doba pratelstvi na dalku neprala, ale prave pratelstvi se utvori pres vsechny prekazky. Skvelym prikladem toho byly dve holcicky, kazda jinak stara a kazda z jineho koutu mesta, ale presto verne kamaradky. Rodice jim zakazovali se vidat, ale ony tajne utikaly a pres den si hraly v korune stromu. Byly presvedcene ze tam jim nehrozi zadne nebezpeci. Nechtely lhat rodicum, jenom proste chtely byt spolu. Jak to tak byva, vetsinou nam dojde az pozde, ze sme ty rodice prece jenom meli poslechnout. Holcicky si uvedomily ze se tech certu, pred kteryma je strasili rodice maji opravdu bat, az kdyz jeden rohatej stal primo pred nima. Devcatka zrovna splhala nahoru na strom. Mladsi uz spokojene sedela v korune, protoze ji starsi pomahala. Ale starsi se teprve chytala spodni vetve, kdyz se za ni ozvalo hlasite prask. Vyjekla a otocila se, vytrestila oci ale nestihla ani zakricet o pomoc, behem par vterin uz byla v pytli. Mladsi kamaradka zustala na strome, sotva uslysela ze se neco deje, uz bylo po vsem. Cert si prehodil pytel pres ramena a jako by se propadl do zeme. Male devcatko v korune slezlo dolu a postavilo se na misto, kde jeste pred par okamziky stala jeji starsi kamaradka. Pak se rozplakala, pry tam dodnes stale place a ceka na partu lidi, ktera ji pomuze kamaradku najit. (tak šup šup na little angel doll, ak chcete vedieť, ako to dopadne)


Nella

Zili byli dva bratri, matka jim zemrela brzy po tom, co se narodili a otec je sam vychoval. jeden z bratru-Marek- by slusne vychovany mladik, umel pomoci v nouzi, byl skromny a vubec se nevyvysoval. Druhy z bratru Lukas byl jeho pravy opak. Byl pysny, neumel pomahat, chudym almuznu nedal. Bohuzel kdyz bylo mladencum 20 let , tak prisel i cas jejich otce a odesel za maminkou do nebe. Tudiz nastal problem majetkoveho vyrovnani bratru. Lukas se samozrejme snazil obrat Marka o vse, co jim otec odkazal. Ponevadz se Marek neumel branit, Lukas ho vyhnal s domku a ani ho nenechal vykonavat jeho remeslo-pekarinu. Marek si tedy vzal par kolacu na cestu a sel. Sel dlouho az dosel na opustenou mytinu a zacal jist kolacky, ktere si vzal z domu. Tu najednou se ozval hlas: “mladiku, jsem vyhladla, dej mi kousek.” Marek nevahal a rozdelil se se starenkou, ktera ho zadala o jidlo. Starenka si nemohla kolace vynachvalit a Marek se priznal, ze tvurcem dobroty je on. Babicka mu rekla: “Marku, jsem certova babicka a mezi nami by ti bylo lip nez mezi lidmi, nechces jit za nami do pekla? Bude ti tam hezky teploucko, nebudes tam mit nedostatek, nikdo te nebude utlacovat, pouze nam budes pect kolace, souhlasis?” Marek nevahal a odpovedel: “To vis, ze babicko souhlasim, peklo je aspon spravedlive a veru, hur nez s mym vlastnim bratrem mi nebude.” Od te doby si zije Marek v miru s certy nic ho netrapi. Nakonec byl vlastne rad, ze nemusi trpet Lukasuv utlak.


Orkenzo

Ted vam povim pribeh, ktery se stal pred nekolika lety. Uprostred Rune-midgardske zeme, presneji kousek od mesta zvaneho Payon Zil medved, ktery kazdou noc strasil deti. Nekteri ho urcite znate. Jmenuje se Eddga. Nekteri o nem rikaji, ze je pan medvedu a jini zase ze je to jen prerostly medved. Pokazde kdyz se setmelo. Vydal se k mestu a zacal strasit male deti. To se samozdrejme nelibilo crushaderovy Burmadovy. A proto se vydal za svyma kamaradkama Dalae knezce z pronterskeho kostela a Ransis, carodejkou z gefenu. Ukol byl jasny. Musi neco udelat s Eddgou. Proto se casne z rana rozhodli a vysli z mesta. Celej den sli na jih, kdyz uvideli prvni medvedi stopy. Jsou blizko, pomysleli si. Po nejake dobe potkali Eddgu, ktera se rozbehla a zautocila na Burmada urmad zacal krvacet, ale stale bojoval. Dalae se zacala modlit a buh ji poslechl. Rany se zocelili a Ransis zacala vyvolavat bouri. Ledove kousky snehu ve vychrici unavovali stale vic a vic Eddgu. Eddga po chvili padla unavou na zem . Byla porazena. Hrdinove vysvetlili Eddge, ze strasit nemuze. Po hodinach premlouvani se jim to podarilo a diky tomuto od tehle doby, beha pod mestem Eddga, hraje si a ani ji nenapadne jit strasit deti. A zazvonil zvonec a pohadky je co? konec


Odry

Zila,byla netopyri holcicka,ktera se jmenovala Blazenka Netopyrkova ale vsichni ji rikali Blazenka Blazniva, to proto ze mela ztrestene napady. Blazenka byla velice ziva a zvedava. Zkousela spat na boku misto hlavou dolu. Nebo se zkousela veset hlavou dolu na konci vetve. Vetev praskla a Blazenka sletela dolu na zem a skoncila s modrinami po celem tele, ze uz podobnou bolest nikdy nechtela zazit. Nakonec Blazenka oznamila,ze se stane rozumnym netopyrem a taky se jim stala.

Jak uz jiste vite Blazenka se stala rozumnym netopyrem. Ale ne zas az tak uplne. Misto v noci co mají jini netopyri letat,tak Blazenka letala ve dne. Tim padem poznavala denni zvirata a nasla v nich pratele. Jejim nejlepsim pritelem byl maly vrabcak Tonik. Radi si spolu hrali a delali lidem naschvaly. Jenze jednoho dne,kdyz si hrali na honenou,vrabcacek upadl a zlomil si kridelko. Blazenka byla nestastna,plakala pro nej dnem i noci. Schanela mu potravu a starala se o nej. Vedela ale ze Tonika sama nevyleci. Proto letala od vesnice k vesnici a hledala schopneho doktora,ktery by mu pomohl. Bohuzel hledala marne. letela za vrabcakem zpet a potkala starou polomrtvou mouchu, která ji prozradila tajemstvi o kouzelne vode,ktera vyleci kazdicke zraneni. Poradila ji at hleda studanku za lesem. Blazenka nevahala a letela nabrat te kouzelne vody. Kdyz dorazila zpatky za Tonikem,ktery piskal bolesti, dala mu napit te kouzelne vody. Nez stihla rict svec kridelko srostlo a Tonik byl zdrav. Podekoval Blazence a odletel domu.Blazenka byla stastna,ze je Tonik v poradku a letela do nejblizsi jeskyne se vyspat. Nez usla, rekla si - jeste,ze vse dobře dopadlo, a spala az do rana.


Pasi

Bylo, nebylo, ale ja vim, ze bylo. Jedno pivni kralovstvi, kde v kazde vesnici, kazde svetnici, meli nejmene tri ruzna piva. A v tom kralovstvi byl kral, jmenoval se Pulitr 12.a ten mel jedineho syna, jehoz jmeno bylo Maly Pivo. A jednoho dne do tohoto kralovstvi zavital nezvany host, byla to zla carodejnice jmenem Zizen, ktera si delala zalusk na chudaka Maly Pivo. Princ vsak zlou carodejnici nechtel, protoze mel vazny vztah s princeznou Chmelinkou z vedlejsiho kralovstvi. Toto zla carodejnice nemohla prenest pres srdce a tak na prince seslala kletbu. Ktera z nej ucinila pouze prazdnou sklenicku. To stary kral psychicky neunesl, protoze to byl nejhorsi trest, ktery v kralovstvi existoval. Jelikoz prazdny pulitr, je to nejhorsi. Hned jak se toto vsak dozvedela princezna Chmelinka, tak nevahala a vyrazila prince zachranit a zlou carodejnici vyhnat. Kdyz dorazila do zamku, tak hned vyrazila do jedne zavsivene hospody, kde mela carodejnice doupe. Kdyz tam princezna dorazila, carodejnice uz na ni cekala, protoze carodejnice mela tak magicky predmet jako byla jasnozriva pipa, kterou slo sledovat cele kralovstvi. V ten okamzik zacli mirove rozhovory mezi nimi. Po nekolika hodinach toho jejiho zvatlani z carodejnice vylezlo, ze prince nema ve skutecnosti rada, ale proste na ni prisla depka, protoze k ni do hospody nikdo nechodil. Na stesti princezna uspesne dostudovala managment a podnikani v pohostinstvi a tak s carodejnici sepsali smlouvu, ze kdyz ji pomuze to znova rozjet, tak ji vrati prince. Trvalo to sedm dni a sedm noci nez se princezne podarilo udelat z doupete petihvezdickovou restauraci. Ta byla behem nekolika dni znama po celem kralovstvi a tak musela carodejnice splnit jeji cast umluvy a prince promenit zpet. Za nekolik dni princ pozadal princeznu o ruku a svatebni hostinu meli u carodejnice a vsichni byli stastni az do smrti. Carodejnice mela prosperujici restauraci, princ mel svoji podobu a princeznu a stary kral se dockal po par letech vnoucatek


PerthorN

Prontera, poledne… primo pred prekrasnym Pronterskym panstvim preslapuje prtava Petra pri posledni prohlidce Payonu prastila prave povyseneho pitomeho prince. Princ, prave pohorsen pred prelidnenou Payonskou populaci pravil: „Popravte Petru!“ Prcek Petra porad preslapuje po Prontere, preckava pred Pronterske panstvi prichazi Payonsky princ… Petra a princ putuji pred Pronterskeho panovnika. Prave posazene Petre panovnik pravil: Pravdepodobne pocas pozitri projdes popravou… Povez Petro, proc byl princ Payonsky podarovan pohlavkem? Princ? pouhy perverzni pedofil, Petra pocala pusou Payonsky Princ, se polekal… „Práskacko!“ porvaval po Petre. Panovnik promptne poslal prosetrit Petrinu pomluvu … pozdeji Petru pustili, v Payonu prestala pobyvat. Pak si pocinala pekne, prochazky po plazich a podobne A Payonsky princ? prave prochazi prevychovou prababickou Pronterskeho panovnika :)


Pepinka

Byl jednou jeden chlapec, ktery byl velmi malý. Mel ale velkou hlavu a nasazoval si na ni jeste vetsi turban. protoze byl tak maly, rikalo se mu maly Muk. Kdyz mu bylo 16 let, vydal se do sveta, aby nasel svoje stesti. Prisel do velkeho mesta, kde sel do sluzby k jedne stare pani. mel u ni krmit kocky aa starat se o ne. Práce se mu prestala brzy libit, protoze se k nemu starena nechovala zrovna nejlepe. Rozhodl se proto , ze si najde jinou praci , ale odnese si z domu pani nejakou odmenu. Vlezl do komurky do ktere nesmel. Uprosted zasedle svetnicky staly zlate strevice a hul se lvi hlavou. Dal si oboje pod kabat , potichu vyskocil z okna a zmizel v rusne ulici. Dosel na kraj mesta kde zacinala louka a nedalo les. Uz na nej padala unava tak si nasel ukryt v housti a usnul. Zdal se mu divny se. Nekdo na nej mluvil tichym hlaskem “ mas u sebe kouzelne strevice, kdyz se na nich 3x zatocis dokola ocitnes se kdekoli si budes prat. I tvoje hul ma nadlidske schopnosti..umi vyhledat zlato a drahe kameni. Maly Muk se probul , sl Pral si byt v hlavnim meste. Slunce jeste ani nevyslo. Hned musel vyzkouset strevice. Nazul si je 3x se otocil. Pral si byt v hlavnim meste. Ihned se ocitnul na rusnem trzisti. Zamiril k zamku a nechal se tam zamestnat jako posel. Za kratky cas mu vsichni zavideli s jakou rychlosti zvlada dorucovat zpravy a to i nejvzdalenejsich mist zeme. kdyz se jednou prochazel v zamecke zahrade, jeho hul se mu vytrhla z ruky a zbesile bouchala o zem. Muk si Vzpomnel na sen a zasal kopat. Brzy nasel hrnec zlataku. Schoval si ho ve sve komurce. za nedlouho si kazdy na zamku vsiml, ze Muk je nejak moc bohaty na obycejneho posla. Zacaly o nem kolovat pomluvy , ze okrada krale. krčal se to dozvedel a hned nechal Muka uveznit do zalare. Tam mu nepomohly ani kouzelne strevice, tak musel s pravdou ven. Kral mu nejdrive neveril, proto nechal zakopat na zahrade zlato. Pustil Muka. ten ho samozrejmne ihned nasel. Jelikoz byl to kral chamtivy a nespravedlivy veci mu okamzite zabavil a vyhodil Muka ze svych sluzeb. Smutny chlapec pak bloudil po lese, kdyz se chtel napit z lesni studan strnul hruzou. Mel na hlave osli usi. Premyslel kde se tam vzaly a vzpomnel si, ze v zahrade si utrhnul nekolik fiku ze stromu. Vratil se zpet do zamecke zahrady a utrhnul fiky z druheho stromu, najednou usi zmizely. Dostal napad ze se krali pomsti a da mu co proto. Na trhu si koupil stare otrhane hadry aby ho nikdo nepoznal a vydal se ke krali, ze pro nej ma darek. kral ho prijal. „velicenstvo, donesl jsem vam vzacne ovoce z dalekych kraju“ rekl Muk. Kral je z radosti prijal a pustil se do jidla v tu ranu mu narostly usi. Vsiml si jich vecer u zrdcadla. vyhlasil velkou odmenu tomu kdo ho vyleci a zbavi ho oslich usi. To byla Mukova prilezitost. Opet se prevlekl a vydal se do zamku. Po dlouhem cekani ho kral prijal. nabidl mu zase fik. usi mu razem zmizely. Stastny kral vzal prevlecenho Muka do pokladnice at si neco vybere, Muk popadl strevice a hul.3x se zatocil a byl fuc.


President

Zila nezila, ale nejspis opravdu zila jedna holcicka. Ta holcicka byla uplne normalni vesele devcatko, co si s ostatnimi detmi rado hravalo. Ale mela jeden problem, byla sice moc pekna, mila, vsichni ji meli radi, ale vsichni vime co to je matematicky jezisek a proto vime, ze kdyz nekde pridame, musime nekde ubrat. A sudicky nad kolebkou se rozhodli, ze holcicka bude furt ztracena, coz se muze zdat jako hloupost, ale neni. Kdyz byla mala, nikde moc nechodila, takze se vse zdalo byt v poradku. To bylo ale do te doby, nez sli s kamarady do muzea. Tam se poprve v zivote ztratila… Byl to hrozny pocit, na cizim miste, se spoustou cizich lidi, neveda jak najit cestu zpatky. Nastesti ma dobre kamarady a ti si ji nasli a odvedli domu. Ale od teto prihody se vsechno zacinalo menit. Cim byla vetsi a cim vic chodila pryc, tim vic se ztracela… Nevedela co ma delat, tak jako kazda spravna zena, vyresila situaci tim nejprijemnejsim zpusobem. Vsimla si ze mladici kteri se kolem ni vyskytovali vzdycky nasli cestu, vzdycky vedeli kam jit a jelikoz byla holcicka, tou dobou pekna mlada slecna mezi vsemi velmi oblibena, tak se rozhodla, ze si mladiky otestuje… A kdyz se s prvnim z nich prochazela misty, kdy vzdy bezcilne bloudila, tak si vsimla, ze mladik vi presne kam jit… A co by to bylo za pohadku, kdyby tam nekdo nezil stastne az do smrti, takze vite, jak to nakonec dopadlo ;)


Rebecka

Tak, moji milý a verní ctenári. Nadešel cas povedet vám pohádku. A velice necekane bude tato pohádka o mé velké lásce jménem Rocky. Žil, byl jeden švarný jinoch, a protože byl opravdu švarný, tak mu nikdo nerekl jinak než Rocky.

Postupem casu se z nej stal velký boxer. Mnoho zápasů vyhrál, ale mnoho i prohrál. Jeho dalším protivníkem se mel stát mistr sveta v težké váze Apollo Cread. Na zápas se pripravoval mnoho týdnů, aby byl opravdu ve formě. Nadešel den D, hodina H a vterina V… proste jeho velká chvíle. Zápas byl velice dlouhý a vyrovnaný. Chvili to vypadalo, ze zapas dokonce skonci remizou. Rocky to prece nemohl dopustit, když mu pripravy zabraly tak dlouho. Po patnácti kolech nakonec Rocky opravdu vyhrál a svet mel svého nového Mistra sveta!


Rybnik

Sedi vrana na vetvi a v zobaku ma krajic chleba. Hladova liska pod stromem se lisa: Vrano, ty pry umis krasne zpivat? Vrana si da krajic pod kridlo a spusti: Kraaaa, kraaaa, to umim ale kraaasne zpivat. Liska zkousi jinak: A ty pry vrano umis i krasne letat? Vrana vrati krajic zpatky. Da krajic zpet pod kridlo a zakrakora: Kraaa, kraaa, to umim ale kraaasne leeetat… Liska vsadi vse na posledni kartu a zacne vyzvidat: A vráno, co rikas zaverum trinacteho sjezdu strany KSCM? Vrana se zacne smat jak blazen a pritom mava kridly. Krajic chleba spadne a liska ho sezere. A ponauceni z teto kratke pohadky? Nesmejte se sjezdum KSCM nebo prijdete o chleba:)


Rychlokvaska

Žila jednou jedna princezna které všichni záviděli její krásu. Princezna šla jako každou neděli na procházku do lesa a potkala prince a řekla si že princ je krásný. Tak se do něho zamilovala a zeptala se jestli se nechce někdy zase sejít ale princ ji odmítl a tak mu princezna vzala koně a odjela domu. Když se to dozvěděl Žabí král tak jí proměnil v žábu a řekl jí že jen když jí dá někdo polibek tak se promění zpět. A jestli jí někdo neosvobodil je žábou do dnes.


SENI

V Payone, kde som sa narodila zila zen s dcerou a obe boli namesacne. Jednej noci, ked ticho objalo svet, sa žena a dcéra prechádzali už v spánku a stretli sa v záhrade zahalené hmlou. Matka povedala: »Konečne, konecne, môj nepriatel! Ty si znicila moju mladost, ty si budovala svoj zivot na troskach mojho. Kiez by som ta mohla zabit! Dcera odpovedala: nenavidena zena sebecka a stara! Ty stojis medzi mojim slobodnejsim ja a mnou! Ty by si chcela aby moj zivot bol odrazom tvojho zvednuteho zivota kiez by si bola mrtva! V tom zakikirikal kohut a obe zeny sa prebudili. Matka povedala laskavo: to si ty milacik? A dcera odpovedala: ano draha.


Sha La

Zil byl chlapec jmenem Lan. Lan ale nebyl jako ostatni deti jeho veku - mel rad knihy. A mel je rad tak moc, ze travil vetsinu sveho casu v knihovne. Cetl na co prisel a staval se chytrejsim a chytrejsim. To se ale nelibilo knihovnikovi, ktery nemel rad kdyz byl nekdo chytrejsi, nez on a tak udelal Lanovi nabidku: pokud dokaze sehnat jeden vzacny tisk, bude z nej dalsi knihovnik. Lan to s radosti prijal, nemel ale tuseni, ze ho knihovnik oklamal a ze dany tisk ma v drzeni obavany drak Ereg. Kdyz to ale zjistil, nelekl se a vydal se pres ctvero hor a patero mocalu do velkych dracich jeskyn. Nedbal varovani poutniku a vstoupil rovnou do Eregovy jeskyne. Drak si prave varil veceri a navstevnik ho mile prekvapil - uz celych sto let k nemu nikdo nezavital. Ereg vyslechl Lanovu prosbu, ale knihu mu vydat odmitl. Moc dobre totiz vedel, co je stary knihovnik zac. Namisto toho nabidl Lanovi, aby s nim zustal a postaral se o jeho vlasní skromnou sbirku citajici tisice knih. Od te doby zije Lan s drakem Eregem a stary knihovnik je stale nejchytrejsi ve svem meste.


Shaista

Pred mnoha lety zil jeden chudy ovcak a ten mel vseho vsudy 5 ovecek, ktere pasal ve vysokych horach. Jak tak jednou pasl, myslel na svoje hladove deti doma. Doba byla zla a vsude byla drahota. A jak tak ovcak vzpominal, objevil se pred nim trpaslik v cervene cepce, s dlouhym nosem a povida ovcakovi, aby sel za nim, ze mu to nebude na skodu. Ovcak za nim tedy vykrocil. Trpaslik drzel v ruce jakysi koren, zastavil se pred jednou skalou a tim korenem do ni trikrat uderil. Skala se naraz otevrela a odkryla jeskyni,ve ktere se to hemzilo trpasliky. Pilne tu ze zlata kovali ruzne cise a sperky. Trpaslik rekl, ovcakovi, aby si nabral kolik unese, ale aby tu nezapomnel to nejdulezitejsi. Dorekl to, polozil koren na zem a zmizel. Ovcak si nabral kapsy plne zlata, vybehl z jeskyne a jakmile se zase dotkl travy, skala se uzavrela. Doma nakrmil a osatil deti. Zlato ale za nejaky cas rychle ubyvalo, a prestoze chodil denne kolem skaly a hledal vchod, skala uz se nikdy neotevrela. To proto, ze to nejdulezitejsi tenkrat v jeskyni zapomnel..


Sharrperr

O zeleném princi

Království, kde se odehrál příběh, který vám chci vyprávet, bylo jedno z tech bežných království, kam se nikdo nehrnul, protože tam nebylo zhola nic zajímavého.Proste jen kus zeme s hradem uprostred, pár chalup okolo, les a nejaký ten potok. Nebydlel tam žádný vodník, který by topil lidi, žádný drak, který by svacil lidi a dokonce ani žádný loupežník, který by ty neutopené a nesnedené lidi okrádal.Pro turisty zkrátka nezajímavá oblast.

I když… byla tu jedna vec, na kterou by jich sem nalákali tisíce.Tato lahůdka však byla v království verejným tajemstvím a žádnému poddanému nestálo její vyzrazení za to, aby byl donucen potápet se v hradním príkopu plném špinavé vody a krokodýlů. Takový trest by ho totiž jiste cekal, nebot tajemství se týkalo přímo královské rodiny.

Už když na balkonu královské komnaty pristál cáp s novorozeným Princislavem, bylo králi a královne jasné, že jejich doposud neklidný život nabere nových obrátek. Jejich syn mel totiž telícko zcela zelené. Puvodne doufali, že to nebude až tak zlé a jen se jejich detátku udělalo při cestě špatně a tak zezelenal.Čáp už totiž nebyl nejmladší a měl problémy s udržením výšky. Kdekdo ríkával, že za letu vypadá úplne jako králův bratr prezdívaný Násavka, když se pozde vecer vrací z obhlídky hospůdek a nemůže se trefit do hradního průchodu.Ale nejenže z Princislava zelená barva nevyprchala,ale ješte mu tváre více ztmavly, protože tehdy byl chudinka po čápově letu celý bledý. V té době ješte neznali lidi s jinými barvami pleti, a když mel navíc zelené vlasy i nehty, všichni se mu vyhýbali.

Práve když se v den svých osmnáctých narozenin procházel Princislavpo zahradě a jednou rukou odháněl ptáky slétávající se na jeho zelenou hlavu, prinesl mu sluha vzkaz, že s ním chce královská dvojice mluvit.Princ prispechal do hlavního sálu, kde bylo odsouzeno už tolik lidí,že by to nikdo ani na osmimístné kalkulacce nespocítal.Král pozvedl palcát, který mu sloužil rovnež jako žezlo a pravil: “Náš nejdražší a jediný synu. Dnešek je významným dnem ve tvém živote. Stal se z tebe dospelý muž. Vydáš se proto na cesty a vrátíš se až se svojí vyvolenou.” Princ vždy své rodice poslouchal na slovo a ani ted neodporoval. Dal se k odchodu, avšak král jej ješte zastavil. “A hlavne žádnou fúrii, at neskoncíš jako já.” Princislav nechal své rodice, at zpestrí atmosféru hádkou a odešel se sbalitDruhého dne již sedel na koni, který ho klusem unášel do cizích králov -stvi:)

Za tri roky, co byl na cestách, prošel snad všechny zeme a navštívil všechny hrady. Ale žádná princezna ho kdoví proc nechtela. Sklesle se vracel domů a premýšlel,jak vysvetlí rodicům, že si nenašel nevestu.Už se stmívalo, když vtom spatril, jak se z oblohy klouzavým pohybem k zemi snáší podivný predmet velký jak ohrada s konmi. Pobídl svého ore a po chvíli hledání tajemnou talírovitou vec objevil.Stála na trech malých nohách kousek od lesa.

Princ se posilnil vínem a slezl s kone. Opatrne - jako by se bál, že tu kromr velkého talíre pristane i velký nůž a vidlicka, došel až k vesmírné lodi a zaklepal na ni.Nekdo uvnitr talíre odhrnul záclonu, otevrel okno a po ufounské okapové roure sešplhal až na palouk. Princ nebyl schopen vydat ani hlásku, protože nikdy drív nespatril tak krásnou dívku. Mela štíhlé ruce, nohy, pas, vlastne byla štíhlost sama a co hlavne…byla celá zelená. Vztáhla k princi ruku. Ten ji nežne uchopil a usmál se na ni.

Bylo mu hned jasné, že ty tri roky, za které prošel svet krížem krážem byly ztrátou casu. žádná princezna se nevyrovnala dívce,jejíž ruku nyní držel ve své. Za krátko se již létající talír s obema na palube odlepil od země azamíril vzhůru k nebesům a ješte dál, do zeleného sveta,kde Princislav a jeho krásná dívka budou žít štastne až naveky.


Spon

V jednom ohnivom kráľovstve žil malý Blazer, ktorý bol vo svojej skupine utláčaný. Dôvod bol jednoduchý, možno aj banálny, ale nevedel chŕliť oheň. Pokúšal sa to naučiť, trénoval 4 hodiny denne, pil ohnivú whiskey ale nič nepomáhalo. Jedného dňa, keď už bol tento malý Blazer úplne zúfalý, pristúpil k nemu Kaho a hovorí mu: „Nestrácaj ešte nádej, mám kamoša, ktorý už vyriešil desiatky takýchto prípadov. Býva na najvyššom kopci tohto kráľovstva.“ Blazer sa mu odvďačil a ponáhľal sa zohnať niečo, čím by sa mohol odvďačiť Kahovmu priateľovi. Nakoniec našiel vhodný dar a išiel za ním. Mal problém ho nájsť, dokonca párkrát zablúdil. Pýtal sa na cestu až ho raz jeden starec naviedol na cestu. Nakoniec po dlhej a únavnej ceste, ho celý zmoknutý našiel. Bol prekvapený, pretože prvýkrát v svojom živote uvidel Legendárneho Evolvátora. Privítali sa a Blazer mu sľúbil, že ak mu pomôže tak mu daruje zázračnú lupu, ktorá odkryje všetky tajomstvá. Evolvátor bol nadšený a preto sa hneď pustil do roboty. Trénoval s ním dlhé dni a noci, až sa na 7. deň dostavil očividný výsledok. Malý a slabý Blazer sa neuveriteľne zlepšil a stal sa z neho mocný Lava Golem. Nesmierne sa odvďačil Legendárnemu Evolvátorovi a vydal sa na cestu späť. Bol rýchlejší, silnejší, vytrvalejší a odolnejší ako ktokoľvek pred ním. Pre svoje vlastnosti sa stal kráľom ohnivého kráľovstva a všetci, ktorý sa mu kedysi vysmievali ho teraz obdivovali. Od toho dňa až dodnes drží ochrannú ruku nad celým kráľovstvom.


Taibur

V davnych dobach, kdy po zemi jeste chodili zli lide, se vyskytlo nekolik velmi hodnych, kteri pomahali vsem, kteri pomoc potrebovali. Jednim z nich byl mocny Cernokneznik, kteremu rikali Rogan. Chodil po svete spolu se svym spolecnikem, velkym vlkem, a konali dobre skutky. Jednoho dne je zavolali drevorubci v hlubokych lesich, protoze z naprosto zahadnych duvodu nemohli kacet stromy. Vzdy, kdyz se pokusili tnout sekerou, stromu se nestalo nic. Poprosili tedy Cernokneznika, aby jim pomohl rozlustit zahadu, a oni mohli pokracovat v praci, ktera je zivila. Cernokneznik se sbalil na cestu, a tri dny a tri noci bloudil lesem, a hledal pricinu. Po trech dnech, uprostred mesicem ozarene mytiny narazil na skupinu malinkatych skritku. Zeptal se jich, jestli neznaji duvod, proc stromy nejdou kacet a lide nemaji praci. Skritkove rekli, ze les je jejich domov. A ze poprosili kouzelnou vilu, aby jim pomohla ochranit ho. Rogan pochopil, ze ti lide, ac neumyslne, kaceli malinkym skritkum jedine misto, kde mohli zit. Vratil se spolecne se svym spolecnikem vlkem k drevorubcum, kde jim vse vysvetlil. Drevorubci uznali, ze by byli moc zli, kdyby jim chteli znicit jejich domov, a odesli.


Tazzi

Byla jednou jedna stara chaloubka nekde hluboko v cistem a vonavem les a v te chaloubce bydlela jedna velmi chuda ale moc hodna starenka ta mela moc rada zviratka a vsechno zive v tom lese a protoze byla tak hodna okolni kral se o ni dozvedel chtel poznat onu milou s ke zivotu stedrou starenku rozhodl se tedy ze se za ni vyda d podaruje ji nejakym klenotem jak se na svem ori blizil k lesu mile damy rozhodl se seskocit a ze pujde pesky a vychutna si onu kouzelnou atmosferu kdyz koncene dojde cile a potka onu starenku padne na kolena a starence prokazuje cest tim ze ji podava velmi drahou a cenou vec zena ale odmitne ze poklady ktere ji dava kral nemuzou nahradit poklady ktere ji dava priroda.kral odjizdi a premysli co mu zena rekla prijede na druhy den za zenou a nabizi ji bydleni na hrade zena opet odmitne a rika ze pouze ve sve skromne chaloubce v lese je stastna a tam zustane aby se mohla starat o zviratka kral opet odjizdi zklamane a rozjima o tom co zena rekla treti den se de zeny zeptat co by ji udelalo radost.. zena se usmeje a odpovi..uz sem nejezdi krali nicis mi zelen kral odjizdi opet sklamane…rozhodne se uz zenu nenavstivit a necha po kralostvi rozhlasit ze onen les se stane posvatnym nikdo cizi do nej nesmi vstoupit a nicit zelen a zabijet zverstvo tim zena dostala sveho a je stastna..KONEC


Terry Hunter

Jsi doma a jsi u maminky,
No tak honem do postylky!
Maminko nemuzu este spat,
musim si prece jeste hrat!
Musim curat a zizen mam,
Nechci byt v postylce takhle sam.
Uz toho mam vazne dost,
Povim ti pohadku pro radost.
Maminko, vubec nevahej
A hezkou pohadku vypravej!
Lehni si a zavri uz tlamicku,
do tmy ti rozsvitim lampicku.
Polstarek pod hlavu,
na celo pusinku
budu tu s tebou, ale jen chvilinku
Hlavne uz nemluv a nehoukej,
pohadku z lesa ted poslouchej
Strach a hruza trese,
s malou myskou v lese.
Zije v lese sama,
Nevi, kde je mama…
Vzduchem viri netopyri,
do tmy sviti oci vyri.
Kam se podit, co ma delat?
Ma se schvoat, ci ma behat?
Vystrasena mysicka,
hleda sveho kmotricka,
Chce ho najit, stuj co stuj,
Musi zmenit, zivot svuj.
Strycek jiste vi, co delat,
Kam se schovat, kdy jak behat.
Nauci ji prezit v lese,
A pak, at se ten les trese!



Thautos

Červená karkulka
V pohledném stavení na konci vesnice bydlela sedmkrát trestaná svetice
Od mladi fandila prochazkam v seru, na jejich pamatku vlastnila dceru.
Krehounkou divenku s nosem jako okurka, cervenym od rumu,no proste Karkulka.
Jednou kdyz maticka divenku spatrila, dala ji lepaka a nezne pravila:
„Rychle si oblekni cervenou sukenku, babicka za lesem dostalazloutenku
Dones ji gulasku aspon pul hrnka, at baba vyskoci zas jako srnka!“
„K cemu je, maticko, cervena suknice, ta prilaka uchylneho myslivce!
Jestli me znasilni tak jako vcera, potom uz nebudu nevinna dcera!!“
„Nedavej blaznivym myslenkam pruchod, nez baba za leky utrati duchod.
Priprav se ihned do startovni polohy, poradny gulas ji postavi na nohy
Popadla Karkulka aktovku s jidlem a bezela lesem jak bodnuta sidlem.
Navzdory vabive cervene suknicce nepotka na ceste zadneho myslivce.
Svalnate nohy a kvalitni pahorky brzy ji zanesly do zname chaloupky.
Vytahla z aktovky dietni potravu, pak v lozi spatrila podivnou postavu
„Co je to za fory tak brzo po ranu, vlk se tu placati v babine zupanu!
„Jen pojd dal devenko a nestuj ve dverich, babu jsem posnidal,
ty zustan k veceri, mas pekne tvaricky jak zadna druha zato ta babice byla dost tuha!“
„Tak to sis vybral kvalitni potravu, nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu??
Pozde me nazyvas spanilou divenkou, sezral si babicku …….. s infekcni zloutenkou.“
A tak se lesem ozyva zoufale vyti, jak se vlk pokousi vyvolat blitíi!


Thisbe

Renere A Templaire meli sice od svych gumu domaci vezeni. Ale trikrat tydne se prece jenom mohli videt. Na gwcka obe gildy plne zbrojily a nacpavaly svoje rady do prasknuti. Sice i tam je rodice hlidali, ale vzdycky si našli chvilku ve které se nepozorovane odkradli na vezicku. Za nějakou dobu jim prisli i na tohle a tak si zacali psat dopisy, které strkavali pod jednu uvolnenou cihlu v hrade. To jim ale ani nahodou nestacilo a zacali planovat utek. Jenže s dvacetictyrhodinovou strazi, kterou jim poskytovala gilda si moc netroufali. Probrali všechny mozny plany, az je napadl podle nich dokonalej plan. Zrovna zacinal novej rok a s nim se i oteviraly hrady. Pri otevirani gwcek, byl hrad vzdycky plny ruzných priser. Oba meli z letniho tabora schovany oblecky. A tak si naplanovali dojit nekam do ustrani prevleci se a pak nepozorovane odejit pryc a uz se nikdy nevratit. Ze zacatku jim to vychazelo vazne se prevlekli nepoznani, ale kdyz se plizili ven z hradu narazili na obe dve gildy ritici se k empu. Nebylo jim na nic ze kriceli a prosili. Jejich gildy je nepoznaly a driv nez jim doslo ze ti mobove pred nimi mluvi jako lidi, se uz Renere a Templaire valeli v kaluzi krve a postupne se s prichazejici smrti promenovali zpatky do sve lidske podoby. Ani nejlepsi priesti z obou gild je uz nedokazali vratit zpatky k zivotu. A tak jim alespon vystrojili pohreb, v jinou dobu a na uplne opacnych stranach midgaru. Aby ukazali dalsim generacim ze nemaji spojovat nespojitelne. Obe gildy zustaly znepratelene a jestli nevybuchla atomovka tak tak ziji dodnes.


Torri

Bylo nebylo za sedmero rekami a sedmero rekami jedno kralovsticko. V nem zila kralovna se svoji dcerou, ktera mela vek na vdavani, proto princezna jmenem Alisea pozadala o ruku sousedniho krale. Kral byl velmi bohaty, krasny, ale bohuzel take pysny, proto princezne vzkazal, ze o ni nestoji. Alisea byla z odmitnuti strasne smutna a sla si stezovat ke svoji kmotricce-lesni vile. Vile bylo princezny lito a na prince se roznevala, proto ho zaklela do podoby ohizdneho pavouka, ktery se kazdemu stiti a nikoho by nenapadlo, ze to muze byt onen krasny pysny princ. Vila byla se svym vykonem spokojena a hned se pochlubila Alisey, ale princezna mela dobre srdce a takou zlou kletbu pro prince nechtela, proto se kmotricky zeptala, zda existuje pro prince nejake kouzlo na vysbozeni, aby dostal opet lidskou podobu. Vila o tom zprvu nechtela ani slyset, ale po dlouhem premlouvani princezne tajemstvi prozradila. Ten kdo chce prince vysvobodit, musi ho milovat i v ohyzdne podobe a hlavne musi ziskat odpusteni te, ktere ublizil. Alisea se vydala tedy na cestu k pavoucimu princi do sousedniho panstvtvi a skutecne-na trune misto prince si vegetil hnusny pavouk. Princezna ale mela dobre srdce a povida: Tvou krivdu ti odpoustim a miluji te i te podobe, kterou mas, vim, ze sis vzal ponauceni a uz nikomu neublizis. Dokonce se Alisea naklonila nad pavouka a polibila ho. V teto chvili se kouzlo zlomilo. Princ pozadal princeznu o odpusteni, priznal, ze byl sobecky hlupak a pozadal ji, aby se stala jeho zenou. Alisea rada svolila a za nedlouho se slavila velika svatba. Od te chvile zila princezna s princem stastne az do smrti.


Tote

„Pohadka o kocce“.

Kdyz mi bylo 60 let, byl jsem maly chlapec. Jak uz to tak byva, tak jsem jako ostatni pasl stado komaru. Komari se mne ale rozutekli do nebe. Velmi jsem se rozzlobil a vydal jsem se je tam vsechny pobit. Vetsi polovinu jsem pobil, ostatni uplavali. Z jejich kosti jsem si udelal drevene nadobi. Nadobi jsem prodal a koupil jsem si pytel mouky. Z te jsem upletl provaz a po nem jsem vylezl dolu. Dole kousek provazu schazelo, a ja jsem zvysoka spadl. Zaryl jsem se tak hluboko do zeme, že jsem musel utikat domu pro motyku, abych se vykopal. Kdyz jsem se vykopal, snedl jsem motyku k veceri a sel jsem spat do mysi diry. V ni jsem nasel slona, ktery utiral nadobi. Divali jsme se spolu na televizi, pokud v ni nezazvonil zvonec, a pohadky je konec.


Twizted

Kousicek od lesa stal maly domecek, zila v nem babicka a taky dedecek. Byli uz stari a deti nemeli, snad proto, ze v domku nebylo posteli. zili si slusne o dvoji penzi, baba vsak furt mela pitome hemzy.

Babicka: Kam jen sem za mlada sve oci dala, ze jsem si takove nemehlo vzala. Kdybys byl jako chlap jen trochu solidni, tak uz sem desetkrat mohla byt gravidni. ze deti nemame, beztak je tva vina, jen vzpomen, jak v lese spad ti strom do klina.

Dedecek: Strom za to nemuze, nemame dedice jen proto, ze jsi, babo, takova slepice. Aby ti za tu lez upadly panty, To mas z te svojí koncepce anti. Porad si chtela mit svuj klid a pohodu, ted to chces dohonit pet let po prechodu?

A tak se starousci cele dny preli, až jednou krik utichl, jako když streli. To baba pesti tukla si na celo, az se ji v zaludku srazilo kyselo.

Babicka: Ha, uz to mam, vim jak mit syna, jenom kdyz nebude tva ruka lina. Popadni sekeru, dlato a pilu, Pak padej do lesa a měj se k dilu. Tam skscej strom statny a ztepily, Zpracuj ho dlatem a syn je za chvili.

Uposlech dedecek babina prikazu, a lehce přioden vyrazil do mrazu. Na vecer pak prived divneho kloucka, s telickem Golemka a s hlavou Soucka. Nez se kdo nadal, kluk sedel za stolem, a slupnul kucmoch i s novym kastrolem. Kdyz skoncil i ubrus v tom tele neladnem, tak baba zrudnula, jak zare nad Kladnem. Kdyz ditku zmizela v hrtanku zehlicka, babicku sklatila mozkova mrtvicka. Dojaty dedecek oci zatlacil, a potom rychle zpet ke stolu prikvacil.

Dedecek: Noo to je vec, az jeden zasne, co vsechno dokaze to ditko krásne. clovek by netusil, ze kousek polena, zajistí v domku klid na stara kolena.


Uramesh

„To je krasny den!“ zvolal Ondra, kdyz se podival z okna. „Bobiku, podivej jak sviti slunicko a jaka je modra obloha!“ „Nejdriv se ale vykoupame.“ Ondra vklouzl do vany, namydlil se a potom si hral s plachetnici. Vtom dostal napad: „Postavim pro nas dva lod!“ rekl svemu pejskovi. „Poplujeme po vsech morich a oceanech celeho sveta a zadna bourka nas nezastavi!“ Bobik však nebyl napadem sveho kamarada propis nadsen. „Ani pred nejvetsi velrybou se nedame na ustup!“ dodal Ondra hrde. „Kapitan Ondra a jeho verny namornik budou nejsilnejsi.“.. „Mozna objevime ostrov pokladu! Diamanty, rubiny, perly, zlato.. “ .. „A obrovskou kost!“ dodal zasnene pejsek. A pri tom pomysleni se mu zacaly sbihat sliny. „Dobry den, kamaradi!“ zavolala na ne strycek Hugo ktery se chystal na lov ryb. „Chystate se na moreplavbu?“ .. „Ano!“ odpovedel Ondra. „Jedeme na cestu kolem sveta! Ale beda, sotva Ondra s pejskem nasedli do lodky, zacala do ni ze vsech stran tect voda a lodka se zacala potapet. „Pomoc! Zachrante nas!“ kricel Ondra. Nastesti stycek Hugo rychle zakrocil. Ondru chytil pod pazi, Bobika do podberaku a vynesl je na breh. „To je ulovek!“ smal se hodny strycek. Bobik a jeho pan byli po nechtene koupeli nachlazeni, „Priste..“ rekl Ondra „si dam poradit od strycka Huga a postavim si ponorku.“


Valerie

Kdesi v dalekem Yunu, uprostred pustiny zila holcicka s tatinkem v malickem domecku. Casto si hravala s panenkama, ktere tatinek rad vyrabel. Jednoho dne jako kazde jine dite povyrostla a odesla do sveta. Tatinka nechala samotneho doma. Tatinek byl smutny z odchodu sve jedine dcery. Panenky chteli tatinka obveselit a tak obzivli. Utesovali ho a travili s nim veskery cas. Tatinek se vsak jednoho dne zblaznil a rozhodl se panenky vyrabet. Jeho dilna na panenky se stala peklem. Tatinkovi byla nejdriv pritomnost panenek prijemna, ale jak cas pokrocil, vzpamatoval se z odchodu sve dcery a obzivle panenky mu zacali nahanet hruzu, protoze zacaly ziskavat vlastni rozum… Tatinek se snazil obzivlych panenek zbavit, ale ty se jen tak nedali a vzbourili se. Proto napsal dopis sve dceri, kde zadal o pomoc. Po par dnech na dvere nekdo zaklepal. Tatinek otevrel a nestacil se divat.Pred nim stala nadherna slecna - jeho dcera. U salku caje dcera vypravela, jak si vedla ve svete.Jak dlouha a kruta cesta byla nez dostala titul kovarky. Slibila tatinkovi,ze pomuze a hned vyrazila do dilny. Tatinek povzdali slysel divne a desive zvuky.Zacal se bat o dceru. Po dlouhe dobe se dcera vratila, unavena,vycerpana a s dobrou zpravou. Podarilo se ji panenky zahnat do katakomb, kde presne, to nevim. Pote dcera uz tatinka nenechala samotneho. Mimochodem mezi lidi se vypravi, ze to misto opravdu existuje…


Vasafix

Byla jednou jedna holcicka jmenovala jse Anicka. Jendnou se rozhodla ze pujde sama bez maminky na vylet. Sla a sla a uvidela jednu velkou tmavou jeskyni. Anicka byla tak zvedava ze do ni nakoukla uvidela tam lidozrouta. Ale nez se nadala lidozrout ji chnapl a chtel jsi ji dat k veceri. Zatim jak se lidozrout pripravoval na porcovani anicky, Tak se zacala maminka o Anicku bat a sla pro Pepicka Pepicek si vzal nejake jidlo kdyby se hledani protahlo a pak vyrazil. Sel a sel a taky uvidel velkou jeskyni a slisel z ni anicku ale vedel ze v jeskyni zije lidozrout. A proto polozil pred jeskyni svoje jidlo a schoval se nad vchod do jeskyne. lidozrou vylezl protoze to jidlo ucitil a jak vylezl tak na nej Pepicek svrhnul balvan. A pak se Pepik vratil s Anickou domu kde uz je cekala aniccina maminka a byla moc rada ze ji zachranil. a od te doby chodil s Anickou Pepicek spolu na kazdy vylet.


WaiLinka

Za devatero horami a devatero rekami v zemi stinu a tmy zila kralovska rodina, ktera vlastne ani nevedela ze za jejimi hranicemi jsou nejake hory a reky Vsude kolem kam se clovek jen podival byla naprosta tma. Pred mnoha mnoha lety se jeden kral zeme stinu a tmy pomahadal s kralem nebes. Drive to smozrejme nebyla zeme stinu a tmy, ale uz je to tak davno, ze ani nejstarsi obyvatele kralovstvi netusi jak se zeme jmenovala driv. Nevi ani jak se jmenoval kral, ktery se tak pohadal s kralem nebes, a uz vubec nikdo nevi kvuli cemu se to pohadal. Jedine, co zustalo vsem v pameti, bylo to, že kral nebes se natolik rozzlobil ze odklonil slunce. A to uz nikdy neposlalo ani jeden jediny paprsek smerem k zemi stinu a tmy. Jedine co kralovstvi stinu a tmy prozarilo, byla bourka, kterou kral nebes sesilal pokazde, kdy si vzpomnel na davny spor.
a protoze mi to nehorazne spamujete tak zbytek vam dopisu priste


WinryRockbell

Kde bolo tam bolo, bola jedna svata hora, a na tej svatej hore byvala jedna svata rodinka
Teda nebyvala priamo na hore, ale niekde v okoli
to ale nic nemeni na tom, ze bola svata (hora aj rodinka)
A rodinke, ako to uz byva, sa narodil… Syn
A bol to Syn velmi podareny.
Jeho svetlo ziarilo kam sa pohol, ludom padalo naradie z ruk, a celi ocareni padali na kolena ked presiel okolo nich
A nebola to obycajna (svata) rodinka, lebo jeho otec bol Otcom svojej krajiny
vecny prezident
Great. Leader.
A lud ho mal neskutocne rad.
Naozaj.
Napriklad vymyslel hamburger.
A kto by nemal rad cloveka, co vymyslel hamburger, vsakze.
A ked prisiel cas, a jeho Otec. Great Leader. Vecny Prezident…
sa odobral do vecnych lovist, a pre narod nastala hodina najtemnejsia, prisiel On. Syn, ktory bol synom svojho otca, ktory bol svetlom v temnotach svojho naroda
Dear. Leader
a prihlasil sa k nelahkej ulohe viest narod v ustrety k svetlejsim zajtrajskom
A podla zasad Juche a napriek imperialistickym agresorom ktori sa vsemozne snazili napadnut idylu vladnucu v tejto krajine sa mu to podarilo, a od toho dna zili vsetci stastne az do…
az do.


Yaoi

Bylo nebylo… Za sedmero horami, sedmero rekami a sedmero kokainovymi farmami… Se rozlehal krasny svet zvany Midgard. Jako lvi se tu rvaly dve nejmocnejsi armady odvaznych bojovniku… A tady se dostavame k nasemu pribehu. Zila byla osamela divcina z legie zvane RNR, a zil byl nestastny hoch z legie zvane Templari. Jednoho krasneho dne se opet rozhorela bitva, a oni cistou nahodou stanuli proti sobe. Osud tomu chtel, jenze otec divciny, shodou okolnosti vudce mocnych RNR a zly nacelnik klanu Templaru to prece nemohli dovolit! Zavreli deti doma, aby nahodou z jejich vztahu nevzesel nejaky “Uber” bojovnik, jak tomu v pohadkach byva, a vsechny je nezbil. Ale deti si poradily… A jak? To se dozvite v druhe casti pohadky… Kterou vam povi vypravecka Thisbe… O zdi, lvu, a o tom, kde na ten napad Shakespeare vlastne prisel.


Yzil - Kuromaru (aktuálne postavy LuckyLuck a Zail)

Bol raz jeden zlodej. Velmi rad by sa stal Assasinom a robit ulohy. Ked sa stal Assasinom, dostal ulohu, zabit svojho brata. Tento Assasin sa volal Shikara a jeho brat Shikuru. Ked sa Shikara dozvedel co musi urobit, prisiel smutny domov a zacal rozmyslat. Dni nejedol, a jeho brat Shikuru sa o neho bal. Preto mu povedal: „Shikara, brat moj.. co sa ti stalo? Co ta tazi na dusi?“ Shikara neodpovedal hodnu chvilu. No potom zacal: „Shikuru, bracek..“ „Vies ako som sa stal Assasinom. Zlozil som aj slub, ze budem plnit ulohy, ktore mi budu zadane vedenim.“ „Ano, sam som pri tom bol a tebe blahozelal.“ Shikara vzdychne. Vyraz mal vazny, smutny. „Dostal som novu a dolezitu ulohu“ Shikuru sa zaradoval. „To je skvele bracek, tak preco si smutny?“ „Ta uloha znie: ''Najd a zabi jedneho z Rogue. Su nasi nepriatelia.' “ Shikuru sa zlakol. No potom vycaril na tvari usmev. „To je vtip, ze bracek.“Shikara: „Nie, je to pravda, smutna pravda. No ja to nechcem urobit.“ Shikuru smutne sklonil hlavu. „Ak tak naozaj je, urob to.“ Shikara vytrestil oci „Co si to povedal?“ „Ak nesplnis ulohu, zabiju ta.“Shikara: „Ano, ale nevymenim svoj zivot za tvoj!“ „Ak ma nezabijes, zabiju ta, a mna tiez. Tak nech aspon ti prezijes..“ „Nie, to neurobim..“Shikara: „Nemozem!“„Mam napad, som Whitesmith s buildom na kovanie! Urobim ti super elementarnu zbran!“ Shikara: „Dobry napad! Katary! Ved som critic. Assasin! Budem ta chranit“ Este v ten den zacal Shikuru robit katary, tie najlepsie katary v Midgarde! Po dvoch dnoch boli takmer hotove. Uz stacila len jedna vec.. A to je pozehnanie od nejakeho Priesta. No tazko sa najde Priest, ktory by pozehnal zbran ktora by ohrozila aj jeho. Pretoze toto boli vynikajuce katary Tieto Assasin s tymito katarmi by mohol sam ist na GW a porazit tam RNR este ked boli ako tak silny (prepacte RNR) Nakoniec nenasli Priesta. Len Akolytu. Poprosili ho, aby skusil pozehnat tymto katarom. On suhlasil, pretoze mu uz tiez liezlo na nervy, ako si Assasini dovolovali vela. Sustredil sa, meditoval a modlil sa 2 tyzdne. Nakoniec zoslal pozehnanie na tieto Katary. Silne, bol v nom prislub jeho boha, ze im pomoze. Ked bol Assasin pripraveny, lebo vyhuntil dost vela kariet a dal si ich do equipu. Uz bol den, kedy mal zabit svojho brata. Vecer bol tu. Z vychodu bolo vidiet asi 10 Assasinov Cross (ci ako sa im nadava) ktori mali skontrolovat, ci splni. Maly akolyta mu dal este boosty a Shiraka isiel na vec. Ked prisli Assasini Cross pred dvere, vyssiel von a povedal „Brat zije. A budem ho chranit vlastnym zivotom.“ Assasini Cross sa zacali smiat, neverili tomu, ze by ich maly Assasin porazil.Dohodli sa, ze pojde prvy z nich menom Igiraka. Shiraka prisiel k nemu, zautocil na neho, no minul. Okolo neho bol len smiech. Igiraka ho trafil, a znovu, znovu a este raz. Shikara bol uz tazko zraneny. Spadol na zem a uvidel svojho brata. Nie, on sa nesmie vzdat! Nesmie zomriet! Musi ochranovat brata! Vstal! Vsetci boli prekvapeny, pretoze toto je nemozne, po tolkych zasahoch vstat. Zautocil na neho! „Mojmu bratovi neskrivite ani vlasok!“ Rozzuril sa.Vtedy sa vedla neho objavila priesvitna postava. Ja som Harg, boh ktory prislubil pomoc! Pomozem ta, spojime sa a budeme jeden! Spolu ich porazime. „A-aaano, Harg“ odpovedal Shikara. Shikuru zostal v udive. A naozaj, obydvaja sa stali jednym. Zacalo nim triast, zacal z neho ist ohen. Ale aj voda, obklopovali ho blesky. Roztrhalo mu to oblecenie. Shikuru: „Ten drahy equip!“ Zvysi sa mu staty! Vsetky mal na 200!! Jedna rana katarom, odhodilo toho Assasina Cross. Ostatni sa zlakli, chceli ujst! „Kam idete?“ opytal sa Shikara Hodil ohnivu gulu po dvoch, vlna za liala 3. Katarmi zbil 2. Otocil sa k zostavajucim 2 a povedal: „Vy odkazte odkaz vodcovi Assasinov!“ „Nech sa neopovazi dotknut mna ani mojho brata“ Dvaja Assasini Cross prikyvli a zutekali. Potom Harg vysiel z Shiraka. Shiraka padol na zem. Nehybal sa Shiruku k nemu pribehol. „Co mu je?“ Harg: „Je mrtvy.. Po spojeni s bohom zomries.“ Shirukovi zacali tiect slzy. „Mrtvy? To nie! Nesmie byt mrtvy“ Harg: „To si prial, ochrani tvoj zivot aj za cenu svojho.“ Harg: „A aj ty si povedal: 'Nech aspon jeden z nas prezije' „Harg zmizol. Shiruku plakal dalej. Legenda hovori, ze ked zomrel aj Shiruku, na mieste vyrastli dva stromy. Su to dvaja bratia, konecne su zasa spolu.

*(zabudol som povedat, robim to na zaklade inej hry, nie MMORPG, cize existuju multipovolania; preto je Shikuru aj Rogue, aj White Smith :) no zlepsil sa len v kovani :) )


Zuvi

Pribeh, jenz se Vam chystam povedet pojednava o jedne z etap pouti osameleho samuraje Usagiho. Autorem této povídky je Stan Sakai. Poslicek soudce Oyaneka mel jiz na dohled mesto, kdyz jej dostihla skupinka samuraju. Jiz na prvni pohled bylo poznat, ze nemaji dobre umysly. Sest nemytych roninu k nemu pristoupilo a arogantne jej vyzvali aby jim odevzdal balicek urceny soudci. Poslicek se pokusil utect, ale nbylo to nic platne. Presto se vsak pomoci dockal, potulny ronin jmenem Miyamoto Usagi videl, co se stalo a prispechal mu na pomoc. Poslicek trval na tom, ze Usagi musi stravit alespon jeden den se soudcem Oyanekem. Kdyz dorazili do mesta, byl Usagi ubytovan v palaci soudce. Odpoledne, kdyz navstivil soudce, vyslo najevo, ze soudce je ve skutecnosti stary general Oyaneko, kterho znaval uz Usagiho ucitel, Katsuichi. General trpel nemoci, ktera tehdy nesla vylecit. Take mu chybela moznost si zabojovat. Povedel Usagimu o tom, jak jeho a nekolik dalsich radcu odvrhl syn lorda Higashiho, Hirone. Hirone take dal vypovedet od dvora Yagiho, davneho pritele Higashiho i Oyaneka. General Usagimu poradil, kudy se dostane z udoli a rozloucil se s nim. Dalsiho dne, kdyz Usagi brzo rano odchazel, mel pocit, ze ho nekdo sleduje. Tuseni se potvrdilo, kdyz uvidel na konci prusmyku nehybne stat postavu. Jak si Usagi myslel, byl to general. Rekl mu, ze odmita zemrit zivotem starce na luzku a ze radeji umre v boji. Oba tasili mece.

Mezitim se generaluv vazal, Monshiro, prodiral houstim vedoucim kratsi cestou k prusmyku. Znal generala jiz prilis dlouho, aby nevedel, co se chysta udelat. Do prusmyku dorazil presne v tu chvili, kdy se oba rozbihali. „Generale Oyaneko! Nedelejte to! Uz kvuli lidem, ktere vas potrebuji! Ve vesnici!“ Ani jeden z bojovniku nezpomalil, cepele obou mecu se mihly vzduchem a zastavily presne tak, aby nezranily druheho.

Ve vesnici byl dobudovan zavlazovaci kanal. Take se zde podarilo zridit stale stanoviste mensi jednotky vojaku. General Oyaneko zemrel klidnou smrti o tri mesice pozdeji.


 

Vytvořil Typhoon | Provozováno na dokuwiki | Optimalizováno pro Firefox, Opera, Chrome. |  podpora. | Některé z obrázků mohou spadat pod ochrannou známku Gravity Corp. & Lee Myoungjin.  | Vygenerováno během: 0.677 s |   | Copyright 2011-2019