O tom jak princezna našla svého prince

Aelirenn

V nasi zemi se rika „Tam, kde slunce nezapada, kde ptaci ve zpevu neutichaji, kde ruze nevadnou, tam princezno, tam bude zeme tva.“ Ale Verte tomu, slunce zapada vsude, to vi kazdej. Najdete mi tu zemi, kde se ptaci neukladaji ke spanku! Nesmysl. Ukazte mi tu zahradu, kde se kvitky ruzi prodiraji i pres zaveje snehu Budu vam vypravet pribeh o tom, ze i kdyz se to nezda, ta nase princezna presne takovou zemi nasla.

Zrovna toho dne jsem pro kralovskou rodinu pripravovala srnecka, nezda se, ale dal mi mrnous pekne zabrat! Kdyz to berete svedomite, neni to zadna sranda. Poradne ho celeho propect, spravne ochutit a vybrat dobrou oblohu, ktera i oku lahodi, to je ukol jen pro me. Pro Kralovskou kucharku. Zrovna, kdyz byl srnecek na podnosu a chybela uz jen rajcatka, k palaci se prihnal kocar a koci jak sileny upaloval do palace. Blazen, rikam si. Kdyz tu se palacem rozlehne kvileni, plac a rev. Za par minut uz to vi vsichni - Kralovska rodina se vydala na more, ale ted, ted je nezvestna. Morska boure prej. Div jsem si oci nevyplakala, kdyz tu se ke me prihnal porad polosileny koci, nez jsem ho stacila okriknout, at me nerusi ve smutku, rozkazal „Kucharko, budes clenka zachranne posadky, kufry nebal, vyrazime okamzite.“

Plavili jsme se nekolik dnu a nekolik noci a zrovna, kdyz uz cela posadka propadla beznadeji na obzoru vykoukla nam neznama zeme. To vite, prekvapeni sme byli, ale co teprv, kdyz po vylodeni podkoni se zeme pozdvyhl rozkvetlou ruzi! A to prosim v nejzimovatejsi zime! Po porade jsme usoudili, ze jestli bude nase vyprava pokracovat, tak prave zde. Nedovedete si ani predstavit nas uzas - po 20 hodin naseho pochodu slunce svitilo jak v prave poledne! Po par dnech jsme v dobre nalade za neustaleho doprovodu zpevu ptaku dorazili na dohled mestu, jenz svou krasou ucarovalo i nejvetsiho prostacka..

Snad uz je vam vsem jasne, ze ve meste plnem pratelskych lidi jsme nalezli nase ztroskotance. Kral a Kralovna v nejlepsi nalade a princezna zrovna pred vdavanim. „Vzdyt se podivejte, “ zvolal kral „slunce tu nezapada, ptaci tu zpivaji bez oddechu a ruze kvetou i v nejtuzsi zime, kde jinde by bylo princezne dobre?“

Po svatbe, ktera byla z nejvetsi casti moji zasluhou, protoze kdo jiny nez kucharka a jeji chutne pokrmy delaj svatbu,jak ma byt. Se rozhodlo, ze druzina, ktera prijela se zamerem rodinu zachranit bude nyni slouzit princezne v jejim novem domove. A tak ted srnecka varim v zemi, kde mi slunce sviti i v tu nejzpozdejsi hodinku.



Anelito

Pred davnymi casy v jednom kralovstvi zila byla jedna tuze krasna princezna. Ale mela jednu takovou zvlastni vlastnost pro princeznu. Nejradeji ze vseho chodila do zakourenych hospod, kde se opijela do nemoty. Ale pozor ! Pouze z piva ! Nic jineho nikdy nepila. Pivo milovala ze vseho nejvice. Nedokazala mit ani chlapa, protoze si myslela, ze kdyby mela neco s muzem, tak to sve milovane pivo podvede. Ale ovsem, jak to tak v mych pohadkach byva, tak prisel zvrat! A tim zvratem bylo, ze shorel mistni pivovar! Byla to tehdy strasna tragedie ! Princezna proplakala nekolik dni a noci, hlavne protoze ted nemela nic na praci. Ale jednoho dne se rozhodla, ze s tim musi neco udelat. Ale diky tomu, ze to byla princezna, tak vlastne nemusela vubec nic delat. Stacilo jen poslat sve pivni posluhovace, aby ji nasli nekoho, kdo jim do tak vzdaleneho kralovstvi bude pivo dovazet. Po par tydnech jeden z posluhovacu konecne dojel a privezl bajneho Duffmana az z dalekeho Springfieldu. A co se nestalo?! Princezna se nam zamilovala! Mozna to bylo i protoze po tech nekolika umornych abstinencnich dnech byla tak trosku jebla a videla v nem obrovske mluvici pivo, ale bylo to tak. Po nekolika dnech dobyvani se mu do trenyrek ho nakonec princezna sbalila. A zacali spolu chodit. A jak to tak v pohadkach byva tak i zde je stastny konec. A ten je takovy, ze princezna uz nikdy nebyla strizliva! A to je, vazene deti, damy a panove, opravdu opravdovy a svetozname realny konec ! Jo ! A zili stastne az do smrti :D



Anynka

Za devatero horami a devatero řekami žila jedna krásná princezna. Vlastně to byla jedna z nejkrásnějších princezen na celém světě. Měla dlouhé zlaté vlasy, smaragdově zelené oči a moc pěknou postavu. Jediná její chyba spočívala v tom, že byla (opět) úplně maličká a jmenovala se Tirith.

Protože to byla princezna, zakazovali jí rodiče (shodou okolností král a královna), aby se potloukala po království samotná. A jako každé děvče, měla Tirith ze všeho největší chuť dělat právě to, co jí bylo zakázáno. A tak jednoho dne utekla ze zámku a šla k řece, kde uviděla most.

Jestli jsi, děťátko, dávalo pozor při předchozích pohádkách, víš moc dobře, kdo se pod tím mostem s největší pravděpodobností skrývá. Ale Tirith to nevěděla, a proto k tomu mostu samozřejmě zamířila. Už už chtěla na most vkročit, když tu náhle před ní vyskočil podmostní trol. Víš, jak se ten trol jmenoval, dítě moje?

„Jééé“, podivil se Troland, „ty vypadáš úplně jako můj bratr Míček! Taky jsi tak strašně malá!“

Pokud jsi někdy potkal princeznu, víš, že porovnávat ji ke svému bratrovi a vyzdvihovat její malý vzrůst, není to nejlepší, co byste jí měli říct. Ale připomeňme si, že Troland nebyl z těch nejbystřejších a nemějme mu to za zlé. /pat „No dovol?“ ohradila se Tirith. „Jak to mnou mluvíš s princeznou, skřete?“ „Já nejsem žádný skřet. Jsem jenom zakletý. A můj brácha mě právě teď zachraňuje.“ „Hm. Tak mě pusť přes ten most.“ „No to právě nemůžu, že jo. Čarodějnice mi nakázala vybírat mýtné.“ „A když ti ho nedám?“ zeptala se princezna, která už začínala být z hloupého trola unavená. Troland se podrbal na hlavě. „No… já nevím.“ A to už se princezna naštvala, odstrčila Trolanda stranou a jednoduše přešla. Jakmile ale vstoupila na druhý břeh, začal se most bortit. „Och ne!“ vypískla Tirith. „Jak se dostanu na druhou stranu?“ A tehdy Troland vymyslel nejchytřejší nápad svého života. „Hej princezno! Můžu tě zachránit?“ Pak přešel řeku (nebyla hluboká), vzal si princeznu do náruče a odnesl na druhý břeh. Když byl v půlce řeky, začal se měnit zpátky v lidského Trolanda. A nebyl to ledajaký Troland. Byl to princ Troland z Gileadu!

A tak se stalo, že princezna si princezna našla svého ženicha jako trola pod mostem, což je výtečný základ každého manželství. No a pokud neumřeli, žili šťastně až do smrti.



Ater Tyrranus

Nas pribeh zacina zde v Midgardu, svete mocnem a velmi zajimavem. Jednoho dnes se zde zrodilo male devce, jmenovalo se Irewa, nebo tak nejak, toto devce se rozhodlo jit cestou tezkou a stat se clenkou mocneho radu Grurgova bratrstva! Proto velmi pilne trenovala. Ale co by to bylo za zivot, kdyby se nestalo nic spatneho. Kdyz se dozvedela ledacso o svete, procestovala mnoho kraju a mist Oslovil ji jednoho dne v Glast Heimu nejaky hlas. Hlas temny - byl to asi pan temnot sam. Nedokazala mu odolat a oddala se mu. Timto se jeji cesty zivota velmi zklikatily. Byla nucena prijmout status Temneho Pana, aby mohla vykonavat remeslo, kteremu se upsala za silu duse. Ale nemuze byt panem kdyz je zena… A operace byla na svete. Stal se z ni Temny Pan - Ater Tyrranus- Princ kralovstvi Glastheimskeho. Ale to predbiham. Spolu s Irewou, zacinala v Midgardu vyrustat mala knezka, rikalo se ji Trianna, bylo to moc hodne devce. Kdyz dospela, potkala Prince Atera, ktery ji natolik okouzlil, ze se rozhodla, no mozna ne uplne dobrovolne, stat se jeho zenou. A tedy princeznou, jenze to nebylo tak lehke. Ater, jakozto byvaly prislusnik Grurgova bratrstva, ktere bojuje za uplne jine idealy, jako je dobro, pomoc slabym a podobne veci. Ater nyni musel konati opak, rozhodli se tedy se svou manzelkou zalozit take jedno bratrstvo. Bohem a modlou se jim stal mocny Durun. Ten spojil jejich zivoty a prokazal je za manzele. Diky tomuto melo kralovstvi sveho fyzickeho Pana, ackoli panoval stale Durun. Nasledovnika nemaji, narodilo se jim devce. Eatea. Timto bych skoncil toto male povidani o zivote dvou lidi, jejich strastech a nastrahah. Dekuji za pozornost.



Aussiecek

Dobry vecer tak uz jsem tu zase s jednou malou pohadkou snad se vam bude libit a nebude vas moc obtezovat ;)

Kdesi v daleke zemi zvane Valmerie zila jedna chuda, ale krasna divka jmenovala se Qetinka. Byla cele dny zavrena doma protoze mela strasnou matku….Jeji matka ji zavidela jeji krasu a proto ji nenechávala zavrenou, doma a komandovala ji a zadavala ruzne prace. Od zehleni, zametani az k vymetani kominu a podobnych veci. Jednoho dne byla jeji matka velice nemocná a i prez jeji prisny zakaz se Qetinka vydala do mesta pro nejake lekyV ten den ve meste byl zrovna krasny pruvod.Vepredu byli vojaci s krásnými modrými uniformami a modrými berety na hlavach. Hned za nimi sel pruvod klaunu.Klauni ruzne dovadeli a delali nadherne kousky nekteri slehali plameny z ust dalsi po sobe zase hazeli kolace bylo se opravdu na co koukat…Tak se Qetinka zastavila a chvili se koukala. Tu si vzpomela ze musí do lekarny pro leky jenze musele prez ulici, ulici ktera byla zaplnena pruchodem kdovijak daleko. Zbrkle vybehla pres cestu skrz pruvodem a najednou….otocila se a videla jak k ni neuveritelnou rychlosti jede muz na koni. Ten muz byl princ Phionell. Tak tak zastavil kone a oba se zvalili na zem. Qetinka se zhrozila a okamzite bezela princi napomoc. Tehdy vsak jeste nevedela ze je to princ. Podala mu ruku Phionell se na ni podival a hned se do ni zamiloval. Byl okouzlen jeji krasou. Jakmile se ji predstavil cela zcervenala a vzpomela si ze musi pro leky. Princ ji nechtel ztratit a tak se nabidl ze ji sveze na koni ze pomuze jeji matce Prijeli do lekarny vzali par leku a uz uz leteli tryskem ke Qetincinu domu. Phionell řekl ze Qetinku navstivi pristi den ale ta s tim nesouhlasila rikala ze by ji to matka stejne nedovolila ale princ nalehal. Když Qetinka prinesla matce leky ta ji okamzite vynadala kde byla a jak si mohla dovolit odejit z domu. Qetinka ji vsechno povyprávela a jelikoz byla jeji matka taky velmi lakoma tak hned uvidela penize a jak si bude zit na zamku. Souhlasila tedy s Qetinkou a rekla ze muze jet s princem pod podminkou ze ji vezme s sebou. Qetinka byla nadsena. Rano byla cela natesena a cekala na prince Princ prijel presne v osm hodin v krasnem velkem zlatem kocareQetinka i s jeji matkou nastoupili a vyjeli na zamek. Kdyz tam prijeli princ si vzal Qetinku do zamecke zahrady a o matku se starali sluzebnici mezitim ji ubytovali a poskytli jidlo a piti.Princ zavedl Qetinku ke studance z ni vyskocila mala zabka a vyplazla jazyk na ni byl krasny prsten s diamantem Phionell se zeptal Qetinky: „Vezmes si me za sveho manzela?“Qetinka cela stastna a jelikoz se do nej take zamilovala souhlasila. Mezitim jeji matka uz stihla obehnou cely zamek a pokradnout co mohla. Dalsi den uz se konala svatba byla opravdu krasna veselka. Vsichni pili a jedli co hrdlo racilo kdyz tu najednou uvideli straze Qetincinu matku jak do kabelky dava stribne pribory ihned ji predvedli pred krale a kralovnu a chteli ji popravit. Qetinka vsak nesouhlasila mela ji stale rada ikdyz byla takova.Kral s kralovnou vsak nemeli na vyber a museli jeji matku vyhnat z kralovstvi… Qetinka s princem matku odprovodili za hranice kralovstvi a potom uz se s ni nikdy nevideli. Qetinka s Phionellem zili stastne dlouha leta urcite meli spoustu deti. A matka si zaslouzila trest za sve chovani. ;)



Ballantines

Johnnie zamyslene cital mestsku vyhlasku v Prontere prilepenu na stene jedneho domu. Ja kral Prontery a prilahleho okolia, vyhlasujem, ze kto najde nejakeho vhodneho princa pre nasu princeznu dostane odmenu aku si len zaziada, pokial bude v nasej moci to splnit. Blizsie informacie na hrade. PS: Princ by mal byt pekny, bohaty a romanticky. PS2: nie nutne v tomto poradi. To znie ako zaujimave dobrodruzstvo, pomyslel si mlady Johnnie Walker, zvany Pistolnik a vybral sa na hrad. Ake bolo jeho prekvapenie, ked zistil, ze informacie podava sama princezna. Hacik bol v tom, ze vhodny princ uz totiz existoval. A problem bol ten, ze pri ceste na svatbu jeho sprievod prepadli orkovia a princa uniesli. Hned vyslo najavo, ze ho uniesol sam nacelnik Orc Hero, ktory zanho pozadoval obrovske vykupne. No a kralovi poradili radcovia, ze lacnejsie bude najat nejakych hrdinov. Princezne sa nechcelo cakat a rozhoda sa, ze pojde po princa s prvym dobrodruhom ktory sa ukaze. Na druhy den rano, kym bolo este cele mesto tiche ako tyzden stara mrtvola, vyrazili Johnnie s princeznou smerom na zapad, do oblasti, ktoru ovladali orkovia. Z lesa kusok od tabora orkov hned zbadali, v ktorom dome drzia zajatca. Nas pistolnik si pockal na noc a bez problemov sa opatrne prepasoval az k svojmu cielu. Orkovia su obavani bojovnici a strazenim tabora sa nezatazuju. Cez okienko na drevenici sa potichu dohodol s princom, ze vyvola zmatok a pocas toho princ zdrhne. Ked uz bolo vsetko pripravene, pokojne predstupil pred dvoch straznikov straziacich chalupu. V rukach sa mu ako zazrakom zjavili dva velke revolveri. Kazdym namieril na hlavu jedneho orka a vystrelil. Hromova rana rozbila nocne ticho, vzapati princ zvnutra vykopol dvere, kratko pozrel na pistolnika a rozbehol sa pomedzi drevenice do lesa. Tam ho cakala princezna a spolu utekali domov. Johnnie Walker podla dohody musel zdrzat orkov. Kracal opacnym smerom ako utecenci a pri tom palil po vsetkom co sa hybalo. Orkov sa zacalo zbiehat nejak vela a tak rychlym behom opustil miesto cinu. Stastne dosiel do Prontery, pri com zmasakroval dalsich par stovak prenasledovatelov, ktory sa za nim rozbehli. Ako odmenu si vyziadal novy drahy granatomet a 10 vozov municie do svojich zbrani. Povodny plan, ze poziada princeznu o pravo prvej noci zamietol, lebo toto pravo vyuzil uz pri ceste po princa.



Bebetka

Byla nebyla za devatero kyselinami a devatero hydroxidy jedna laborato a v te zil mocny a moudry kral, kral Testosteron. Vladl moudre a spravedlive, vsechny slouceniny ho mely rady a jeho slava sahala az za dvere laboratore. Jeho zena, kralovna Estrogen, ho opustila jiz pred mnoha reakcemi, a tak se musel starat o svou jedinou dceru sam. Jeho dcera se jmenovala Glukosa a delala svemu otci jen samou radost. Byla krasna, ze se za ni kazda banka otacela, a navic i velice chytra. Jednou rano Testosteron jeste lezel v kralovskem skladu chemikalii, kdyz si neco uvedomil a hlasite zapremyslel: „Glukosa minuly tyden dovrsila svych sedmnact let. Je nejvyssi cas pro ni najit zenicha. Nejakeho silneho, chytreho, krasneho a hlavne urozeneho. Zitra to necham vybubnovat.“ S temito slovy vstal a stareckym behem se jal oznamit sve dceri, co prave vymyslel. „Glukoso, budes se vdavat. Uz ti bylo sedmnact, jsi k svetu, a proto bych byl nerad, kdybys mi tu zustala na CH3COOH. Mas radost?“ „Ja z toho snad vysumim!“ vykrikla samou radosti princezna Uz se nemohu dockat, az se svym nastavajicim nasubstituuji! „No to jsem rad,“ odvetil s usmevem staricky kral. To vsak jeste nevedel, ze za dvermi je celou dobu poslouchal zly, koktavy sluha sodik, ktery na pul uvazku pracoval u nejstrasnejsiho carodeje Hemoglobina. Ten, jakmile vyslechl tuto zvest, ihned bezel vsechno vyklopit svemu panovi. „M-m-ma-ma-mam n-n-novou zp-zp-zpravu!“ vychrlil ze sebe temer rychlosti svetla, kdyz pribehl k Hemoglobinovi. „Mluv tedy,“ pokynul mu hrozny carodej. Sodik ze sebe vysypal vse,co zaslechl za dvermi u Glukosy. „Joooo… Tak substituce se princeznicce zachtelo?“ podivil se hromovym hlasem Hemoglobin. „Tuhle svatbu prekazim!“ zaradoval se Hemoglobin, ktery nepral kralovske rodine ani miligram stesti. Hlavne od te doby, co ho kral nechal potupne splachnout do nejodpornejsi vylevky v laboratori. Hodil jeste Sodikovi mesec iontomenicu za odmenu a uz zacal snovat svuj dabelsky plan na zniceni Glukosina stesti. Nez se reakce s reakci sesla, byl onen plan na svete. Uz jen myslenka na nej pusobila tak zrudne, az z toho laboratorni sklo popraskalo. Hemoglobin unesl princeznu Glukosu na tajne misto a hodlal ji pojmout za svou slouceninu. Hned jak kral Testosteron zjistil, co se stalo,nechal vyhlasit ze vsech vezi kralovske digestore do kazdeho koutu kralovstvi, ze: „My, Testosteron, z Bozi vule hormon, prohlasujeme, ze ten, kdo vypatra, kam skryl straslivy carodej Hemoglobin nasi dceru a vysvobodi ji z jeho sparu, tomu ji dame za zenu a pul laboratore k tomu!!!“ Zprava se rozletela do sireho okoli, dokonce i za hranice Testosteronovy rise. Mnoho svarnych sloucenin se pokouselo o zachranu sladke princezny, zel bohu bezuspesne. Nikdo nevypatral, kde Hemoglobin Glukosu ukryva. A pokracovani zase zitra :P



Blind Mag

Ubehl rok a Aralka stale nenasla zenicha. I kdyz mela amulet od vily, nikdy se nic zvlastniho nedelo, a ona uz si zacinala myslet, ze nikdy nepotka svou pravou lasku. Jela znovu na zamek v horach, kde chtela stravit nejaky cas o samote, aby se rozhodla, ktereho z napadniku si vybere. Hned druhy den se u brany objevil stejny vandrak, jako tehdy, kdyz chtela zachranit vilu. Privitala ho na zamku a podekovala za radu. Vypovedela mu, jak to vse dopadlo; amulet ovsem vynechala. Stejne si myslela, ze nefunguje, proto ho uz ani nenosila. Pote si sla lehnout, ale kdyz otevrela dvere do loznice, zjistila, ze amulet na posteli zari. Vzala ho do ruky a vydala se hledat, u koho zari nejvic. Nebylo to nic tezkeho, protoze po chvili zacal amulet zarit vic. Cim vic se priblizovala k mistum, kde spalo sluzebnictvo, tim jasnejsi byl. Dosla az pred dvere, kde nechala prespat vandraka, a amulet zaril jako denni svetlo. Radeji se vratila do pokoje. Dalsi den si znovu promluvila s vandrakem. Vyptavala se ho, odkud pochazi, ale odpovidal vyhybave. Rozkazala sluzebnictvu, aby se o nej radne postaralo. Kdyz pred ni stanul umyty a ucesany, byl to nejhezci muzsky, jakeho videla. Uz to nevydrzela a zacala s krizovym vyslechem. Nakonec se dozvedela, ze je to princ z dalekeho kralovstvi. Chtel ji jet pozadat o ruku, ale byl cestou prepaden a veskeri jeho spolecnici byli zabiti nebo zajati. On jediny unikl a jen nahodou se dostal k tomuto zamecku. Kdyz si uvedomil, ze divka, ktera ho tak vlidne pozvala dal, je princezna Aralka, rozhodl se zustat a chtel ji pozadat o pomoc, ale ona se na druhy den vytratila jako para nad hrncem. Aralka mu nabidla kone, aby se mohl vratit domu; o amuletu mu nic nerekla. Princ prijal kone a odjel; sliboval, ze se vrati, aby ji laskavost oplatil. Aralka se vratila na hrad, nadavajic si, ze ho nechala odjet, ackoli je podle vseho jeji pravou laskou. Podlehla matcinemu premlouvani a konecne si vybrala zenicha. Zacaly pripravy na svatbu. Aralka z nich ovsem nebyla stastna. Jenomze den svatby nadesel driv, nez se nadala, a nez stacila neco vymyslet, aby svatbe zabranila. A pak najednou kracela ve svatebnich satech ulickou. Jenze nez ji stihla pomalym krokem svatebnim projit, objevil se princ-vandrak. Vjel do kostela na koni, popadl prekvapenou princeznu a prehodil si ji pres ore. Driv, nez se straze vzpamatovaly, ujel. Ukryli se na zamecku v horach a nekolik tydnu tam zustali, zatimco Aralka vysvetlovala matce pres dopisy celou situaci. Snehurka, jeji matka, chapala pravou lasku, a tak svolila ke druhe svatbe. Ta byla, jak se da ocekavat, opravdu velkolepa. A tak byla Aralka stastna az do smrti… Nebo ze by ne?



Claya

Byli jednou muz a zena a ti si jiz dlouho marne prali dite, konecne prisla zena do nadeje, ze milostivý Buh jejich prani vyplni. Ti lide meli u domu pristavek a v nem male okenko, ktere vedlo do libezne zahrady, kde rostly krasne kvetiny a byliny, ale ta zahrada byla obehnana vysokou zdi a nikdo nemohl dovnitr, nebot patrila jedne carodejce, ktera vladla velkou moci a vsichni se ji bali. Jednoho dne stala zena u okenka a divala se do zahrady zahrady a tu ji oko padlo na zahon plny krehkeho salatu, ten vypadal tak skvele a lakave, ze na nej dostala velikanskou chut a ta ne a ne odejit. Naopak den ode dne rostla a zena nakonec nemyslela na nic jineho nez na salat, viditelne hubla a chradla, az si toho vsimnul muz a ptal se ji, co ji schazi a ona mu rekla o sve velke chuti na locikovy salat, ktera ji az k smrti stravuje. Toho se muz polekal, videl, ze jeho zena bez salatu umre, a tak nelenil a pod rouskou tmy prelezl zahradní zed, v rychlosti utrhl hrst salatu salatu a přinesl to zene. Ta si na salatu pochutnala a hned se ji ulevilo. Ale dalsiho dne byla chut na salat opet tady tady a byla trojnasobna, a tak muzi nezbylo, nez aby po setmeni vyrazil na zakazane misto. Ale sotva skocil do zahrady, velmi se polekal, nebot tam stala carodejka a se zurivym pohledem mu zacala nadavat do zlodeju.Muz se branil, cinil to jen kvuli sve zene, a tak se carodejka smilovala a darovala mu zivot, ovsem vymenou za to dite, co se narodi. Co mohl ubohy muz delat nez souhlasit? A kdyz na zenu prisla tezka hodinka, objevila se carodejka a to nejkrasnejsi dite pod sluncem, ktere pojmenovala Locikou, Kdyz bylo Locice 12 let, zavrela ji carodejka do vysoke veze, ktera stala v hlubokem lese. Ta vez nemela zadne schody ani zadne dvere, jen nahore okenko, a tak kdyz chtela carodejka Lociku navstivit, musela zavolat a divka spustila dolu sve krasne zlate vlasy a carodejka po nich vysplhala nahoru. Jenomze jednoho dne tohle pocinani videl jeden kralovsky syn, ktery k vezi zabloudil, protoze ho sem prilakal nadherny divci zpev. Uz par dni tu vez obchazel a hledal nejaky vchod, az konecne uvidel, jak toho dne prijela carodejka a na jeje zavolani se dolu snesl z okna veze cop zlatych vlasa a ona po nem jako po zebriku vylezla nahoru. Nasledujiciho dne, kdyz se stmivalo, prijel princ k vezi, na divku zavolal a vzapeti i jemu priletel z okenka zlaty cop. Nejdrive se Locika velmi podesila, kdyz se nahore objevil muz, protoze jeste nikdy zadneho nevidela. Ale princ k ni mile promlouval o jejim zpevu, kterym si ziskala jeho srdce a on od te doby nema zadny klid, musel ji videt. Tu se Locika prestala bat, a kdyz se ji princ nanejvys vroucne ptal, zda se chce stat jeho zenou, tu si pomyslila, ze ji mozna miluje vice vice nez carodejka a vlozila svou ruku do jeho a stala se jeho zenou. A pak mu pravila, ze s nim rada odejde, ale nevi, jak by se odtud oba dostali, mel kazdy vecer prinest kus hedvabneho provazu, ze ktereho splete zebrik zebrik a dostane se pak ven. A tak se domluvili, ze za ni princ bude jezdit kazdy vecer, nebot ve dne za ni prichazi carodejka. A bezel cas, jak byva jeho zvykem, neuprosne a bez ustani. Bylo to tajemstvi a bylo by to tak dal zustalo, kdyby si jednou Locika neposteskla, ze je to k diveni, ale kdyz nahoru vytahuje carodejku, zda se ji velmi tezka, kdezto jeji princ je lehky jako pirko. Tu carodejka vse pochopila a velmi se rozhnevala, protoze mela v umyslu milovanou Lociku uchranit pred celym svetem a ona ji zatim tak osklive obelhavala. Popadla ji vzteky cela bez sebe za vlasy, zle s ni nekolikrat zatrasla, pak si jeji copy omotala kolem ruky a ustrihla je. Nebohou Lociku pak zaklela na poust k bíde a stradani. Sama se usadila ve vezi a cekala na prince Kdyz jako kazdy vecer prijel a zavolal, povesila carodejka ustrizene vlasy za okenni skobu a spustila dolu. Princ vystoupal nahoru, ale misto milovane Lociky uvidel rozlicenou carodejku, ktera se mu vysmivala, ze vzacny ptacek neni v hnizde, kocka ho rozskubala a ted i jemu stejna kocka vyskrabe oci..Lociku uz nikdy nespatri. Ale princ se bolesti a zoufalstvim vrhl dolu z veze, kde mu trnite krovi vypichalo oci a on slepy bloudil po svete. Uplynul rok dlouhy jako sto let a princ konecne doputoval na poust, kde v bide a stradání zila Locika. Princ uslysel jeji nezny hlas a pripadnul mu povedomy. A kdyz priklopytal bliz, Locika ho poznala, vrhla se mu kolem krku a plakala. Kdyz se jeji slzy dotkly princovych slepych oci, tu se zacelily a on videl jako driv. Pak princ zavedl Lociku do sveho kralovstvi, kde je s radosti a jasotem privitali. A zili spolecne stastne a spokojene az do konce svych dnu.



Derry

Bylo jednou jedno království a v nim žily král s královnou. Král s kralovnou mely dve dcery Alyssu a Beatru. Alissa si casto chodila hrát do královské zahrady, kde se také tajne scházela s princem Aridayem z vedlejšího království. Závistivá Beatra to ovšem vedela a všechno rekla králi, který krále z vedlejšího království nemel zrovna v lásce a proto rekl Alisse, že o všem ví , at prince pozve na královskou hostinu. Alissa to s nadšením vyslechla a udelala jak jí král rekl, pozvala prince Aridaye na hostinu. Jenže co podleho krále nenapadlo, touha pomstít se druhemu kraly za jednu starou událost, byla tak veliká, že princi primíchal do nápoje jed. Po hostine princ s Alissou zmizely v komnate,kde následovne také princ zemrel. Alissa vybehla s krikem za otcem. Bylo jí jasné, co se stalo. Nesmírne jí trápilo to, že nemá svého prince. Ale vzpomela si, že jí kdysi její babicka vyprávela o jakési živé vode která probouzí mrtvé a tak se vydala hledat vodu do dalekých lesu. Po dlouhé a namáhavé ceste narazila na studáku ze starou ženu. Ptala se staré ženy, jestly neví neco o té kouzelné vode. Stará žena se pousmála a pravila “Ano, ano dívenko, už tu na tebe cekám. Dám ti po cem toužíš, ale musíš mi zoodpovedet jednu hádanku.. “ Alissa prikývla a babicka vypovedela hádanku. Alissa z nadšením vedela odpoved, jelikož tuhle hádanku jí kdysi vyprávela její babicka. Starkyne rekla, at si nabere trošku vody z této studánky. Alissa tak udelala a utíkala zpátky do království, pokapala prince, který okamžite po prvním dotyku kapky vody obživl. Alissa nechtela otce a sestru videt a proto se s princem tajne vykradla s paláce. Utekly do princova království kde se nasledovne vzaly a mely spolu spoustu detí a jestly nezemrely tak tam žijí doted.. =P



Eiji

V jednom kralovstve zila princezna Zlatovlaska. Mala krasne zlate vlasy a zlatu hviezdu na cele. Bola velmi pekna, mila a ludia ju mali velmi radi. Bola aj velmi pracovita, a najvacsi ju bavilo pomahat ludom. No popri tolkej robote, ako to uz byva zvykom, pomaly prisiel jej vek, kedy by mala pomyslat nad vydajom.

Kedze bola velmi krasna, a chyry o jej krase sa rozleteli krajinou siroko - daleko, na ich hrad sa schadzali princovia z blizka aj z daleka, ktori dufali, ze azda oni budu ti stastni, ktorym sa ujde jej srdce. No ona nemala na nejakych princov ani pomyslenie. Kazdeho, ktory ju prisiel pytat o ruku milo, no dorazne poslala kade lahsie, lebo si nevedela predstavit, ze by mohla zit spolocny zivot s niekym cudzim, a vobec, mala prilis vela prace, nez aby sa zapodievala podobnymi talafatkami.

No cas bol neuprosny, a jej kralovsky otec tiez.
„Ked si nevies vybrat z tolkych napadnikov, mas poslednu moznost. Najblizsi, kto pride popytat tvoju ruku, bude tvojim nastavajucim. Mala si dost casu vybrat si. A to je moj rozkaz, takze bez debaty.“

Zlatovlaska bola po tomto rozhovore velmi smutna, lebo jej postoj k svatbe sa nijak nezmenil. A este horsie to bolo rano, ked sa dozvedela, ze k nim tentoraz zavital kral Krutovlad z vedlajsieho kralovstva. Zlatovlaska nielen, ze na vydaj ani pomysliet, no tento pytac bol z nich vsetkych najhorsi. Bol to kruty vladca, zly k sebe, svojmu ludu, a podla klebiet co sa sirili svetom, jeho prva kralovna zahynula zialom od jeho krutosti. Ani kralovi nebol tento napadnik uplne po chuti, no jeho ultimatum pocul cely dvor, a tak musel stat za svojim slovom. Dal teda poslat po princeznu, nech pride pozdravit svojho nastavajuceho.

Ked za nou prisla komorna, vyplakala sa jej, a komorna sa nad nou zlutovala a pozicala jej svoj najotrhanejsi plast, pod ktorym mohla Zlatovlaska potajomky utiect z hradu. Utekala, ako daleko mohla, kazdy den ju niekto prichylil, lebo nasa Zlatovlaska sa prace nestitila, a tak kam dosla, tam ludom s niecim pomohla, a tak jej dali najest aj prespat. Iba plast s kapucou nikdy dole nedavala, aby ju nikto nespoznal podla zlatych vlasov a hviezdy na cele.

Po nejakom case sa dostala k zamku ineho ich susedneho kralovstva, ktory patril princovi Jasnoslavovi. Zlatovlaska si nasla v tomto zamku pracu v kuchyni. Kedze bola sikovna a akakolvek praca jej sla pekne od ruky, aj tu ju zacali mat velmi radi. Svoje meno im nikdy nepovedala, a tak ju zacali volat Sikulka. Svoj plast a kapucu nikdy nedavala dole, aby ju nikto nahodou nespoznal. Bola tu celkom stastna, lebo mala robotu ktora ju bavila a mali ju radi pre to aka bola, a nie pre to, ako vyzerala.

Zatial doma sa veci vyvijali horsie. Okrem toho ze kral mal samozrejme svoju dceru velmi rad, a tak si o nu robil velke starosti, Krutovlad to povazoval cele za hlupy zart alebo spiknutie proti nemu, a vyhlasil:
„Pokial sa do pol roka moja nastavajuca nenajde, vyhlasim tomuto kralovstvu vojnu, a myslim to vazne! Mna tu nikto nebude takto vodit za nos!“
A to by bolo zle-nedobre, lebo nase kralovstvo bolo velmi mierumilovne, a jeho armada bola niekolkokrat mensia ako Krutovladova.

No vratme sa k Zlatovlaske.

Jedneho dna, na pocest svojich narodenin, poriadal Jasnoslav ples, na ktory sa schadzali ludia zdaleka. Zlatovlaska a ostatni z kuchyne mali plne ruky prace s pripravou hostiny. Ked prisiel velky den, sefkuchar jej povedal:
„Sikulka, vies ze ta mam velmi rad, ale v tomto plasti nemozes ist medzi tolkych urodzenych ludi, takze bud sa oblecies do niecoho slusneho, alebo ostan tu v kuchyni.“
Zlatovlaska sa stale bala ukazat svoju pravu tvar, a tak ostala skryta pred zrakmi hosti. No zvedavost jej nedala, na ples mal prist aj jej otec, a ona tuzila aspon zahliadnut, ako vyzera, a ci neni prilis utrapeny z toho, ze utiekla. Ako sa tak prikradala k okienku, aby nahliadla do plesovej saly, bola tak zaujata, ze si si ani nevsimla ako, a s niekym sa zrazila. A keby niekym, ale bol to samotny Jasnoslav, ktory sa siel nadychat trochu cerstveho vzduchu.

Zlatovlaska pri pohlade na neho uplne zabudla davat si pozor, a tak jej sklzla kapuca z hlavy, a ukazali sa jej vlasy. No hned si to uvedomila, a rychlo utiekla naspat do kuchyne. No Jasnoslav nelenil, a rychlo sa rozbehol za nou. Ked pribehol do kuchyne, sposobilo to velky rozruch.

Sefkuchar sa bal, aby jeho pohlad nespocinul na pomocnicke, ktora vyzerala tak ufulane v tom starom skaredom plasti, nech jeho kuchyna nespravi zly dojem, no zdalo sa, ze princ si ju ihned vsimol a hned k nej raznym krokom zamieril.
„Ojoj, to je posledna hodina mojej kariery“ pomyslel si.

Ked tu zrazu, princ dal princeznej dole kapucu, a vsetkych ohromila jej krasa. A Zlatovlaska? Ta sa tiez uz nebranila. Pocas svojej sluzby v zamku zistila, ze Jasnoslav ma velmi dobre srdce, a v hlbke duse sa do neho, ako pomocnicka Sikulka, zamilovala. Jasnoslav Zlatovlasku poznal, rovnako ako akykolvek iny princ v tej dobe, no nikdy k nej na pytacky nesiel, lebo neveril, ze jeho by si taka krasna dama vsimla. No sikulku, tu poznal, lebo reci o jej sikovnosti a dobrom srdci sa niesli jeho zamkom, a on nacuval svojim sluzobnikom a poddanym.

A tak, ked sa v jeho ociach spojila krasa Zlatovlasky a dobre srdce Sikulky, videl pred sebou svoju vyvolenu. A rovno svoju vyvolenu zobral taku, aka bola, v starom plasti po komornej, hore medzi urodzene panstvo, predstavit svoju nevestu.

Stary kral, ked zbadal svoju dceru zivu a zdravu o 20 rokov omladol, a o dalsich 10 ked sa jednym razom dozvedel, ze sa bude vydavat, a za princa Jasnoslava. A tak sa vzali, a boli stastni az do smrti.

A Krutovlad? Ten dal pokoj, lebo Jasnoslavove kralovstvo bolo niekolkokrat silnejsie ako to jeho, a tak si netrufol robit problemy.



Empatie

Dnesni pohadka bude o princezne Alence kterou nechteli vubec poustet ven ze zamku :x To vite, protokol ji nedovoloval hrat si s detmi z venku :x Byla porad zavrena ve svem luxusnim pokojicku a smutne koukala na vsechnu tu pestrost a zabavu za oknem. Jednoho vecera kdyz sledovala nejakou vesnickou veselici ji na sklo zatukal bily holoubek ne obycejny, ale postovni holoubek. To poznala protoze mel ptak na nozicce pripevnene psanicko :) Sikovne ho teda vybrala a precetla dopis ktery byl pro ni. Byl od nejakeho chlapce ktery si ji pry vsiml jak porad jen smutne sedi za oknem a kouka ven a chtel vedet proc nevyjde a nehraje si s ostatnimy. Alenka byla hrozne rada ze si ji vubec nekdo vsiml a rozhodla se odepsat na psanicko ve kterem bylo misto podpisu zabalene pouze male bile pirko. Vytahla tedy maly kousek pergamenu [aby to holoubek nemel moc tezke^^] a vysvetlila tam onomu neznamemu, proc ze nemuze vychazet ze zamku :x Ale moc by chtela, hrozne rada chtela by byt jako ten holoubek, ten si taky muze na svych cestach zaletet kam se mu zlibi a nemusi se nikoho ptat. Roztahnout kridla a nechat se unaset vetrem, to bylo jako sen, tak to vsechno sepsala, dala holubovy a poslala ho odnest vzkaz. Pristiho vecera cela netrpeliva cekala na odpoved. Nevedela jak daleko to ma jejich postak a byla pripravena na zklamani, ale nakonec se maly byli holoubek obevil kdyz uz chtela jit spat a prinesl psanicko… Neznamy v nem psal ze on vi jake to je byt volny jako vtak protoze je to pry sam byli holoubek co ji ten vzkaz poslal. A ze je opravdu uzasne plout si v oblacich a zapomenout na vsechen ruch zamku. Byval totiz taky jednou princem, dokud mu neprislo psani s prilozenym bylim pirkem. To Alenku rozzurilo a holoubka vyhnala. Neverila totiz ze by vedel psat a ze kdysi byval princem, jiste si z ni jen hloupe vystrelil nekdo ze sluzebnych :x Pristi dny teda zjistovala po celem zamku do ma ten zert na svedomi, ale vinnika se ji nepovedlo najit. Az v ni zacala hlodat nejistota …co kdyby? co kdyz? a treba? no zkusim to? Nasla bile pirko ktere dostala v prvnim dopisu Silne ho sevrela v rukach a hrozne hrozne moc si prala, aby byla jako ten holoubek ktery muze udelat frnk! a letet si kam se mu zlibi. Najednou se stal zazrak a misto mrincezny sedela na parapetu mala bila holubicka vyletela ven oknem, cela stastna. Hledat sveho holoubka aby mu mohla podekovat a v zamku ji uz nikdo nikdy nevidel.



Enchantress

Vyrozpravam vam jednu rozpravku na dobru noc ;) Pred davnimi a davnimi casmi za siedmimi horami a siedmimi riekami zil kral, ktory mal krasnu dceru. Ale prave tu bol ten problem, cohokolvek alebo kohokolvek sa princezna dotkla, roztopilo sa to. Mohlo to byt zelezo, drevo, plast, vsetko do jedneho sa roztopilo. A preto se jej vsetci muzi bali a princezna sa nemohla za ziadneho princa vidat. Kral premyslal ako pomoze svojej prekrasnej dcere. Videl , ze sa velmi trapi , ze strasne trpi koli tej kliadbe. Problem sa snazil kral riesit zo vsetkymi carodejnikmi a magmi z celeho sveta. No nik nevedel princeznej pomoct.Az jeden den sa zjavil Ked sa tvoja dcera dotkne nejakej veci , ktora sa neroztopi , tak bude zachranena, a ked tu vec donesie nejaky muz , tak si nasiel zenicha pre svoju princeznu' Kral bol stastny! nasledujuci den nechal vyhlasit, ze muz ktory prinesie vec ,ktorej ked sa princezna dotkne a nezkamenie, dostane princeznu za zenu a pol kralovstva k tomu. Ale pokial sa mu to nepodari bude o hlavu kratsi :) … presiel rok , dva , no nikto sa taky nenasiel kazdy sa bal. Az do kralovstva pricestovali traja neznami princovia , ktory prijali tuto nebezpecnu vyzvu . Prvy princ priniesol velmi tvrdu titanovu tyc, domnieval sa ze je velmi tvrda a nemoze sa roztopit. Princezna sa jej dotkla … a tyc sa roztopila. Kral sa rozuzil a nechal popravit prveho princa. Druhy princ priniesol obrovsky diamant, domnieval sa , ze diamant je najtvrdsi na svete a nemoze sa roztopit. Princezna sa ho dotkla … a diamant sa roztopil :) .. Kral nechal aj toho druheho princa popravit Treti princ prisiel k princeznej a povedal jej 'Strc mi ruku do vrecka a dotkni sa toho co tam najdes…' Princezna to urobila a zcervenala :)Nasla nieco tvrde, dotkla sa toho svojou rukou … A ono sa to neroztopilo !!! Kral bol stastny, cele kralovstvo bolo stastne konala se velkolepa svatba , dlhe dva dni sa oslavovalo a tancovalo .. princ a princezna sa mali strasne radi ludia ich uznavali a o kralovstvo sa starali … a pokial nezomreli ziju tam vsetci stastne dodnes.



Enia

V jednom království žila princezna amálka. Měla krásné šaty, šperky, kolem sebe spoustu přátel, ale přesto jí stále něco chybělo. Snila o svém princi. Znala je pouze z vyprávění své chůvy, neboť ve všech sousedních královstvích byly pouze princezny. Jednoho dne se král, její tatínek, rozhodl navštívit svého dávného přítele, krále ze země Tisíce ostrovů. Cesta se zdála snadná, celá výprava se měla podle plánu plavit po moři necelé dva týdny. Po dvou dnech však přišla bouře a zanesla jejich loď daleko od plánované cesty. Kapitán byl schopen pouze odhadovat směr, kterým by měli plout, ani on nevěděl, kde přesně vlastně jsou. Druhýý den je proud zanesl na dohled osamělého velkého ostrova. Ostrov vypadal velice pohostinně, příjemná krajina lemovala břehy, a tak se rozhodli, že zde zakotví, opraví škody způspbené na lodi při bouři, a pokusí se zjistit kde jsou. Zakotvili tedy v klidné zátoce a zatímco kapitán a posádka se jali opravovat škody, král, jeho rodina a dvořané se šli projít po písčitém břehu. Princezna byla velmi zvědavá, a tak když spatřila neznámé zvíře podobné veverce, ani si nevšimla že při jeho pozorování se ztratila ostatním z královské družiny. Když si to uvědomila, byla již daleko od břehu. Nevěděla ani kudy sem šla, zabloudila. Chvíli se snažila hledat cestu, ale zanedlouho ji pohltilo zoufalství sedla si a rozplakala se. Po chvilce uslyšel její pláč mladík, který žil na tomto ostrově. Princeznu uklidnil a odvedl ji k jejímu otci. Král se mezitím začal o dceru strachovat a byl velmi šťastný že se jí nic nestalo. Chtěl se mladíkovi odměnit a začal tedy zjišťovat, kdo je vlastně zachráncem princezny. Jaké bylo překvapení všech, když se ukázalo že nejde o nikoho jiného než syna zdejšího vládce. Mezitím se král dozvěděl od kapitána, že jejich plavidlo má větší pošk poškození než se původně myslelo a musí na ostrově zůstat několik dní. Když to slyšel princ, nabídl králi i celé jeho družině pohostinství až do doby než bude jejich loď schopna pokračovat v plavbě. Opravy se ale protáhly na bezmála měsíc. Během té doby se princezna s princem sblížili a zamilovali se do sebe. Král byl rád, že jeho dcerka našla své štěstí a tak když ho prind požá dal o její ruku, dal ke svatbě souhlas. Svatba se konala ještě než se král vydal dále do země tisíce ostrovů. Oslavy trvaly plné tři dny. Král a jeho družina pak odcestovali, ale slíbili že po skončení návštěvy v zemi Tisíce ostrovů se sem vrátí. Jak slíbili, tak i učinili. Princezna s princem žili šťastně a tak se král spokojeně vrátil do svého království.



Enriel

Jendou jsem se na svych cestach zastavil v dalekem kralovstvi. No a jednoho krasneho dne do nej priletel drak. Presneji receno to byla dracice, jenze to v onu chvili jeste nikdo nevedel. A ona mlada dracice se usidlila v jeskyni kousek za hlavnim mestem. Kral ihned poslal posly aby zjistili, co zde san pohledava. Ti se vratili celi zarmouceni, skoro ta draci slova ni nemohli predat jak z toho byli zkrouseni. Drak si pry zada kazdy tyden jednoho prince a ze jich v kralovstvi meli, celych dvanact, jinak ze cele mesto srovna na padrt. Co si tedy mohli kral s kralovnou pocit, zacali syny pripravovat a loucit se s nimi. Tak tydny ubyhaly, princu v kralovstvi ubyvalo a panovnici se uz pocli loucit s poslednim synkem. Prave tou dobou risi projizdela princezna ze sousedniho panstvi a vse se doslech doslechla. Rekla si, safra, takhle to preci nenecham a tak ujizdela rovnou do palace. Kral s kralovnou ochotne prijali jeji nabidku, ze bude posledniho prince tajne sledovat a s drakem se pote utka v jeho doupeti. A tak se take stalo, princ prisel k jeskyni, kde uz cekal drak. Princezne se na nem ale neco nezdalo, jelikoz mel dlouhe rasy a na prince tak zvlastne pomrkaval. Rozhodla se tedy priplizit bliz a pokusit se nahlednout dovnitr. Jake prekvapeni ji ale cekalo pri pohledu do vnitra doupete. Jeskyne uz totiz nebyla jeskyni, drak nebyl drakem, nybrz dracici a ona si z jeskyne udelala svuj vlastni princi harem. Princove tam chodili a museli dracici obsluhovat, nosit jidlo, piti, masirovat ji. No pockej, rekla si princezna, ja ti dam krast nam prince a odvazne vtrhla dovnitr. Predstoupila rovnou pred nyni lezici dracici, a ze by s ni chtela o prince bojovat ve volne zvolene discipline. Los padl na plavani a jako zavodiste jim poslozil rybnik kousek od jeskyne. Princezna se niceho nebala a hupsla odhodlane do vody. Vzdyt v detstvi dostala stribrny diplom za plavani. To dracice na tom nebyla tak dobre, jak byla prejedena a mela z toho vecneho lezeni ochable svaly, zacalo ji to tahnout dolu. Od te doby ji nikdo nespatril, ale povida se, ze si vzala do parady stareho vodnika a lovili spolu dusicky. A princezna? Ta vsechny prince odvedla domu, jako zenicha si vybrala samozrejme toho nejhezciho, zbytek dohodila svym sestram a vsichni byli stastni.



Forsaken

Pohadka o Slepe Princezne

Zila, byla, jedna princezna jmenem Eliska. Byla velmi krasna, kazdy si ji chtel vzit, ale ona nechtela. Cekela pouze na toho praveho a jedineho prince. Cekala dlouhou dobu, az to krale pobourilo. „Elisko, musis uz si nekoho vzit“ povedel ji jednou vecer. „Ale tatinku, ja nechci tyhlety prince co mi slibujou bohatstvi“ „Chci prince co me bude milovat“ odpovedela Eliska. „Ja vim ma dcerusko, ale uz ti bude 19 let a stale si svobodna, ja uz sem stary a nebudu moct vladnout jiz stary „Tak ja ti tedy tatinku slibuju, ze se provdam za prvniho prince, ktery me polibi“ slibila Eliska a sla spat. Nasledujici rano, tatinek vitezoslavne vyskocil z postele, Ze se bude jeho dcera zenit. To ovsem jeste nevedel co prijde. Princezna se totiz rano probudila a nic nevidela, oslepla. Cele kralovstvi se to ihned dozvedelo a hnedka cele mesto a potom uz vsichni vedeli, ze princezna oslepla. Kral prohlasil „Ja, vas kral slibuji kteremukoli mladikovi, kteremu se podari mou dceru uzdravit, mu ji venuji za zenu, a k tomu vladu nad celym kralovstvim“. Kazdy chtel mit takovou manzelku a k tomu jeste kralovstvi. Radili se s doktory, snazili se nalezt nejaky lek, ale nic nepomahalo. Kral uz byl zoufaly, tak sel za vestcem. Ten mu rekl „Jen ten pravy muze uciniti to co se ti chystam rict, jen on muze projit branami zakazaneho chramu a utrhnout kvetinu, ty vis o cem mluvim. Pokud to ale nebude ten pravy, dcera zemre“. Kral byl smutny, nevedel jak ma poznat toho praveho. Pak dostal napad, jedine ten, kdo bude schopen pro svou zenu zemrit,je ten pravy. Svolal tedy vsechny muze a poslal je na zkousku. „Jdete zkrz tento les, pouze ten kdo by byl ochoten i zemrit je hoden. Polovina muzu sla do lesa, polovina zustala pred nim a zamyslela se. Po 3dnech a 3 nocich se vratil jeden ke krali a rekl, ze je ten pravy, ja bych pro ni zemrel, sem si tim jisty. I kral to tusil. Citil to. „Dobre tedy, pojd za mnou“ a zavedl ho do zakazaneho chramu. „Utrhni tu kvetinu a zachran mou dceru, ja tu musim zustat a promenit se v kvetinu misto te co utrhnes. Sbohem.“ rekl kral prnici Princ tedy utrhl kvetinu,vratil se za princeznou, uvaril z kvetiny caj a dal jej princezne. Princezna se po dousku zaradovala „Ja vidim“. Princ si vzal princeznu za zenu a zili spolu stastne az do smrti.



Greener

Zila, byla jednou jedna princezna, ktera se jmenovala Natasa. A ta mela veeeelky problem. Od mala mela moc rada sladke a ve svych ctrnacti mela krasne soumernou postavu. Metr sedesat do vysky a metr sedesat do sirky. Natasin tatinek byl kral ropneho konglomeratu, kteremu se postestilo byt u toho, kdyz se rozkradala maticka Rus, proto mel penez jako zelez. Jednoho krasneho destiveho podzimniho dne se jiz nemohl dale divat na to, jak jeho dcerenka kyne a kyne. Rozhodl se tedy, ze da jeji ruku a pul Gazpromu tomu, komu se podari ji zestihlit. Prvni se prihlasil mlady svarny jinoch jmenem Ivan. Ivanek naordinoval mile Natase brutalni dietu postavenou na suchem chlebu a vode. Jenze Natasa si vzdy nasla cesticku k nejakemu pamlsku, ktery ji zpravidla nosila jeji hodna chuvicka, a to pouze za drobny uplatecek 500 EUR na drevo. Mesice plynuly a Natasa se panu otci stale jevila stejne rozmerna, proto nechal neboheho Ivanka vsadit do sudu a poslal ho na prijemny poznavaci zajez na dno Kaspickeho more. Druhy prisel starsi stale jeste svarny mladik jmenem Vasilij. Vasilij, jsa profesionalnim finess trenerem, naordinoval nebohe Natase trenink, za ktery by se nemusel stydet zadny vrcholovy sportovec. Natasa tuto tyranii vydrzela cele dva dny, nez na nej zavolala strycka Viktora zvaneho Cistic. O Vasilijovi jiz nikdy nikdo neslysel. Jako posledni prisel starsi pan ktery byl profesi lekar. Jmenoval se Doktor Strikacka. Ten Natase predepsal liposukci celeho tela, odoperovani casti zaludku a plastickou operaci. Kdyz Natase po nejake dobe zmizely vsechny opuchliny a modriny, kral nemohl uverit vlastnim ocim. Vysledek byl neuveritelny. Z Natasi se stala krasavice, ktere nebylo v sirokem dalekem okoli rovno Strikacka dostal, co mu bylo slibeno a od te doby spolu ziji stastne az dodnes.



Healplzak

Za siedmimi relogmi a za siedmimi nahodnimi portami
chodil po svete Magnus. Bol to ukrutny exorcista.
Neustaly boj proti demonoma nemrtvym
sa zacal podpisovat na jeho psychike.
Hadzal exorcizmus kade tade a celkovo uz mu harasilo.
No, a jedneho dna pri prechadzke po dne toho najzlejsieho dungeonu
…. stretol princeznu.
Mala sice rohy, kopyta, bola hnusna ako stara zumpa a smrdela,
ale bola to nepochybne princezna.
Tak trochu demonicko-nemrtva, ale stale princezna.
Zacal rychlo s vymietanim, ale princezna ho prerusila
a povedala mu:
„Och, och, to si ty, ten slavny exorcista,
co tolko mojich bratov a sestier poslal naspat do horucich pekiel?
Ten nemilosrdny ukrutnik?!
Ako rada by som ta zabila, ale beda!
Nemozem, kvoli jednemu staremu proroctvu.
Ked som sa pred vekmi narodila, bolo mi urcene,
ze sa zamilujem do jedneho s kniezat pekelnych.
A tak s aj stalo. Zboznujem jeho krasne kopyta
a bez jeho smradu nemozem vydrzat.
Ale beda! on odisiel za svojimy povinnostami do pekla
specialnim warpom, ktory prenho vykuzlil samotny Velky Sef.
A ja som ostala sama na tomto svete.
Sama biedna, demonicko nemrtva.
No, a to stare proroctvo hovori,
ze jedneho dna pride jeden zly nemilosrdny exorcista
a vyriesi moj problem.
Si teda ty ten vyvoleny?!“
Magnus sa hlboko zamyslel a riekol:
„OK, myslim ze poznam riesenie tvojho problemu.
Musis ale ist so mnou, nejaky cas budes u mna byvat,
ja musim porobit nejake pripravy a tak.“
Isla teda princezna byvat k nemu do chatrce,
ktoru mal postavenu nad jednou pekelnou jamou.
Ked uz bola unho, nutil ju v ramci vyzkumu varit,
prat mu mniske rucho, zametat zem a tak podobne.
Obcas ju bral zo sebou na vypravy a tam mu musela pomahat
zabijat jej vlastnych bratov a sestry.
Jedneho dna jej konecne utrapenej oznamil,
ze uz ma vsetko pripravene, takze coskoro uvidi svojho princa.
Ulozil ju na velky kamenny oltar, priviazal ju pozehnanymi retazami,
a na jej velke prekvapenie vycaroval kuzlo ktore ju zbavilo
magickych schopnosti.
Ale rozhodla sa, ze vydrzi.
A Magnus zrazu zacal kuzlit svoj mocny exorcizmus.
Princezna zbadala, ze ju oklamal, ale bola bezmocna.
Carovat nemohla, a v retaziach sa mohla akurat tak metat a nadavat.
Samozrejme nakoniec ju exorcizmus rozdrvil a poslal jej dusu do pekla.
A tak to nakoniec vlastne vsetko dobre skoncilo, lebo v pekle
sa konecne stretla zo svojou laskou.




Charlene

Kto nema rad rozpravky nech si radsej zacpe usi.Dnes to bude ultra dlhe :-)) Takze …. Kedysi za cias cisara Kao Sina zil na jeho dvore krasny draci pes s lesklou pestrofarebnou srstou. cisar si tohto psa velmi oblubil a vsade ho braval so sebou. Avsak cisar mal velke starosti pretoze jeho krajinu stale ohrozoval nepriatelsky barbar Fang. Preto dal cisar rozhlasit: „Kto mi prinesie Fangovu hlavu tomu dam za zenu svoju dceru“ Ale ziaden z cisarovych poddanych nenasiel odvahu postavit sa proti mocnemu Fangovi. Este v ten den, ked cisar vyhlasil lakavu ponuku, bez stopy zmizol jeho verny draci pes. Ked sa pes vytratil z cisarskeho dvora rozbehol sa priamo do Fangovho tabora. Fang to pokladal za dobre znamenie preto celu noc oslavoval, popijal …az zaspal. Draci pes to vyuzil a odhryzol mu hlavu, ktoru potom zaniesol cisarovi Kao Sinovi. Ked to cisar videl, velmi sa potesil, ze sa zbavil nepriatela a dal mu ako odmenu najlepsie maso. Lenze draci pes nic nechcel iba smutne pozeral. Cisar sa ho pyta: „Preco nic nejes? Snad nechces za zenu moju dceru-princeznu? Ved nemozem dat princeznu za zenu zvieratu.“ Zrazu pes prehovoril: O to sa ty neboj, ulozte ma do zlateho zvona a za 7 dni a 7 noci sa stanem clovekom“ Cisara to velmi prekvapilo, ale jeho prosbu splnil. Princezna sa tiez velmi tesila, ale zacala sa bat, ci jej buduci zenich nezomrie v tom zvone od hladu. Tajne zvon otvorila a co vidi? Pes bol uz celym telom clovek, iba hlavu mal psiu. Takze princezna sice nakoniec nasla svojho princa, ale pre svoju netrpezlivost mu ostala psia hlava.



Chrissie

Kdysi byla jedna divka, ktera zila se svou macechou a jeji dcerou a ta divka se jmenovala popelka a jak jiste vite macecha ji nemela rada. Jednou dostali pozvani od kralovske rodiny na ples a popelka se taky chtela podivat, aspon okenkem nakouknout, ale zla macecha ji to nechtela dovolit. Macecha chtela aby si princ vsiml jeji dcerusky a tak poslala sluhu na trh nakoupit matros na vecerni saty. Sluha se ptal i popelky co ji ma donest a ona jen ze to, co mu cvrnkne do nosu no a tak ji prinesl tri orisky. Pred plesem princ vyhlasil jeste hon a popelka jak si ve sve izbicce hrala s orisky tak ji z jednoho padli saty pro myslivce. a tak si je popelka oblekla a hura na hon. Popelka hon vyhrala a za odmenu dostala princuv prsten. Cas plesu se blizil a macecha s dcerou se nastrojili a vyrazili plesat. Popelce dala macecha probrat smichanou kukurici s makem aby se pres noc nenudila, jenze jak macecha odesla prisli popelce na pomoc holuby. A tak popelka sla pro dalsi orech ze ktereho ji vypadli krasne saty. Nasedla na sveho kone juraska a vyrazila do hradu na plese si ji vsiml princ, ktereho hned okouzlila a zacal s ni tancit. Jenze po tanci popelka hned utekla a jak utikala tak v tom spechu na schodech ztratila strevic. Ten princ vzal a rozhodl se ze si svou princeznu najde podle toho strevice a tak zacal obchazet vsechna panstvi a kazde divce zkousel nasadit ten strevicek. Ten byl ale tak malej ze ho zadna neobula, az prisel na panstvi kde zila popelka. Jak ho popelka videla tak v nadeji otevrela dalsi orech, kde nasla svatebni saty. Tak si je oblekla a na svem koni prisla na dvur kde uz princ zkousel botu vsem divkam. Jak ji uvidel hned ji spoznal a nasadil ji strevicek, pak spolecne vyrazili do kralovskeho hradu kde se konala velka svatba.



Issac

V pousti daleko za morem lezi mesto Veins. Pohadka, ktera se predava z generace na generaci, vypravi o muzi jmenem Julius, ktery zachranil jedinou Kralovu dceru, kdyz se zrovna flakal kolem Veinsu, ale ted uz k pribehu… Uvidel zenu, ale nevidel ji poprve. Premyslel, kde ji jenom videl. Po nejake chvili mu to doslo… Videl ji ve svych snech. Rozhodl se ji pronasledovat. Nez vsak k ni dosel stalo se neco, co se tezko popisuje. Uvidel sramy vsude na jeji tvari. A kolem ni stalo nekolik ozbrojenych muzu. Ti ji po nejake dobe odvedli do jeskyne. Thor Vulcano, tak tuto jeskyni nazyvaji veinscane. Priblizil se k jeskyni, ale strach mu nedovolil vejit do nitra hory. Citil zar co vychazel z hory a slysel takove podivuhodne tony, mezi kterymi slysel osklive hlasite pisteni. Kdyz se vratil domu rekl vse o svem dnu svemu nejlepsimu priteli. Dlouho uvazoval o tom, co ma udelat dal a pak rekl „Pujdu do jeskyne. Jo, zitra tam pujdu. Musim!.“ Jeho pritel mu to dlouhou dobu rozmlouval. Ale marne. Rano, kdyz se Julius vypravoval na cestu, prisel k nemu jeho pritel a rekl: „Asi ti nema smysl rozmlouvat dnesni vypravu…? Tak ti aspon dam par veci. Alespon budes mit vetsi sanci na uspech. Vem si tenhle kabat z Morrocu, stit z Hugelu a tento plast. Dale si vypij tento lektvar.“ Kdyz jej Julius vypil zacal v sobe citit ohen. Rozloucili se a Julius se vydal k jeskyni. Po nejake dobe k ni dosel a ohakl se do zbroje, kterou dostal. Pomalu vykrocil pravou nohou a byl poprve v zivote v Thoru. Pomalu sel u kraje a stoupal stale vis a vis. Bylo tam neuveritelne horko. Pak ji uvidel. Sedela v rohu a kolem ni letaly stvoreni, ktere byly cele z ohne. Uvedomil si, ze to jsou Kasy o kterych slysival v pohadkach. Ony existuji, ale na jejich obdiv ted nebyl cas. Rozhodl se, ze ji rychle popadne a zmizi. Kdyz vsak vybehl na palouk, promluvil na nej muz. „Zabte ho.“ - hrubym hlasem. Kolem nej stalo nekolik bojovniku, kteri popadli zbrane a rozbehli se na nej. Jeden z nich hodil kopi, ale nastesti se s nim netrefil. Rozbehl se za zenou, ktera slabym hlasem rekla: „Dekuju ti, ale nemel jsi tolik riskovat.“ V tu chvili vsak mistnost kolem nich zaplnila desitkami, az stovkami kas. Ktere v mziku zacaly chrlit ohen. Julius chytil princeznu a oba schoval za stit. Ohen narazil do stitu a drzel se od jejich tel. Julius se koukal okrajem stitu a premyslel kudy ma utect. Necha se snad usmazit? „Ne“, vykrikl z niceho nic a ve chvili, kdy je neobklopoval ohen trhl s princeznou a rozbehl se k okraji vyvyseniny a skocil. Padali dolu a Kasy zacali chrlit ohen nad jejich hlavy. Dal si stit nad hlavu, cimz zabranil leticimu ohni a zaroven zpomaloval pad. Byli daleko od Kas, ktere se ted rozhodly jej pronasledovat. Zrychlovali a blizili se k vychodu. Venku zrovna prselo. Pote uz jen slyseli krikot Kas, kterym se nejspis nelibil dest. Kasam uprchli, ale co ted? Az dosli k branam Veinsu straze je doprovodily az k palaci, kde byl kral stastny, ze se mu vratila dcera, a proto nebyl proti snadku sve dcery s neobycejnym rolnikem. Vzali se a pokud jeste neumreli, coz je dost nepravdepodobne, tak zijou jeste dnes.



Jackal7

O princezne Dase
Princezna Dasa zila v malem kralovstvi jen s pan tatinkem kralem. Maminka umrela,kdyz byla Dasa jeste mala holcicka. Princezna byla chytra,hodna,ale byla velice temperamentni. Nebyla jako jine princezny,ktere vysivaji,hraji na klavir,chodi rady na plesy a uci se francouzsky. Ne ze by Dasa nic z toho neumela, ba naopak umela tancit i vsechno ostatni ale na Dasu to nebavilo. Radeji so chodila hrat s detmi z podzamci. Nejradeji hrala s klukama fotbal. Kdyz bylo princezne Dase 18 let.Musela zacit pomyslet na vdavky. Kde ale maji prince dle jejich predstav. Vsichni uchazeni o jeji ruku byla zpusobna princatka, ktera svým temperamentem princezna Dasa odpuzovala. Neumela si predstavit zit po boku rozmazleneho princatka, co neumi kopnout do balonu. Otec král mel Dasi plny zuby.Rekl ji,ze se musi rozhodnout, jestli chce byt budouci kralovnou nebo nechat rod Slavomiru vymrit. V noci si zbalila par veci a vydala se hledat zenicha. Princezna prosla nekolik okolnich malych kralovstvi, ale nikdo ji cestou nepadl do oka. Pak prisla do kralovstvi Vecne zelene travy. Prave kdyz pincezna dorazila zahajoval se zde sportovni den. Mimo pretahovani provazem a jizdy na koni pres prekazky se toho odpoledne uskutecnil fotbalovy turnaj. Na hriste se prijel podivat i sam pan kral se svymi syny. Nejmladsi Elias se na prvni pohled princezne zalibil, kdyz videla s jakou chuti fandi a ze by nejradeji vyskocil na hriste a hral,hned vedela ze je to ten pravy. Vratila se domu.Rekla tatinkovi ze konecne nasla toho praveho, ale nevi zda o ni bude stat. Poslala princi svoji podobenku s pozvanim na jejich panstvi. Princi se princezna libila,rekl si ze za zkousku nic neda a rozjel se na navstevu,protoze ale nedal dopredu vedet, nezastihl princeznu na zamku. Vzal sveho konika a jel zatim na projizdku kralovstvim. Kdyz projizdel kolem zeleneho paloucku, ktery mu pripominal jeho kralovstvi,prastil ho do hlavy kopaci mic. Mic samozrejme vykopla princezna Dasa. Kdyz princ zjistil ze mic kopla princezna.Vse ji hned ospustil. Po par dnech byla svatba a po par letech spolu meli fotbalovou jedenactku.



Kathleen

Dobry vecer deti, hezky si zalezte vsichni do postylek, prikryjte se perinkou a tise poslouchejte Dnes vam budu vypravet pohadku o smutnem drakovi V jedne daleke, predaleke zemi, za sedmero planemi a devatero potucky Na kopci tak vysokem, ze se skoro dotykal nebes Stal stary, opusteny hrad No, nebyl tak docela opusteny Bydlel v nem jeden stary drak e dne spal, ale kdybyste k hradu prisli v noci, mohli byste slyset jeho zpev Pisne ktere zpival se vsechny tykaly toho, co zazil A zadna by se za noci,kdy byste poslouchali nemusela opakovat Tak dlouho jiz zil na tomto svete Zpival o casech davno minulych A vetsinou zpival o case, ktery stravil se svoji malou princeznou Byl s ni od te doby, kdy se narodila Strazil ji v noci, kdy se ji zdaly spatne sny Chranil ji ve dne, pred padem na kamenitou cestu kdyz si hrala pred destem, kdyz se nahle spustil z oblohy pred zimou za churavych odpoledni A v lete byl jejim stinem Zazili spolu mnoho radostnych chvil A kdyz ji nebylo do zpevu, vzdy ji dokazal rozesmat Ale cas plynul, a pro lidi neuprosneji nez pro draky A tak mala princezna rostla a dospivala stale mene a mene ji bavili hry, jez spolu s drakem hravali A driv nez si toho drak stacil vsimnout se z ni stala zena A i když si toho drak mozna nevsiml, otec princezny ano A tak zacal planovat svatbu se synem nektereho mocneho krale Byl moudry ale i hodny, takze myslel i na princeznino stesti A tak vhodne napadniky pozval k nim na hrad Osud tomu pral a princezna se opravdu zamilovala A tak travila se svym drackem stale mene a mene casu A ten byl stale vice a vice osamely Byl na tomhle svete uz moc dlouho na to, aby se to snazil zmenit Chapal, ze srdce lidi je nestale a preletave A tak princezna odjela se svym princem na jeho hrad Kde spolu zili stastne dokud nezemreli A drak mohl jen doufat, ze princezna ted ma nekoho, kdo ji ochrani Nekoho kdo ji setre slzy a rozveseli ji, kdyz je smutna A tak se stridaly dny, tydny, roky, lide umirali a rodili se Zub casu se podepsal na okolni krajine i na hrade samotnem Ale drak je stále na tom samem miste A ceka na nekoho dalsiho, s kym bude moci travit cele dny Komu bude moci dat svoje pratelstvi a dostane ho i nazpet Ceka trpelive, protože veri, ze ten den jednou zase prijde.



KociJin

Vcera jsme si rekli, ze kruta a zla vila Krutena poslala sveho pomocnika, aby unesl Vitka. Tohle nebyla nahoda, Krutena chtela Vitka, protoze se chtela pomstit jeho tatinkovi Lumirovi. Ptate proc? To si rekneme v dnesnim pribehu. Kdysi savno, kdyz Vitek jeste ani nebyl na svete byl jeho tatinek ve sluzbach prince Veleslava. V onech dobach se svet hemzil draky, vilami, carodeji a kouzla i magie v techto dobach meli na svete sve misto. Magii pouzivali dobri lide k dobrym vecem, na druhe strane ale byli i lide a bytosti, ktere provozovali zlou magii a tim ostatnim jen skodili. Princ Velesvav byl v tech dobach asi 20-ti lety jinoch a doneslo se mu jednou, ze slicna princezna Helena ze vzdalene zeme byla zakleta a tudiz potrebuje pomoc nekoho odvazneho a ctnostneho. Princ nevahal ani vterinu, okamzite svolal sve panose, vybral z nich nesrdnatejsi, nastinil sve druzine plan a s pozenanim sveho otce se vydal na vypravu. Do sve vypravy si princ vybral i vitkova otece Lumira. V tech dobach to bylo samo sebou, nikdo nemyslel na penize, kazdy se snazil zdobit pouze rytirskymi ciny. Cela vyprava se pod vedenim prince Veleslava nejprve vydala do mist, kde videli nebohou Helenu naposled. Tam se dozvedeli podrobnosti o tragedii, kdy byla zlou a prchlivou vilou unesena do hlubokych lesu, kam se lidska noha neodvazila. Cela vyprava se tedy obratila na sever do hlubokych a neprobadanych hvozdu. Cesta byla velmi narocna a nebezpecna, statecni muzi trpeli a zem byla pod jejich noha smacena jejich krvi, ale nepovolili a putovali dal. Jednoho dne narazili v divocine na chlapika maleho vzrustu, ktery se chytil do pasti na zver a prosil o pomoc. Kdyz lovce vyprostili, osetrili mu rany, sveril se jim s tim, ze vi kdo hledanou princeznu Helenu unesl a kam, prozradil jin rovnez sve jmeno Srkavec. Od teto chvile byl Srkavec dulezitou osobou a celou vypravu vedl, ukazalo se, ze zna les opravdu dobre a cely postup se diky jeho radam zrychlil. Az na jednoho cloveka tomuto lovci cela vyprava verila, jen vitkuv otec Lumir mu neveril a zachovaval si ostrazitost. On byl take lovcem a cela ta nehoda s pasti se mu vubec nelibila. Jednou vecer se jeho podezreni potrdilo, kdyz tise sledoval Srkavce, pristihl ho jak se vkrada do kucharova stanu a tam nasypal neco do dzbanu s vinem i vodou. Lumir sel rovnou za kralem, ktery ihned ucinil kroky nutne k ohaleni teto podle zrady. Rano se Srkavec probudil jiz v poutech a byl predveden rovnou pred prince. Veci pak dostali rychly spad, Srkavec poznal ze byl prozrazen a kdyz se odmitl napit vody, ze dzbanu do ktereho neco sypal, meli vsichni jasno. Srkavec se nahle divoce rozchechtal, hluboce se nadech a okolni lesem se siroko daleko rozhelal jeho divoky, zvyreci rev. Hned jak skoncil, zpretrhal provazy na rukach i nohach a zacal utikat. Veci pristi se odehrali velice rychle. Princ byl s Lumirem predem domluven, nikomu z druziny nebylo dovoleno uprchlika pronasledovat. Bylo jasne, ze Srkavec je ve skutecnosti pohunek zle vily, ktera unesla nebohou princeznu, ktera prave tato vyprava mela za ukol osvobodit. Princ se rozhodl vyuzit momentu prekvapeni, museli jednat rychle. Vsichni muzi se ozbrojili, vzali si honiciho psa a rychle zacali stihat uprchlika. Boj trval jen kratce. Skutecne se jim podarilo zastihnout zle skrety nepripravene. Zla vila Krutena jen tak tak uprchla, pred tim ale stihla za odhaleni sveho pohunka prisahat kruty trest pro Lumira. Cela vyprava dopadla dobre, princezna Helena byla osvobozena, stala se pozdeji manzelkou prince Veleslava a pokud neumreli ziji spolu kdesi dodnes. … v zitrejsi pohadce nas ceka dokonceni pribehu …



Little Punki

Pred davnymi lety v male vesnici Hugel, zil obavany lovec draku jmenem Ishtar. Byl krasny a svalnaty a vsechny divky by ho nejradeji ukoristili pro sebe, ale Ishtar o zadnou nestal. Jednou ho ve snu navstivila krasna pani,ktera mu rekla o kralovskem hradu se zakletymi princeznami. Ishtar, ktery se niceho nebal v tom videl sanci. Hned druhy den si sbalil svych par veci a vydal se na hrad. V kralovskem meste si lide vypraveli divne veci. Kral pry ma osm krasnych dcer. Kazdy vecer zamykaji vsechny princezny do veze, ale presto druhy den jsou princezny po ranu unavene a blede. Maji potrhane saty a proslapane boty, jako po flamu. Ani princezny nechapali co se s nimi deje. Kral jim ovsem neveril, a tak vyhlasil po kralovstvi, ze ten kdo prijde na jejich tajemstvi, ten si muze vybrat jednu z princezen za nevestu. Napadniku bylo mnoho. Kazdy vecer jednoho zamkli v loznici s princeznami,ale rano po nem nebylo ani slechu. Ishtar na to sel mazane. Nejdrive se nechal zamestnat v podhradi jako pomocnik kovare aby zjistil situaci. Jednoho vecera ho ovsem navstivila kouzelna pani znovu. Nabidla mu, ze mu splni jedno prani. Ishtar dlouho premyslel,nakonec rekl, ze chce byt neviditelny, a tak mu pani darovala hiding clip. Ishtar vecer neviditelny proklouzl neviditelny do princezninych komnat tesne predtim, nez straze zamkli. Princezny se ihned zacali prevlekat do satu a upravovat se jako na velky ples. Pote princezny otevreli tajnou chodbu a utikali po tajnem schodisti dolu do sklepa. Vybehli ven k jezeru, kde uz na ne cekalo osm lodicek a na druhe strane jezera byl nadherny zamek. Ishtar nastoupil neviditelny do clunu k nejmladsi princezne. Na miste veslaru byli zakleti princove,kteri postupne mizeli z komnat princezen. Na hrade byl ples uz v plnem proudu. Ishtar celou noc pozoroval princezny jak tancuji. Nad ranem uz meli strevicky tak proslapane, ze nasedli do clunu a jeli domu. Ishtar druhy den te nejmladsi prozradil, ze vi jejich tajemstvi. Princezny se lekli a chteli ho otravit aby se ho zbavili a on nevyzradil tajemstvi krali. Dali mu do vina jed. Nejmladsi princezna se ovsem do nej zamilovala, a tak mu vytrhla vino z rukou a vsechno mu rekla. Princezny v tu chvili odkleli ostatni prince a vsichni se vzali. Ishtar dostal za odmenu hrad a princeznu a stal se take princem.



mirinko

Kde bolo tam bolo bola raz jedna krasna princezna, ktora bola nestastna ,lebo si nevedela najst princa, ktoreho by mala naozaj rada. O jej ruku chodili ziadat kadejaki princovia, ale ziadny z nich sa jej nepacil. Kral uz bol stary a povedal, ze ak si to mesiaca nenajde manzela, tak ju da prvemu, ktory si o jej ruku povie. Vsade po meste sa to rozchylilo a princezna si nevedela rady. Tak dala rozchyrit po vsetkych hradoch v okoli, ze si vezme princa, ktory jej doniesie ten najkrajsi darcek a zaspieva jej najkrasnejsiu basnicku. Za tyzden prislo na hrad aspon aspon 50 princov a kazdeho z nich odmietla. Vyhovorila sa, ze bud je ten darcek skaredy alebo ze nevie spievat. Kral uz nemal vela casu a naliehal na svoju dceru nech si uz konecne vyberie, lebo jej ho vyberie on. Ale ona ho uistovala, ze ten pravy sa urcite ukaze. A aj sa tak stalo. Jedneho krasneho dna prisiel na hrad princ, ktory o nicom nevedel a dozvedel sa o princezninom nestasti. Princ nemal prichystany ziadny darcek, ale spievat vedel fakt pekne. Tak sa rozhodol, ze jej vyroby darcek, ktory ju potesi bez ohladu nato, ze bude v podstate zadarmo. Vyrobil jej nadhernu sosku v tvare srdca a s jej menom v strede z plasteliny. A bol odhodlany ist ziadat o jej ruku. „princezna vyrobil som vam darcek, ktory sa vam bude dufam pacit a venujem vam ho zo srdca“ povedal princ. Princezna sa nanho pekne usmiala a a povedala: „Krajsi darcek som este nikdy od nikoho nedostala“ a zacervenala sa. Princ k nej pristupil a zaspieval jej tu najkrasnejsiu a najzamilovanejsiu pesnicku aku pozna. Princezna sa si bola ista, ze toto je ten pravy a ked princ dospieval, povedala mu, ze je ten na ktoreho cely zivot cakala a ze ho nenecha nikdy od seba odist. Princ sa postavil a objal ju, v tom tam prisiel pan Kral a pochopil, ze je cas chystat svadbu. A aj tak bolo do mesiaca sa vzali, a princezna nasla toho najlepsieho princa akeho mohla.



Morgie Andy de Claire

Bylo nebylo, v jednom kralovstvi zil král se svou dcerou, nekolik let se ji snazil provdat. Moc se mu to nedarilo, takze dceri uz pomalu tahlo na padesatku. Navic kral nebyl moc dobry vladar. Zboznoval lovy, vydrzoval si bohaty dvur a vybirat dane od obyvatelstva se mu zdalo potupne. No kralovstvi bylo proste na mizine. To ale odmital priznat sve dceri. A tak jí rikal misto toho, ze se musi vdat, aby zachranila pokladnici, ze uz si preje vnoucata. A zacal vodit do zamku male deti. Coz prislo princezne celkem divny, protoze nikdy driv deti zrovna dvakrat nemusel. A jeste k tomu si pomalu zacala uvedomovat,ze se jim nejak ztraci sluzebnictvo, ze misto bohatych pokrmu uz ji pomalu jen chleb a vodu a ze uz rok nedostala nove saty!! No a tak do toho strcila svuj spicaty nosanek. V noci se vloupala do pokladnice a zjistila, ze jeji dno zakryva sotva par minci. A tehdy poprve si rekla, ze by se asi mela vdat. Pockala do rana a pak si to uz masirovala rovnou k otci mu rict, ze si vezme prvniho prince, ktereho potka. Ale kdyz prochazela zrcadlovou sini a uvidela svuj odraz v zrcadlech, uvedomila si, ze tohle by mozna nebyl problem pred dvaceti, triceti lety, ale ted uz si ji nejspis nikdo nevezme. Tak se otocila na podpadku a sla zase zpatky do sveho pokoje. Ale dalsi den rano prisla s novym planem. Rozhodla se, ze zacne pracovat. Uz videla prece tolik pracujicich lidi, tak si rekla, co zvladnou ostatni, zvladnu i ja. No skoro mesic ji trvalo nez si uvedomila, ze princezny maji asi na praci moc jemne rucicky. Do te doby mela telo samou vrasku, ale ted uz s poctem vrasek smele soutezily modriny a skrabance, dokonce si i zlomila nohu. A prave kdyz zavolali starou babu korenarku, aby ji nohu vylecila, napadlo ji neco genialniho. Porucila korenarce aby ji umichala napoj lasky. S tim by dokazala ziskat jakehokoliv prince. Jenze korenarky si jen tak poroucet nenechaji, a uz vubec ne od princezen bez zlataku. Ale slibila ji ze, kdyz princezna udela tri sluzby ji, ona udela jednu pro ni. Princezna si sice nedovedla predstavit, co by po ni ta korenarka tak mohla chtit, ale dalsi genialni napady uz nemela a pripadala si silne v koncich. Tak souhlasila a hned jak se ji zahojila noha, vyrazila za korenarkou. Ta ve skutecnosti pomoci nepotrebovala, sve veci si vzdycky radej obstaravala sama. Ale chtela trochu zlomit princezninu pysnou povahu. Prvni den ji dovedla do mocalu a prohlasila, ze tam nekde zije zlata z zaba a ze lektvary ze stehynek zlatych zab byvaji nejucinejsi. A ze at pak princezna za ni prijde, az ji najde. Zaba v mocalu opravdu byla, sice to byla obycejna ropucha ocarovana, tak aby princeznu radne prohnala po kazdym koute mocalu. V okamziku kdy uz se korenarka smirila s tim ze zabila kralovo jedine dite a ze princeznu jiz nikdo nikdy neuvidi, se pred ni zjevil samotny Jozin z bazin. Kdyz ale Jozin zacal mluvit princezninym hlasem, doslo korenarce ze by mela vymyslet dalsi ukol pro princeznu Nestihla vymyslet nic dokonale nezkazitelneho jak pozdeji zjistila. Poslala ji se umyt a usit si nove saty. Jenze nebyla by to princezna aby z toho neudelala zase drama. Pri myti se malem utopila. A kdyz se dala do satu, zacaly mit princezniny prsty vic der nez cednik a saty se kvuli mnozstvi krve do nich zapustene musely prebarvit na cerveno. Presto byla princezna na sve dilo hrda. Bylinkarka si pomyslela ze princeznine hlave asi nikdy neporozumi. A tak ji zadala treti ukol, aby ji uz mela co nejdriv z krku. Prikazala ji umíchat lektvar, pozdeji to radeji zmirnila na prikaz podavani surovin. Lektvarem si slibovala totiz zaplacnout dve mouchy jednou ranou. Kdysi po ni chtel jeden princ lektvar vecneho mladi. Mel plny mesec a tak mu ho korenarka pripravila. Ale az pozdeji si vsimla nasledku. Princ stridal princezny jako ponozky. Sice se mu mlada princeznyLibily, ale nedokazal s nimi nalezt spolecnou rec. Prece jenom ho od nich delilo mnoho let. A tak namíchala princezne lektvar, ktery ji omladl. Po vypiti vypadala jako dvacetilete devce. Pak ji rekla, ze se ji povedl i treti ukol a ze ji vyrobi ten lektvar lasky A navic ji jeste doporucila toho nejbohatsiho prince na svete. Samozrejme ze ji poslala za vecne mladym princem. A nejen to misto napoje lasky ji namichala pro prince lektvar, diky kteremu bude zase starnout jako kazdy jiny. No korenarce se to povedlo, za nedlouho se konala velka veselka. Sice se princ nikdy nedozvedel ze jeho zena je skoro stejne stara jako on sam a princezna zase nikdy nezjistila ze ji jeji manzel miluje sam od sebe a ne kvuli lektvaru lasky. Ale i tak zili stastne az do smrti.



Mystic Angel

Zila byla jedna kraasna princezna. Zkratka si zila, zila, zila a zivorila na svem skromnem zamku v noo jak se to.. proste TAM! A jak tak zila tak starla a rostla az z ni zacala rust pekna mrcha. Jednoho krasneho dne jejimu tatinkovi krali dosla trpelivost. Inu vdam te dcero, at si to taky uzije někdo jiny, odvetil, pote co ho nesmirne krutou podlosti vytocila do nepricetna. Jak rekl tak zacal konat.. dal vyhlasit po okolnich kralovstvich, ze jeho dcera v pouhých 16 letech je na prodej.. pardoon na vdavani. Cekal jak se diky jeho nesmírnemu bohatstvi budou napadnici jen sjizdet. Jenomze jak cas plynul zadni napdanici se neobjevovali… tak kral znejistel a dal rozkaz vlastni armade aby zjistili, kde se stala chyba ze k hradu neprijizdi zadna cizi navsteva. Tak vsichni patrali a zjistovali a nemohli na nic prijit. Tak se kral pevne chopil otezi a jel zjistit co ze se deje za svym kamaradem do sousedního kralovstvi. V sousednim kralovstvi se vsak dozvida hruuznou vec ze o jeho princeznicku nikdo nestoji. Pokorene jede domu a stydi se za (ne)vychovanost svoji dcerusky. Rekl si ze to nevzda. Na vychovu uz sice nema zadnou energii ale sesbira poslední zbytky sil hrdosti a odjizdi ze zamku i s dcerou az do dalekych zemi. Kdyz po dlooouhe dobe cestovani pres hory a more dorazi skoro az na samozny konec sveta uvidi pred sebou honosny hrad. Byt mensi ale honosne zdobeny. Napadne ho tedy myslenka ze by mohl zkusit dceru nabidnout mistnimu princi. Nevedel o nem prilis vsak vedel ze mistni princ je z uslechtileho rodu a nikoho nema. Zamirili tedy k hradku. Kdyz tam dojeli nikdo je sice nevital ale to se brzy zmenilo. Pred hlavni branou se ohlasili a uz je vedla sa princem samotna hradni garda. Princeznicka se skubala ze si prince nikdy nevezme ze to se brzy zmenilo. Totalne se zamilovala. A tak byla svatba, slavilo se a chmelilo. Kdyz bylo po oslavach tak kral odjel domu. Princeznu si jeji novy kral vycvicil a vsichni byli stastni.



Nella

Kdysi daaaavno a daaaaavno v jednom malem kralovstvi zili byli kral a kralovna. Dlouho zustavali bez deti, az jednoho dnes se kralovne narodilo vymodlene detatko, byla to holcicka a dali ji jmeno Eli. Bohuzel hned po narozeni ocekavane dcerky musel kral do války. Valka byla kruta a trvala 20 a tak se jednou stalo ze kral ze sousedni zeme zachranil otci Eli život. Jiz z drivejska Elin otec vedel, ze sousedni kral ma syna o par let starsi nez je Eli, proto za zachranu sveho zivota slibil, ze Eli provda za syna sveho pritele. Kdyz se Elin otec vratil z valky, tak svou dcerku vubec nepoznal vyrostla z ni krasna divka, ktera mela mnoho napadniku. Oslavy na pocest krale trvaly nekolik dni a noci. Po skonceni oslav se kral rozhodnul, ze svoji jedine a milovane dceri oznami, co slibil krali sousedni země. Pozval si tedy krasnou a puvabnou Ely k sobe do korunniho salu a řekl - Moje milovana dcerko, mas 20 let a to je vek na vdavani. Mela by ses tudiz vdat a stat se kralovnou. Ely odpovedela, ze se vdavat nechce a ze by se mela stat kralovnou, na to se vubec neciti. Proto musel kral s pravdou ven. Musel Eli rict, ze mu sousedni kral zachranil zivot a on slibil svoji jedinou dceru synovi sveho pritele. Eli nechtela ani slyset a dala se do usedaveho place. Prosila otce, at ji do vdavani nezene, ze je jeste mlada a syna sousedniho krale vubec nezna a v zivote ho nevidela. No ale co naplat. Kralovske slovo je kralovske slovo a kral ustoupit nemohl. Proto az se Eli uklidnila rekl, ze sveho pritele s princem pozve na navstevu a ze usporada bal, kde se Eli a princ blize poznaji. Eli tedy souhlasila, ze je to rozumne reseni Za nedlouho prijel sousedni kral se svym synem na navstevu. Jakmile Eli prince uvidela, okamzite se ji zalibil. Po nekolika dnech se ukazalo, ze se princ umi i dobre chovat a je to pravy gentleman. Tak se stalo, ze jednoho dne prisla Eli za svym otcem a rekla mu - Byla jsem hloupa, kdyz jsem o princi nechtela ani slyset. Miluji ho a i on mi vyznal lasku. Tudiz nic nestalo v ceste, aby princ pozadal krale o ruku Eli. Kral samozdrejme souhlasil a byl rad, ze se Eli umoudrila a tim padem dodrzel svoje kralovske slovo. Za necely tyden se konala velkolepa svatba a vsichni ziji stastne dodnes.



Nick1

Byla nebyla jedna princezna. A ta byla velmi,velmi,velmi smutna. Protoze ji zemrela maminka a jeji otec uz byl tak stary ze nemohl mluvit. Po nake dobe otec zemrel a snim i pul kralostvi. Princezna si pomyslela. Ach co si pocnu a zacala plakat. strikali slzy *strik,strik*, kdyz vtom najednou do polomrtveho kralostvi zabloudil mlady prekrasny princ. A sel se do polomrtveho kralostvi podivat. Princezna ho potichu a potaji sledovala…. A ze jeji zbyvajci sluzebnici zemreli tak byla e svem hradu uplne sama. Ale vsak mela prekrasne dlouhe zlate valsy. Princ byl takovy pekny urostly ze se do nej prnim pohledem zamilovala. Tak ho sledovala… a najednou se jeji vlasy zamotali o stolek na kterym byla sklenice. Ona si toho nastesti nevsimla a sla dal a dal az ztoho stolecek prevratila a sklenici rozbila, princ se tam okamzite rozbehl co se tam stalo a vtom spatril princeznu. V zivote takovou krasnu nespatril… a aby nani jen tupe neziral tak ji rekl Ahoj jak se menujes ? ;) Princezna odpovedela Ahoj? no ja se jmenuju Lady Tanne, a jakpak se jmenujes ty?! tak princ ji slusne odpovedel no ja se jmenuju Jim Bourak, a copak tady vtom opustenim hradu delas? *a copak delas tady vtom opustenim hradu? Nooo tenhle opustenej hrad je muj domov ale bohuzel uz vsichni zestarli a umreli… vcetne me matky a otce tak princ ji pozval do sveho hradu aby tam nebyla sama. Princuv hrad byl prekrasny, pry stejne krasny jako princeznin hrad este kdyz zila maminka princezny a jeji otec. A tak dal se ptali na svoje dobrodruzstvi…. Az znich byli nejlepsi kamaradi kdyz vtom ji princ pozadal o ruku a princezna prijala, tak mely prekrasnou svatbu a meli spousty deti, zily spolu stastne az do smrti.



Orkenzo

Mate radi pohadky o princich a princeznach? Zrovna se chystam nejakou vam povypravet. Tak si nekam sednete nebo lehnete a pozorne poslouchejte. V jedne daleke zemi, az za velkym morem a jeste velkym pohorim. Je zeme hodne podobna te nasi. Taky tam zije jeden farmar, ktery byl donucen jit zachranit princeznu. Vubec ji neznal, ale byl nejzkusenejsi z mestecka. Proto se teda vydal na cestu. Bojoval proti poringum, poporingum, dropsum a dokonce i porazil mocneho masteringa. Mastering mu mimo jine prozradil i o drakovi, ktery nedavno chodil kolem. Byl to drak z ostrovu nedaleko Moskovie. Moskovie byla prilis daleko a tak farmari cesta trvala neco pres pul roku. Po pul roce probivani se a cestovani do Moskovie se tam konecne dostal Nemohl tomu uverit, ale bylo to tak. Ted musel prijit na to, jak se dostat na ostrov. Po dnech premysleni a zkouseni svych planu, konecne sehnal nekoho, kdo ho levne preveze. Vyjeli castne z rana a dalsi den pri svitani dojeli. Prevoznik mu dal tri dny, ktere bude cekat u pobrezi, ale pokud tam nebude odpluje klidne i bez nej. Vydal se hledat. Prvni se porozhlizel po pobrezi, cimz zmeskal prvni den. Druhy den se vydal ke stredu tohoto maleho ostruvku. nemel jistotu, ze je na spravnem miste, ale bylo to hodne namahy. Musi tu byt. A uspel. Zacinalo se stmivat kdyz ji konecne uvidel. Sedela smutna u maleho rybnicku s lekniny a divala se na hladinu. Farmar chtel rychle pryc, a proto nevahal a rozbehl se k ni. “Stuj!!”, ozvalo se z boku. Byl tam drak, trihlavy drak. “Prisel sem si pro ni a ty tomu nezabranis!”, odpovedel. Necekal to. Ziskal sebevedomi za dobu co hledal a ted to vyuzil. “Jen pres moji smrt!”, zasmal se drak. Farmar se nebal a tasil svuj mec, ktery dostal za zachraneni ovci pred zurivymi fabre. “U vsech lunetyku! Co ja tu delam!, rekl si potichu. Drak zatim zurive zautocil a zacala bitva. Po nekolika ranach farmar krvacel a drak padnul. Ted se museli vratit. Meli asi pul dne, museli to stihnout. Sli bez pauzy, ale kdyz dosli k mistu, lod nikde. Farmar si sednul s tim, ze selhal. “Tam je”, rekla princezna a bezela do vody za lodkou. Farmar se rozbehl a volal za lodi. Lod se otocila a vratila se. A nejspis to v pohadkach musi byt, tak co nadelam. PRISEL HAPPYEND!!! Pote se vydali na dlouhou cestu domu, pri ktere se seznamili a jak prisli domu, s farmare se stal princ a pokud jeste neumreli tak tam stastne zijou dodnes.



Odry

Kdysi davno zila jedna princezna,ktera se jmenovala Bella. Kazdou noc se princezne Belle zdal sen o krasnem princi jak jede lesem na koni. Kazdy sobotni ples se v kralovskem palaci schazelo hodne princu, ale Bella o zadneho nejevila zajem. Ne ze by se ji ani jeden nelibili, princove to byli pohledni, jenze princezna Bella mela oci jen pro jednoho a to pro prince z jejiho krasneho snu. Jednoho slunecneho rana se Bella rozhodla,ze vyrazi se svym konem projizdku. Po par hodinach jizdy pocitil kun unavu a Bella zastavila u blizke studanky a nechala kone aby se napil. V tu chvili zaslechla neaky hlas a cupot kone. Nevahala,popadla sveho kone,ktery jeste pil ze studanky a bezeli k tomu hlasu. Kdyz konecne dohnala ten hlas neverila svym ocim. Pred ni sedel na svem koni ten krasny princ z jejiho snu. Malem omdlela stestim ze sveho vyvoleneho nasla a existuje. Ihned se s nim dala do reci. Krasny princ ji prozradil,ze je z nedalekeho kralovsti Mirror a ze se jmenuje Otakar. Povidal princezne,ze se maji v kralovstvi dobre,ze lidi tam jsou stastni a nemaji bidu a kazdy ma praci. Princezna Bella mu take vypovedela,ze zije se svym starym otcem a dvoumi bratry,kteri se hadaji kdo bude kralem. Take mu povedela,ze velice rada maluje,zpiva a jezdi na koni. Princ mel podobne zajmy. Take rad jezdil na koni a lovil. Kdyz uz se setmelo museli se oba vratit do zamku, proto se domluvili,ze zitra odpoledne budou na sebe cekat na stejnem miste…. Ubehlo par let a princ Otakar a princezna Bella se dosti sblizili. Take se vzali a meli deti,ktere slusne vychovavali. Chteli aby byli deti po nich slusne a pomahali lidem. Jenze to byli maly chuligani,kteri neposlouchali! Kralovna Bella s kralem Otakarem z toho byli nestastni. Proto se rozhodli,ze sve deti poslou do lesa a nechaji je tam. Doufali ze si pak rodicu budou vazit a budou poslouchat. Nechali je tedy v lese a naridili strazim,aby je tajne sledovali co deti delaji. Detem se v lese vubec nelibylo. V noci tam vyli vlci,meli velke ostre zuby a deti se jich bali. Druhy den se se schvalne kral s kralovnou sli do lesa projit a nasli sve deti vyklepane strachem a zimou. Pote deti uz prislibyli ze budou vzdy hodni a budou rodice vzdycky poslouchat na slovo, ze budou lidem pomahat a konat dobrodini Od te doby byli deti hodni a kral s kralovnou stastni…



Pasi

Za sedmero horami, za sedmero potucky. Bylo jedno kralovstvi a v nem zil kral Abstinent a ten mel dceru, princeznu Kocovinku. Jednoho krasneho patecniho vecera princezna nahle ochorela a to tou nejhorsi nemoci, ktere se bal i sam kral Abstinent, byl to totiz alkoholismus. Kral ihned na druhy den vyslal vsechny posly, ktere mel na kralovskem dvore. Poslove se dlouho nevraceli a ti kteri se vratili, tak privedli sebou vselijake mastickare, psychology a okultisty s pochybnym puvodem. Ale zadny z nich nedokazal Kocovince pomoci. Kral uz pomalu prestaval verit, ze princeznu nekdo dokaze vylecit. Kocovinka mezi tim kazdou noc pod tezkym vlivem nemoce vyrazela do vsech nocnich klubu a putik, ktere v kralovstvi meli. Kralovska kasa tim znacne zacla taky trpet. Uplynulo cele jaro nez se vratil posledni posel, ktery v cizine zaslechl o necem jako alkoholicka lecebna. Kral hned sedl k pocitaci a vygooglil si vsechny informace a nasel princezne tu nejlepsi lecebnu siroko daleko. Princezna tam hned druhy den vyrazila, kdyz vsak dorazila. Po nekolika dnech trapeni mistnich lekaru ve snaze princeznu vylecit to vzdali, protoze alkoholismus uz byl tak mocny, ze Kocovinku nutil kazdy vecer ze sanatoria utikat a alkohol si obstarat za kazdou cenu. Jednoho vecera vsak utekla do baru jmenem Modra ustrice a tam poznala jednoho velkeho opilce a chlastali cely vecer spolu. Kdyz se druhy den rano probudila a sla na novy druh sezeni, ktery ji lekari predepsali. Uvidela tam onoho opilce se kterym parila celou minulou noc a vznikla mezi nima laska na prvni pohled. Zahadny opilec na lekarovo vyzvu vstal a predstavil se jako princ Nasoska. Mezi nimi to zaclo tak jiskrit, ze prestavali pomalinku myslet na alkohol a venovali se jeden druhemu, na obedy chodili spolu, odpoledni televizni hodinku byli spolu. A za par dni si uz u nich alkoholismus ani neskrtl. Oba byli vyleceni a mohli se vratit konecne domu. Princezna jela ukazat sveho zenicha krali, ten si ulevil, ze je princezna vylecena a nezustane mu na ocet. Par byl stastny spolu a vsichni se usadili v princove kralovstvi.



PerthorN

Petruska, princezna punku se prochazela po poledni po prazskem parku
purpurove podbarvene pacesy, punkersky plast s peti privesky…
placatka po pravacce.
popotahovala z pallmallky…
prisla pred pracak, prcla pallmallku do popelniku, prosla pruchodem
Petruse pohledavala praci pres pulrok, pak se prijela pokusit do Prahy
res pult na Petrusku pokukuje Petr, pouhy prazsky povalec a panic,
pravy „princ“…pracujici na pracaku.
Petr pokukuje Petrusce po puse, prsach, pupku a prdelce.
Petruska se porozhlizi, pak prichazi k Petrovi,
pozdravi,
poda packu…
pokracuji pozoruhodne:
„Petruse“, „Petr“ … predstavi se
„praci?“
„prosim“
„plat?“
„privetivy“
„praxe?“
„pouze pradelna“
„prukazy?“
„pochybuju“
„prostredi pobytu:… Praha?“
„pche!“
„pocitac?“
„proboha pocitac?“
…pak to prislo
„pijes?“
„pivo“
„panak?“
„Puschkin“
„poslouchas?“
„punk“
„prcat?“
„a poradne“
„prezervativ?“
„proc?… prasky!“
„perfektni!“
„prochazka?“ predhodi Petruska, Petr poplasene pomrkava
„pivnice?“
„popripade…, po praci?“
„po pul pate“
„pockam“
„posad se…„
…Po Petrove praci s Petrusi probehli plyskanici do pivnice
pokracuji v pokecu, pokuruji a popijeji pivo: prvni, pate… patnacte
„pekne pijes Petrusko… prava pijanko“
Petruse prave podrimuje…
„proklate“ procedi Petr, postavi se a putuje pro panaka
po presne propocitanem poctu panaku…
pripada Petrovi Petruska pritazlivejsi
Petr probral Petrusku, prasknul petset po pultiku a pokracovali…
pocet Petrovych promile prevysoval paranormalni pojmy
proto prislo i na petruscinu prochazku parkem,
… pak do Petrova pribytku
Princezna poznala praveho prince :)
Pribeh pokracuje, pristup prckum popiram :-P





Pepinka

Pred davnymi casy v jedne daleke zemi bylo jedno podivne kralovstvi. Zili v nem podivni lide a jeste podivnejsi kral s kralovnou a jejich dcerou. Podivne bylo to ze cela zeme pri kazdem tretim uplnku zkamenela. Delo se to po nekolika generaci a nikdo nevedel jak tu kledbu zrusit. V den princezninych osmnactin se mlade Kamenicce zdal divny sen. Prisel k jeji posteli pohledny mladik a vypavel ji pribeh o jeho neradostnem detsvi na konec dodal ze by ji chtel videt a zmizel. Drou noc se ji ve snu objevil znovu a tentokrat ji vypravel o svem zivote v zamku uprostred bazin kde zije se svymi rodici. Nakonec dodal, ze potrebuje pomoct a na oplatku jejich zemi zbavi pradavneho prokleti. Treti vecer sla princezna spat daleko driv, aby znovu uvidela ve snu toho tajemneho mladika. I tentokrat se objevil. Jenomze tentokrat se s ni prisel rozloucit. Jakmile doznela jeho slova , princezna se probudila a zacala plakat. Do rana mela vse promacene od slzicek. I navstivila jednoho stareho mudrce, co vsechno vi a vsechno zna. Zacala mu vypravet podivne sny . prozradila mu i to , ze se do tajemneho mladika zamilovala a ze ho chce za kazdou cenu najit. “ i dobra princezno kamenicko, povim ti kde ho mas hledat“ rekl nakonec mudrc. Podle rad starika se o pulneoci druheho uplnku vydala mlada princezna na cestu. Vzala si sebou jen jidlo a pres sebe teplou deku. Vydala se no noci. Na cestu ji svitil uplnek a vedl jeji kroky pres hluboky les az ke hluboke rokli. Uplne na dne rokle tekla reka a zil tam poustevnik , ktery za par kousku chleba vyvezl nejakeho potulneho na konec rokle. Princezna zahalena do usmudlane roby poprosila strace o prevoz a nabidla mu cely krajic . Za nedlouho jela uz na polorozpadle lodi cernou rokli, jen v dalce bylo stale se zesilujici svetlo. vyjeli z rokle a pred ni se otevrela do nedohledna rovina z lesy a mocaly. Pred rozloucenim se zeptala, kde najde kralovstvi v bazine. “ za duhym lesem“ odpovedel starec a odjel. princena dorazila na misto kdyz slunce uz ulehalo ke spanku. Zaklepala na vrata zamku a otevrela ji zelena zaba. Podle oci poznala sveho mladika ze snu a vrhnula se mu kolem krku. Dala mu hned pusu. Ze skarede ropuchy byl krasny princ. Prolomeni jeho kledby se zlomila i kledba podivneho kralovstvi.



Rebecka

Pred davnymi casy, kdy na Zemi byli ješte draci, kterí unaseli princezny a udatni princove, kterí princezny zachranovali zila, byla jedna divenka jmenem Angelika. Tak presne takhle naše pohádka zacínat nebude, protože náš príbeh je zajímavejší než okoukané pohádky z knížek. : Píše se rok 2010 našeho letopoctu. I když se tomu dá treba jen težko uverit, tak v malém mestecku Princeton blízko New Yorku žije dívenka jménem Princezna. Tahle naše Princezna bude již brzy plnoletá a i pres to ješte nemela žádného chlapce. Vůbec ji to ale nemrzelo, protože vedela ze když si pocka, tak urcite jednou pride ten, který si jí vsimne. Ona Princezna nebyla ani tak ošklivá, popravde byla docela hezka, jen byla moc stydliva a prave to ji branilo v seznamovani. Jako asi každá dívka v jejím veku šla v pátek na diskotéku se svými práteli. Už od zacátku vecera po ní pokukoval jeden klucina. Byl docela pekný, takže po něm pokukovala i naše Princezna. Trochu neomalene pritancil, nebo dalo by se ríct, že i priklopýtal již zmínený klucina. S Princeznou zacal s docela jistým hlasem komunikovat… Vypadalo to, jakoby Princess potkalo konecne štestí. A taky, že jo. Vymenili si icq císlo a mobilní císlo. Každý večer si psali a domlouvaly schuzky po internetu. Všechny jim odpadly, kvůli rodicum (necekane). Jeji kamarádky vymyslely plan, diky kteremu obesla rodice a mohla na schuzku se svým novym obevem. Schuzka jim nakonec opravdu vyšla. A byla to ta nejlepší schuzka, jakou si mohla jen Princezna prat. Setkali se a ihned se zrodila nová láska. Velice podivuhodné bylo, že náš hošík se jmenuje Princ. Princezna konecne našla svého Prince. A jelikož se príbeh odehrává v našem roce, tak jestli spolu budou štastni až do smrti vám opravdu nepovím, i když mě to upřímě mrzí ;) Pokud jim ale budeme drzet palce, tak jim to urcite vydrzi dlouha leta.



Ringa

Za devatero horami a devatero rekami v pisecnem meste Moroccu zije jedna prekrasna princezna. A verte nebo ne, byla jsem to ja =D. Jednoho prekrasneho dne me napadl najemny vrah Illruga. Jeste ze nedaleko byla straz, jinak by jsem uz byla davno mrtva a tuto pohadku… ehm, pravdivy pribeh, nevypravela. Straz me sice zachranila zivot, ale ten smejd Illruga, predstavte si, co me provedl. Zlomil mi nehet!!! Toho dne jsem se rozhodla, ze se musim naucit sebeobrane, a jelikoz zije centrum pronterskych rytiru strasne daleko, rozhodla jsem se, ze se stanu clenem assassinu. Muj vycvik byl na princeznu pravda trochu kruty, ale musim se prece pomstit vrahovi, co mi zlomil nehet. Od rana do vecera jsem se ucila zachazet s katary a vyhybat se utokum, az se ze mne jednoho dne stala Assassinka. Jako sultanova dcera jsem si mohla dovolit najmout znameniteho detektiva, aby mi vypatral informace o onom „nehtolamaci“. Za nehorazne predrazenou cenu jsem se dozvedela, ze to je synsamotneho krale. A jelikoz jsem stejne chytra jako hezka (sestry, Lucko a Ado, ponechte si sve komentare :-D ), vymyslela jsem ten nejlepsi plan pod Sluncem. Vydala jsem se na dlouhou cestu do Prontery za „nehtolamacem“ Illrugou. Hbite jako ninetail jsem prelezla zed do kralovskych zahrad, kde jsem okamzite okouzlila Illrugu tak, ze se do me, tenopicak serednej, zamiloval. Po nekolik mesicu jsem musela vydrzet jeho lasku, nez me konecne pozadal o ruku, a dalsi rok nez na me prepsal vsechen majetek. Kdyz jsme konecne byli sami, mohla jsem mu zacit nadavat do „nehtolamacu“. A jelikoz na me prepsal vsechen majetek, jednoduse jsem ho zabodla katarem. Zdedila jsem vsechen majetek a ziju sama stastne az do smrti.



Rybnik

Zila byla,v jednom kralovstvi za devatero horami, devatero rekami a devatero loukami,jedna krasna princezna. Ta princezna ale byla velmi protivna a namyslena. Proto ji nemel nikdo rad. Ale princezne to nevadilo.Jedinou vec,co umela dokonale,bylo nadavani. Stale a stale nadavala na sve rodice,do jake zeme jsme se to odstehovali,ze v blizkosti neni zadny krasny princ,ale jen tlusti a osklivy otrapove.

Princezna nadavala tak dlouho a tak osklive,ze uz to nemohl vydrzet ani kouzelnik z vedlejsi zeme. Jednou kdyz sla princezna spat do sve komnaty, prileteli vraní kone a princeznu unesli. Princezna se rano probudila v krasnem a velikem palaci. Tu spatrila kousek od okna stat kouzelnika.A ten povida: „za to jak jsi osklive nadavala te zacaruji jako zidli.“ Jak to kouzelnik dorekl,objevila se na miste,kde predtim byla princezna,stara oskliva,vyvyklana a rozvrzana zidle. Carodej jeste k te zidli dodal:„muze te vysvobodit jen jedna osoba.Ta osoba musi byt krasny princ a musi si na tebe,jako zidli,sednout.“ na prvni pohled to vypadalo jako velice snadna podminka. V tak prekrasnem a velikem palaci se urcite kona hodne plesu a ruznych balu a princema se to tu musi jen hemzit. Pomyslela si princezna.Urcite si na me nejaky sedne a ja budu vysvobozena. Ale aby to nemela princezna tak jednoduche pricaroval kouzelnik do mistnosti dalsich deset pozlacenych zidli.

Jak sel cas,spousta princu tu prosla, ale pokazde si sedli na zlatou zidli. Jednoho dne,se vsak objevil princ na bilem koni, byl to krasny princ a ke vsemu velice skromny a hodny. Kdyz sel palacem,uvidel tu starou zidli a tak ho zaujala mezi tema zlatyma,ze si na ni musel sednout. V tom okamziku ze zidle spadl a misto zidle tam stala krasna princezna.Princ ji ze sameho prekvapeni polibil.

Tato zkusenost princeznu tak moc zmenila,ze uz nenadavala,nebyla ani zla a vazila si i starsich veci. Od te doby,casto navstevuje kouzelnika a dekuje mu za to jak ji pomohl se zmenit,ze byla opravdu strasne zla. Kouzelnik je taky rad,protoze od te doby uz nemusel poslouchat princeznino nadavani.Princezna nakonec nasla sveho prince a jestli nezemreli,ziji urcite do dnes.



Rychlokvaska

Zila byla jedna princezna, ktera byla prekrasna a zila v hrozne velkem a tajemnem zamku. Kdyz ji jednoho dne otec rekl, ze si musi vzit prince Petra, nastvala se a rekla, ze si ho nikdy nevezme. Otec rekl, ze vezme a zamkl ji do veze. Kdyz jel okolo kouzelny princ, tak na neho zavolala a on se podival do okna veze a zeptal se „Co tam nahore delas?“ a usmal se usmevem, ktery vydesi i LEKLOU rybu. Princezna odpovedela, ze ji tam otec zamkl, protoze si nechce vzit prince Petra. On se rozhodl, ze ji vysvobodi a slezl z kone. Zkusil jit dvermi, ale ty hlidali straze. Tak se zamyslel. Po chvili premysleni zavolal na princeznu, ze prijde zitra. Tak se princezne zlepsila nalada a uz jen s radosti cekala na zitrek. O den později princ vazne prisel, ale tentokrate s provazem. Hodil ho nahoru princezne, ale ta ho nemela kam privazat takze museli vymyslet dalsi moznost. Tak se princ rozhodl, ze prijde zase az zitra. Kdyz princ prisel potreti princezna jeste spala a tak se princ rozhodl, ze ji osvobodi aniz by o tom nekdo vedel. Chtel projit dverma kde zatim byla jen jedna straz, ale zjistil ze zapomnel uspavaci pistoli doma, takze musel straz zmlatit. Kdyz skrz straz prosel zjistil ze po ceste k princezne jsou este nejake pokoje ve kterych je nekdo zamceny, ale nevedel jak je otevrit tak je tam nechal. Kdyz dosel uplne nahoru osvobodil princeznu, ale pri ceste z veze je jiz hledala armada vojaku. Tak museli byt ve strehu a po nekolika hodinach snazeni se ukryt pred nepratelskym vojskem. Nakonec je nasli a princeznu zamkli zpet do veze a prince do vezeni. Kdyz prince zatkli a dozvedel se o tom jeho otec tak vyslal armadu do tajemneho zamku. Kdyz armada dorazila k zamku a dozvedeli se proc prince zamkli do vezeni tak zacali bojovat. Protoze chteli aby si princezna vzala toho prince, ktery ma silnejsi armadu. Po nekolika hodinach boje prohralo vojsko prince Petra. A tak si princezna vzala neznameho Prince a MOZNA ziji spolu stastne dodnes.



SENI

Volam sa SENI a som princezna Z Payonu, budem vam rozpravat pribeh ktorí je vlastne pribehom mojho zivota. na detstvo sa velmi nepametam ale pre tych co neveria ze som vyrastala v Payone poviem ze si s detstva pametam ze u nas v payon cave zili niekedy Kaho. Ked utiekli s cave bol vonku obrovsky hluk a krik a tak som sa zostrachu tulila k mojej milej poring doll Este ako deti sme poringy volali pre ten ich zvuk pingache /ping ping/ Raz ako dieta som sa tulala nekonecnymi lesami Payonu a nechtiac som sa ocitla Na zakazanom mieste kde boli trosky obrovskeho chramu a kde na mna guardi zavrestali Ako sa opovazujes dusa necista vstupit na posvatnu podu chramu zasvateneho Valkyrii Zo vsetkych sil som sa rozbehla a utekala domov co mi sily stacily plna hrozy z toho ze moja dusa je necista moja mamka este zila a s laskou mi zacala vystvetlovat co je to dusa a ze nikdy nemoze byt necista lebo dusa je samotna radost nie telo je obal pre dusu ale presne naopak, vravela mami nerozumiem vysvetli mi to lepsie vravela som jej Dusa nepodlieha casu vravela moze byt naraz na viacerych miestach dokonca moze ovladat nekonecne mnozstvo dualov naraz a kedze je mimo cas moze sa zucastnit dnes eventu co bol pred dvoma rokmi a vratit sa s krasnou capicov Vo svete duse je nekonecne mnozstvo moznosti.takze ak v jednom vesmire nieco spackas v druhom je to fajn Co tym chcem vlastne povedat Iba tolko som SENI princezna z Payonu a hladam svojho princa No sucasne je niekde miesto alebo sfera kde som ho uz nasla Moja dusa to vie a je len na mne ci tomu uverim a ci nie rozpravka mala byt o princezne co nasla svojho princa buducnost mi da za pravdu ze som ho nasla dusa to vie ja zatial nie no co tu budem spekulovat a kto pochybujete tak mamka nato mala vetu chces byt stastna alebo mat pravdu?



Sha La

Zila byla kdysi davno jedna princezna. Po sve praprababicce, o ktere se tradovalo, ze byla vila, se jmenovala Lilien. Ale ackoli byla z kralovskeho rodu a jeji praprababicka byla vila, Lilien nebyla prekrasna jako ostatni clenove jeji rodiny. Vypadala jako obycejna, hezka vesnicka divka, ale zato mela rozumu vice, nez vsichni ostatni clenove jeji rodiny dohromady. Proto, kdyz ji bylo 17 let, odmitla vsechny nabidky k snatku „z rozumu“ a vydala se na cesty, aby si nasla vhodneho zenicha sama. Vedela totiz, ze zadne princatko z okolnich zemi by nedokazalo vladnout kralovstvi. Jediny spolecnik, ktereho si vzala na cestu, byl jeji kamarad - zlodejicek Ralph z hlavniho mesta, ktery znal pomery a dokazal ji poradit i ochranit. Princezna Lilien a zlodejicek Ralph cestovali dlouho. Zastavili se v kazde vesnici, na kterou narazili a nezapominali ani na ty nejmensi a nejzapadlejsi vesnicky. Princezna nikdy nerekla, kdo je; hledala totiz nekoho uprimneho a ne nekoho, kdo by sel jen po penezich. Ani tak se ale nikdo neobjevoval. Kdyz ale zrovna pobyvali v jednom malem mestecku uslysela princezna krasny zpev. Sla po sluchu a uvidela krasneho barda, zpivajiciho pisne ze vsech kralovstvi. Po svem predstaveni se bard predstavil jako Julian z Erenu, tulak, zpevak a basnik, mistr vseho a niceho. Po veceri ve spolecnosti Lilien a Ralpha se nabidl, ze s nimi chvili pocestuje, at uz je jejich duvod cesty jakykoli. Ralph a Lilien souhlasili, Julian Lilien padl do oka uz na prvni pohled a po veceru v jeho spolecnosti se citila, jako by ho znala uz roky. A tak Ralph, Lilien a Julian cestovali dal spolecne. Kazdy z jineho duvodu, vsichni stejou cestou. Postupem casu se ukazalo, ze je Julian opravdu schopny, mily, hodny a neni jen plny reci. Spratelil se s Ralphem a Lilien si byla cim dal jistejsi, ze je Julian ten pravy.Procestovali sousedni kralovstvi krizem krazem az skoncili v hlavnim meste. Tam uz si Lilien byla temer jista a pripravovala se, ze Julianovi rekne, kdo je a co je cilem jeji cesty. Vzala Ralpha na chvili na nakupy a prodiskutovala to s nim. Ralph ji s tezkym usmevem ujistil, ze jestli si mysli, ze je Julian ten pravy, at to udela. A tak se princezna rozhodla. Kdyz se ale s Ralphem vraceli, zaslechli Julianuv hlas, jak se s nekym bavi a to, co slyseli, se jim nelibilo. Julian totiz celou dobu vedel, kdo Lilien je a ze vsechno slo podle jeho planu. Kdyz to Ralph slysel, rozzlobil se a vyzval Juliana na souboj. Bojovali dlouho a dobre. Ralph ale nakonec vyhral. Julian si z boje odnesl hanbu a sram pres tvar a Ralph obhajil svou cest. Princezne, ktera celou dobu nemohla uverit svym ocim a usim, v te chvili doslo, jak se o Ralpha bala a ze se celou dobu mylila; sveho prince mela uz dlouho po svem boku. Nez si ti dva nakonec dokazali rict, ze se maji radi a nez se pak vzali, stala se spousta veci. Ale to je pribeh pro jiny vecer. Pro dnesek dobrou noc.



Shaista

Zila kdysi v Persii jedna princezna a ta byla nevyslovne krasna. Mela dlouhe cerne vlasy, velke cerne oci a sametovou plet. Jeji otec ji velmi miloval a byl rozhodnuty, ze ji provda jen za nejmocnejsiho muze na svete. Jednoho dne vyjela princezna pres poust navstivit nektera mista. Doprovazeli ji jezdci na konich i pocetne sluzebnictvo. Avsak vudce karavany,který mel na starosti cestu,zabloudil. Karavana se dostala do pustiny a za par dni dosly zasoby vody a jidla, vsichni byli prescedceni,ze zemrou, ale objevil se kocar prince ze sousedni země. Když videl zubozene lidi, nakazal sluzebnictvu, aby se o ne postarali. Sam sel k princeznine karavane, kde jako bez zivota princezna lezela. Dal divcine sluzce vodu, aby ji princezne podala a odesel stranou. Když se obcerstvila, sama se vydala zachranci podekovat. Princ pak vyvedl princezninu karavanu z pustiny. Během cesty domu se do princezny zamiloval a rozhodl se, ze ji pozada o ruku. Vratil se do sve zeme a zacal ihned shromazdovat vzacne dary pro princeznina otce, aby si naklonil jeho prizen. Kral ho prijal vlidne, hostil ho několik dni, ale když princ pozadal o ruku jeho dcery,rozzlobil se a vyhodil ho. Princ pro krale nebyl prilis bohaty. Princezna byla zoufala, protoze o zadneho jineho prince nestala. Kral byl stale rozhnevany, nelibilo se mu, ze jeho dcera pochybuje o jeho rozhodnuti. Princezna rekla, ze radeji zemre, nez aby si vzala nekoho jineho. To byla pro krale posledni kapka. Nechal vyrobit lodku z prouti, princeznu do ni posadil a bez vesel ji poslal na sire more. More bylo neklidne kral stal na brehu a litoval toho co udelal, ale od sveho slova ustoupit nemohl. Lodka s princeznou plula a vlny ji donesly k zalivu sousedni zeme,kde lovilo nekolik rybaru. Uvideli divku v krasnych satech, pomohli ji na breh a odvedli do palace. Kdyz ji princ spatril, vrhl se ji do naruce. Nechali poslat pro stareho krale a ten vdečný, že jeho dcera zustala na zivu dal svoleni k snatku.



Sharrperr

Z nouze ctnost

Byla jednou jedna velmi krasna princezna, ktera sedela na zlatem trune, na sobe mela zlate saty a usilovne premyslela, coz pro ni byla tezka a neobvykla prace. Po dlouhe dobe premysleni ji to ale doslo… Musi se vdat! A tak usporadala velky bal a pozvala vsechny prince z okoli. Na bal prijeli princove tlusti i tenci, krasni i osklivi, mladi i stari, chudi i bohati, hrbati i urostli. V princezninych ocich nasli zalibeni tri princove. Vsichni tri se s princeznou ozenit nemohli.

Co delat? Dlouho premyslela az ji to napadlo… „Mili princove, vy se mi libite vsichni tri a ja se dnes nedokazu rozhodnout, ktereho z vas si mam vyvolit. Vydejte se do sveta a najdete mi to nejkrasnejsi a nejvzacnejsi, co zeme nabizi, a to mi privezte. Toho, jehoz darek se mi bude libit nejvice, si vezmu za manzela. S takovym rozhodnutim byli princove spokojeni. Opustili kralovsky dvur, aby princezne nasli to nejkrasnejsi a nejvzacnejsi, co se ve svete da najit.

Prvni princ jel pres sire more do dalekych zemi, kde chtel vystoupit na nejvyssi horu sveta, aby princezne polozil k noham kamen z jejiho vrcholu. Avsak pote co zdolal horu a ziskal kamen jej zastihla velka vanice a znaven cestou se ukryl v jeskyni ,kde usnul. Ve spanku znaveneho poutnika nasli trpaslici,kteri jej prenesli do jeskyne Ledove kralovny. Kdyz se vzbudil a spatril krasnou jeskyni a prekrasnou Ledovou kralovnu do ktere se okamzite zamiloval vedel ,ze toto misto uz nikdy neopusti…

Druhy princ se vydal na more, protoze si pomyslil: „Krasne zeny miluji sperky a co je krasnejsi a vzacnejsi nez snura perel?“ Sam se ponoril do morske hloubky a lovil bile trpytici se perly. Kdyz opet ponoril, tu uvidel na morskem dne obrovskou perlorodku. Tu jej obklopily krasne barevne rybky a v kocare z musli, tazenem delfiny, prijela morska panna, ktera prince zajala a on si to nechal rad libit, nebot byla tak prekrasna, ze uz nikdy nezatouzil po slunecnim svetle.

Ten treti princ zustal nakonec doma. Chtel se sice kazde rano vydat do sveta, aby tam hledal to nejkrasnejsi, ale kdyz o tom premyslel, tak ho nikdy nenapadlo, co je vlastne na tomto svete to nejkrasnejsi a nejvzacnejsi. Tak sedel v hlubokem zamysleni na svem zamku a drive nez by se byl nadal, prisel onen den, kdy mel s ostatnimi princi predstoupit pred prekrasnou kralovskou dceru. Nic nenasel - nic - zcela nic, a tak prisel s prazdnyma rukama. V poledne mela byt volba kralovskeho manzela. Ve vsi nadhere sedeli kral i princezna na trune.

Princ prisel uz rano kolem osme hodiny a ted netrpelive cekali na zbyvajici dva prince. A bylo dvanact hodin a nikdo neprichazel. A kraluv zaludek si teskne povzdychl, nebot si vzpomnel na obed. Zacalo se tedy bez zbyvajicich 2 princu. Treti princ predstoupil s hlubokou uklonou pred trun a kral se zeptal: „Vitam te, princi, povez nam, copak jsi ve svete nasel nejkrasnejsiho a nejvzacnejsiho? Princ byl cely rozpacity a preslapoval na miste, nic nemel a take nic nevedel. Hledajic nejakou zachranu, pohledl do davu sluzebnictva a pak si vydechnul ulevou, protoze nekdo mu zaseptal: „To nejkrasnejsi a nejvznesenejsi na svete je prece nase princezna.“ A princ to s uprimnym zapalem nahlas a zretelne opakoval: „To nejkrasnejsi a nejvznesenejsi na svete je nase princezna.“ A bylo to! Princezna z toho byla cela uzasla, a protoze ostatni princove neprisli a tento princ jeji ukol vlastne splnil, byla svatba…



Spon

Kde bolo tam bolo, možno to ani nebolo, ale stalo sa to v mestečku menom Kocúrovo. V tomto meste bol obrovský hrad s rozsiahlim pozemkom a 365 izbami. V jednej z týchto izieb bývala aj tamojšia princezná. Volala sa Šeherezáda. Bola veľmi pekná, ale kôli tomuto hnusnému menu ju nechcel žiadny princ. Jej otec bol nešťastný a už dávno oľutoval, že sa jedného dňa nechal uniesť Tureckou telenovelou. Jedného dňa sa však pre princeznú objavila nádej. V meste sa začala stavať matrika, ktorá by poskytovala tiež služby premenovania. Čas plynul a plynul, až matriku raz dostavali. Princezná neváhala a zamierila hneď na matriku. Vystála si dlhý rad a potom sa konečne dostala k „milej“ pani v okuliaroch s prísnym pohľadom. Tá jej povedala, že na premenovanie bude potrebovať 3 milióny kocúrov(tunajšia mena) a po 300 z Rough Elunia a Orideconov. Bola nešťastná. Peňazí v ich kráľovstve bolo požehnane ale Rogh Elunia a Oridecony boli vzácne suroviny. Preto kráľ zvolal všetkých princov z blízkeho aj ďalekého okolia a dal im za úlohu doniesť mu tento tovar. Za odmenu im sľúbil tretinu kráľovstva a ak budú chcieť, aj ruku jeho dcéry. Dlho sa princovia predbiehali kto tieto vzácne predmety nazbiera skôr, kšeftovali medzi sebou, kradli a to len aby ich získali čo najviac. A raz sa to konečne jednému podarilo. Jeho meno bolo Tanoth. Doniesol ich kráľovi a ten išiel hneď s dcérou na matriku. Celá šťastná si zase vystála neuveriteľne dlhý rad a konečne sa mohla premenovať. Dala si meno Swablu. A kedže princ Tanoth zbožňoval Pokémonov tak si princeznú hneď zobral za ženu. Odvtedy spolu žijú šťastne a harmonicky spolu.



Tazzi

Za davnych casu udatnych rytiru a vlekych kralu se narodila mala princeznicka hyckana svym drahym otcem panem kralem avsak jednoho dne musel kral svou milovanou dcerunku opustit zacala valka a kral musel vest sve vojsko aby valku vyhral… tatiiiii ja te nepustim plakala mala princezna ale no tak Rozeto neplac ja se vratim budu celou dobu s tebou a dal ji do ruky maly medailonek se srdickem a tam vyryty do zlata kraluv oblycej..divka tiskla medajlonek a milovanem tatinkovi mavala valka trvala dlouho nekolik let, Rozeta mezitim rostla a krasnela chystala se oslava 17-tych narozenin princezny a tak i bal…v tu chvili se zacalo kralostvi radovat, protoze valka skoncila a kralostvi vyhralo muzi udatni rytirove se zacali vracet branami zpatky domu Rozeta vyhlizela sveho otce ale nejednou vidi kone jak za sebou tahne vozik s rakvi a na ni kralovsky emblem..jeho velicenstvo skonalo princezna plakala a chtela zrusit oslavu ale zakon rikal ze si musi vybrat manzela na plese trun potrebuje noveho krale princezna znechucena pristoupila na oslavu.. Kdyz ples zacal,zadny prince se ji nelibil, byli nafoukani hloupi a vypocitavy..avsak princezna dostala jen tyden na vyber manzela..co mam delat rikala si Rozeta a tiskla v ruce medailonek ach otce kez bys tu byl semnou a poradil mi co mam delat najednou nekdo zaklepe na dvere..vstupte rika Rozeta prominte ze rusim ma pani ale je neco co vam musim predat Rytir podava Rozete dopis od jejiho otce draha Rozetko,citim ze konec uz se blizi tak ti pisi brzi ti bude 17 a budes kralovnou, rozhoduj se vzdy sdcem ….a jestli si budes hledat muze tak hledej podle cinu a ne podle titulu..princezna si vzala otcovu radu k srdci uz od dectvi travila cas s mladikem jmenem Vendelin byl blizkym pritelem samotneho krale a vsak Rozeta si nebyla jista jestli ji bude opravdove milovat..udelala test…nechala rozhlasit po kralovstvi ze je tezce nemocna…vsichni se snazili princeznu uchlacholit, ale jen Vendelin travil 2 dny v horach aby pro princeznu nasel spravny lek..kdyz ji ho donesl k posteli, Rozeta se usmala a rekla ted vim ze me opravdu mas rad Vendelinku ano mam Rozetko..chci o tebe pecovat dokud bude moje srdce bit ano Vendelinku pecuj o me ale ne jako sluha ale jako muj muz a kral Tak si princezna nasla krale…milovala ho a on ji…a kralovstvi bylo opet stastne a hojne na vse…a bez valek



Thisbe

Zila byla jedna princezna. Jmenovala se Rozarka. Bylo jí zrovna ctrnact let a strasne moc se chtela vdavat. Dokonce mela vyhlídnutého prince. Byl krasny a mily a celkem dokonaly. Akorat jednu chybu mel a to, ze mu tahlo pomalu na dvacaty sesty rok a po tak malych princeznach jako byla Rozarka se rozhodne neohlizel. Pokazdy kdyz se mu Rozarcin otec snazil nabidnout dcerinu ruku strasne se rozesmal a zacal rikat neco o skvrneti. Rozarka z toho zurila, zkousela kde co dokonce svolala vsechny mozne sarlatany a zarikavace aby ji postarsili. Ale nezabiralo vubec nic nakonec ji poradili starou carodejnici, jejiz kouzla pry nikdy neselhala. Ta bydlela na konci sveta a nikdy nevychazela ze sveho pribytku. Rozarka se tedy vydala za ni, cesta ji trvala skoro rok, protoze ji jeji radci vedli zarucenyma zkratkama, ktere zpravidla koncily skalou nebo vodopady, jednou museli dokonce prochazet pres bojiste plne vojak u protoze jit kolem by je stalo drahocenny cas. a kdyz konecne prisla k carodejnici, yhrkla: chci abych byt stejne stara jako muj princ!! Dam ti za to vse vse co mam Carodejnice nakrcila oboci a rekla, ze jeji odmenou bylo pozorovat princeznu pri ceste sem Pak se jeste zeptala jestli skutecne chce byt stejne stara jako princ, ktery ji je souzeny. Rozarka vrele kyvala hlavou a tak carodejnice pronesla kouzlo. Pak princezne vysvetlila, ze se s princem budou priblizovat stejnemu veku a az ho dosahnou, budou spolu spolecne starnout stejne jako kdokoliv jiny. Pote cerodejka luskla a princezna najednou byla ve sve komnate natesena na svoje zrychlene dospivani. pokracovani priste..



Torri

Kdysi davno pred davnymi a davnymi casy v jedne zemi zila princezna. Byla to spanila divka, krasna jako ranni poupe a byla ve veku na vdavani. Sjeli ze uchazet o ni princove z dalekych a neznamych a exotickych zemi. Princezna je vsechny ale odmitala - jednoho odmitla, protoze mel velky nos, druheho odmitla, protoze byl na jeji vkus prilis maly… a tak to pokracovalo snad sto krat. Jednoho prince dokonce odmitla, protoze byl podle ni chudy, coz vubec nebyla pravda. Princ tedy cely zklamany sedl na sveho bileho konika a odjel do sveho hradu ve sve rodne zemi. Otce princezny - krale - to velmi rozhnevalo. Cely nestastny si sel postezovat svoji manzelce - kralovne. Kralovna byla velmi chytra a zkusena dama a po ne prilis dlouhem premysleni krali rekla, ze ma napad. Kdyz byla ve veku princezny, mela podobny problem, take se totiz nechtela vdavat a byla velmi rozverna a vybirava na napadniky, jeji otec si pry take s ni nevedel rady a sel si pro radu k jedne vedme. Kralovna krali popsala cestu dopodrobna a kral docela bez problemu nasel k vedme cestu. Po dlouhe a namahave ceste se konecne dopotacel k chysi vedmi. Pozadal vedmu o pomoc a ta ho bohuzel musela odmitnout, ze je na rady moc stara. Proto nestastneho krale odkazala a jednu kouzelnici, ktera mu zajiste pomuze. Kral se tedy vydal na dalsi zmahavou cestu. Po case prisel ke kouzelnici - krasne atraktivni a hlavne chytre zene. Po zlouhavem premlouvani mu kouzelnice pomoc prislibila. Kouzelnice vycarovala vymenne kouzlo a kral byl v zamku a princezna u carodejnice v domku. Princezna byla na carodejnici velmi zla a i pres veskerou snahu nebylo videt zlepseni v chovani princezny, jednou kouzelnici dokonce ukradla kouzelnou knihu a zacala carovat. Kouzelnice se rozhorcila a promnenila princeznu v mys a zavrela ji do klece. Princezny vsak bylo lito carodejnine dceri, ta se proto rozhodla, ze pujde za nestastnym princem, ktery byl puvodne odmitnut. Prisla do kralovstvi prince a vylicila mu situaci princezny. Princ se rozhodl, ze princeznu musi zachranit a vydal se okamzite s dcerou kouzelnice na cestu. Kdyz prisel do domku, kde byla zakleta princezna, okamzite mu bylo vsechno jasne a jak znal z pohadek, ktere mu vypravela chuva, vzal mysku,polibil ji a misto mysi pred nim byla princezna v puvodni sve krase. Princi se omluvila a litovala toho, ze byla k nemu kruta. Princ princezne odpustil a zanedlouho se slavila svatba a verte, ze spolu ziji stastne dodnes.



Tote

Dobry podvecer, povypravim Vam pohadku s nazvem „O prach sirici princezne“. Pred davnymi a davnymi casy za sedmero horami a sedmero rekami zil kral,ktery mel krasnou dceru. Ale vsechno nebylo tak ruzove,jak to uz tak v techle pohadkach byva… Cehokoli a kohokoli se princezna dotkla, rozpadlo se v prach.Mohlo to byt zelezo, drevo, plast, kuze… cokoliv. A proto se ji vsichni lide, a nejen ti, bali. Princezna se nemohla tak vdat a tak bylo cele kralovstvia vsichni lide v kralovstvi smutni. Kral premyslel jak pomoci sve krasne dceri.Problem konzultoval s magy i carodeji z dalekych zemi. Jeden carodej krali rekl: „Pokud se tva dcera dotkne jedne veci, ktera se v prach nerozpadne, pak bude zachranena.“ Kral byl stasten! Kralovstvi ma spetku nadeje! Pristiho dne nechal vyhlasit, ze muz ktery prinese vec, ktere kdyz se princezna dotkne a nerozpadne se v prach, dostane princeznu za zenu a pul kralovstvi k tomu. Pokud se mu to vsak nepodari, bude o hlavu kratsi. Prihlasili se tri princove, kteri prijali tuto vyzvu. Prvni princ prinesl velmi tvrdou titanovou tyc, domnival se, ze je velmi tvrda a nemuze se rozpadnout v prach. Princezna se ji dotkla… a z tyce byl prach. Prvni princ byl o hlavu kratsi. Druhy princ prinesl obrovsky diamant, domnival se, ze kdyz je diamant nejtvrdsi na svete, takse nemuze rozpadnout v prach. Princezna se ho dotkla …a diamant se zmenil v prach. Druhy princ take prisel o svou urozenou hlavu. Treti princ prisel a rekl princezne: „Strc mi ruku do kapsy a dotkni se toho, co tam najdes…“ Princezna natahla rucku, strcila ji do kapsy a zcervenala. Narazila na neco tvrdeho, pevne to uchopila a … a ono se to nerozpadlo v prach !!! Kral byl stasten, cele královstvi bylo stastne a konala se velka svatba… …a pokud nezemreli ziji tam vsichni stastne dodnes. A co ze to princezna vubec nasla v princove kapse? Pochopitelně to byla figurka Chucka Norrise. Ten je totiz jako jediny neznicitelny v jakekoliv podobe!!!



Uramesh

Kralovsky podkoni Vilik potkal jednoho dne v horach starenku. Byla velmi unavena a poprosila ho, aby ji pomohl. Hodny mládenec odnesl starenku i s kosikem az k jeji chaloupce. Tam spatril husopasku, ktera rychle odvratila hlavu, kdyz je videla prichazet. „Je placha“ vysvetlila mu starenka. Ve skutecnosti byla divka nehezka a stydela se za to, jak vypada. Vilik byl za prokazanou sluzbu odmenen perlami. Kdyz se vratil do zamku, ukazal je kralovi a kralovne. „Vzdyt to jsou perly me milovane dcera!“ zvolala prekvapena kralovna. „Vasi dcery?“ podivil se podkoni. „Copak vy mate nejake deti?“, „Ano!“ odvetil kral. „Jednou jsem ji v hnevu vyhnal ze zamku… odesla a vzala si s sebou do ranecku jen saty a tuto malou truhlicku s perlami. Od te doby jsme ji vice nespatrili, i kdyz jsme ji vsude hledali… Povez nam, Viliku, co se ti vsechno dnes rano prihodilo.“ Ve starencine chaloupce zatim zahoukala sova. „Dobry vecer! Mam pro vas dobrou zpravu: podkoni Vilik se vrati, protoze se chce setkat s Anickou.“ „Ach ne!“ zavzlykala divcina. „On je pekny mládenec a ja jsem tak skareda!“ „Bez se umyt do potoka.“ Poradila ji starenka, „mozna budes peknejsi.“ Vilik prekvapil Anicku kousek od vodopadu… A hle, stal se zazrak: tvar nehezke divky se zmenila, najednou z ni byla kraska, jake nebylo rovno. A Vilik se do krasne husopasky zamiloval. Vratil se do zamku a popsal Anicku tak verne, ze kral a kralovna v ni poznali svou dceru. Bez meskani nasedli vsichni do do kocaru a vydali se ke starencine chaloupce. „Jsme na miste, Vase velicenstvo!“ rekl Vilik. „Racte, prosim!“ Kral s kralovnou plakali radosti a dlouho svou dceru objimali. Starenka mavla rukou a jako zazrakem se na stolku objevila truhlice plna perel. „Anicko, s timto pokladem budes moci pomahat chudym lidem v cele zemi.“ Nakonec starenka promenila chaloupku v nadherny zamek. Byla velika svatba a Vilik s Anickou v nem spolu zili zili po dlouha leta stastne a spokojene.



Valerie

Za devatero horami a devatero rekami na zamku obyvala krasna princezna. Jeji otec posoudil, ze je nejvyssi cas ji najit prince a noveho krale. Svolal vsechny prince v zemi, kteri chteli vzit jho dceru za svou zenu a ziskat pulku kralovstvi. Hned nasledujiciho dne dorazilo pet princu. Princezne se nezalibili. Jeden z nich byl tlusty, druhy moooc vysoky, treti krasny ale moc rozumu nepobral, ctvrty mel ruzovy habit a paty mel osklive zuby. Princezna Klarka, tak se jmenovala, byla smutna. Tatinek ji utesoval, ze prijdou jeste dalsi princove. Dalsiho rana na zamek dorazili ctyri princove, avsak Klarce se nelibili. A tak to slo kazdy den, az se nenasel zadny princ. Jeden vsak nedorazil. Princezna se rozhodla, ze se za nim vyda. Otec byl proti, ale ze strachu, ze nebude nasledovnik trunu, ji pustil. Klarka se sbalila a vydala se do sveta. Posledni princ sidlil kdesi vysoko v horach. “Doufam, ze mi ten princ za to stoji,”pomyslela si pri pohledu na zamek, ktery je na vrcholu vysokych hor. Nadechla se a vyrazila kupredu. Po nekolika hodinach a kapek potu se konecne doplazila pred branu. Straze ji pustili dal az do vstupni sine. Kralovna a kral zdejsicho hor ji radostne privitali. Dorazil i princ Vladimir. “Mami, tati, rikal jsem Vam, ze se zenit nebudu,”a podival se na Klarku. V tu chvili to snim zaskublo a utekl. Klarka take pocitila zvlastni pocit, vedela, ze je tu spravne. Zustala zde na par dni. Schazela se s Vladimirem a padli si do noty. Vladimir se pozdeji priznal, ze se do ni zamiloval na prvni pohled a zmenil nazor na snatek. Princezna byla stastna a jeho rodice take. Hned dalsiho dne vyrazila do sveho zamku se svym vyvolenym princem. O tyden pozdeji se konala veselka a zili stastne az do smrti.



Yaoi

Jednou, kdysi davno, to uz snad nikdo nepamatuje, kdy… Kdyz zrova rozkvetaly sakury a kraj vonel jejich kvety… Se v japonskem kralovskem palaci narodila holcicka. Byla krasna… A rostla… A kdyz ji bylo pet… Jeji kralovsti rodice pozvali pany z celeho kraje. Aby ji predstavili. Pozvali i samotneho Cisare Nebes. Vsichni na nej byli zvedavi, ale Cisar se temer cely vecer neukazal. Stejne jako matka malicke Amiko. Az nahle, o pulnoci, zacal vat vetrik.. Pak vitr.. A pak se palacem prohnala mocna vichrice. Vsichni hoste utekli. Kdyz vichrice zmizela, Cisar i kralovna byli pryc. A kral s hruzou zjistil, ze jedine, co mu v palaci zustalo… Byla jeho nyni nevidouci dcerka, ktera v naruci svirala Koto. Japonsky strunkovy hudebni nastroj. Kral byl hodne nestastny, jedine, co ho drzelo pri zivote… Byla Amiko, ktera denne vybrnkavala na struny kota krasne melodie. Rok mijel rok… A kral uz se necitil tak dobre. Amiko slavila sve patnacte narozeniny. Hoste ji prosili, at jim zahraje na koto tak, jak to nikdo neumel. A Amiko hrala - a hudba se nesla az do nebes a jeste vys. Tam, v hloubi oblaku, byl palac Nebeskeho Cisare. A jeho ctyr synu, kteri byli odsouzeni k ziti v podbe draku. Zlaty Drak, Stribrny Drak, Cerveny Drak a Bily Drak. Nejstarsi a nejvetsi z nich, zlaty drak… Zrovna vysedaval na blizkem oblaku, kdyz k nemu dolehly nadherne tony. Tajne nahledl skrz oblaky a i z te dalky spatril krasnou slepou divku. Ktera hrala na koto jako nikdo predtim. Vratil se do Nebeskeho palace a zeptal se otce, kdo to je. Odmitl mu to rict, ale on si to prece jen zjistil. Zjistil, ze to byla Amiko, kralovska dcera, kterou jeho otec kdysi.. Proklel. Promenil se do lidske podoby a sestoupil na zem. Kazdy vecer za ni chodil. Kazdy vecer mu hrala na koto. Zamilovali se do sebe - i pres hranici, kteramezi nimi stala. Ale Nebesky cisar na to prisel. Proseni bratru draku ani otce Amiko nebylo nic platne. Cisar se rozhodl. Vratil Amiko zrak, aby naposled videla svet. A potom je oba promenil v reky. Dodnes se linou japonskou krajinou. Ikdyz se cisar snazil - Nikdy je vlastne nedokazal rozdelit.



Zereges

Pred davnymi casy v jedne predaleke galaxi.. Hups, chel sem rict za sedmero horami a sedmero rekami stalo jedno kralovstvi. V tomto kralovstvi vladl mocny kral. Kral mel tri dcery. Nejstarsi, Lana, mela moc rada zvirata. Druha nejstarsi dcera, Lena, mela zase hodne rada kvetiny. Treti a zaroven nejmladsi dcera, Lina, mela moc rada lidi. Lana vetsinu casu travila v lese, kde pozorovala srnky, jeleny a ruzna lesni zvirata. Lenu jste vetsinou nasli na louce, kde trhala kvetiny a pletla z nich vence. Lina travila svuj cas na oslavach nebo se jen tak prochazela po namesti mezi lidmi.Jednoho dne ale jejich otec, kral, onemocnel. Nechal si k sobe zavolat jeho tri dcery a pravil „Dcery, doktor rikal ze umiram, jsem uz prilis stary, uz ani nemohu vladnout. Ta z vas, ktera si jako prvni privede prince a ozeni se s nim, dostane cele kralovstvi a ja budu moci spokojene odpocivat“. Dcery zesmutnely a rozplakaly se. Po dlouhem placi si ale uvedomili, ze aby musi splnit posledni prani jejich tatinka a vysly tedy ven z kralovstvi aby si nasly sveho prince. Chodili spolecne po meste a koukaly na muze okolo. Ani jedna z nich si ale nemohla vybrat a tak vymyslely, ze prohlasi, ze ten princ, ktery prinese ten nejhezci darek jedne z nich, dostane princeznu za svou zenu. Hned nasledujici den byla u kralovstvi spousta mladiku, kazdy drzel neco v ruce, nekteri meli darek zabaleny, jini ne. Mladici postupne chodili dovnitr a predavali sve dary. Jeden prinesl nejstarsi vino ktere jeho vinarna mela. Jiny prinesl nejchutnejsi a nejcerstvejsi chleb, jaky jeho pekarna dokazala upeci. Pak vstoupili do dveri tri mladici. Jeden predal Lane toho nejkrasnejsiho a nejroztomilejsiho kralika jaky vubec existoval. Lana vyskocila radosti a objala prince. „Ty se stanes mym muzem“ rekla. Druhy mladik pristoupil k Lene a predal ji tu nejcervenejsi a nejkrasnejsi ruzi. Lena vyskocila radosti, objala prince a taktez rekla „Ty se stanes mym muzem“. Treti princ pristoupil k Line a rekl „Protoze vim ze mas rada lidi, tak by se ti zadny z techto daru nelibil. Proto ti darem davam sebe, svou dusi, svou lasku k tobe“. Princezna Lina se zaradovala, objala prince a rekla „Ty se stanes mym muzem“. Tak si vsechny 3 princezny nasly sve prince, kralovo posledni prani bylo splneno. Pote co kral odesel na vecnost si princezny vzaly prince za sve muze. Lana odesla se svym princem na zapad, Lena se svym princem na vychod a Lina zustala se svym prince v kralovstvi po svem otci. Kazdy mesic se vsichni sesli a spolecne vzpominali na sveho zesnuleho otce. Pozdeji se kazde princezne narodilo dite. Tyto deti si spolu moc rady hraly a az vyrostly tak si nasli snoubence nebo snoubenku a i ti meli deti a i deti jejich deti meli deti. Dedili po sobe sva kralovstvi a vsichni byli stastni a stastne zili az do smrti.



Zuvi

Za devatenactero horami, devatenactero rekami, devatenactero cestami a jednim domem bylo kralovstvi, v nemz zila princezna, ktera se jiz brzy mela vdavat. Cely jeji dalsi zivot byl nachystan avsak melo to jedinou chybu, princezna se nechtela vdavat za sveho nachystaneho zenicha. Nevedouc, co delat, obratila se na nejblizsiho cloveka, svou malou sestru. Pote, co s ni dukladne a rozumne prodiskutovala celou zalezitost, poradila ji jeji mladsi sestra, aby uprchla ze zamku a hledala sve stesti jinde. Princezna tedy sebrala sve saky paky a vydala se do sveta. Nastoupila do uceni az kdyz byla tri kralovstvi daleko od sve domoviny. Stala se sickou a brzy si o jejich prenadhernych vysivkach a uhlednych stezich vypravel cely kraj. Konkurence však byla v této zemi tvrda a stále zde fungovalo stredoveke smysleni o carodejkach ( stare / osklive / umi neco co my ne — potreba zneskodnit ), proto o ni zacala jina skupina sicek rozsirovat, ze se po nocich venuje zahadnym praktikam a ze to neni obvykle a pripustne a kdesi cosi. Tyto pomluvy nenechaly chladnou centralni vladu a tak vyslali generalniho inspektora. Hned po jeho prijezdu byl privitan konkurencnimi svadlenami. Ty ho v noci vzaly pod okno princezny ( sila dlouho do noci v komurce ve tretim patre ) a ukazujic mu zarici okno, pravily : Vidite, uz zase to dela! A odvedly ho pryc, aniz by mohl cokoliv udelat, potvrdit, ci vyvratit. Od te doby vzdy pres den sicky inspektora hlidaly a v noci jej vodily k zaricimu oknu. Desateho dne se vsak inspektor vzbudil brzy a aby nevzbudil hlidky sicek, opatrne proklouzl po schodech. Vedel, kde princezna sicka pobyva a spechal aby ji stihl jeste pred odchodem do prace. Zastihl ji a pote, co si prakticky overil, ze carodejka není, prozradil ji vse o ostatnich sickach. Ani jeden z nich však nestusil co se blizi. Vesnicane, rozzureni necinnosti inspektora vuci „ocividnemu zlu v jejich vesnici“ se rozhodli carodejku vystrnadit z vesnice sami. Kdyz princezna, stojici u okna, spatrila dav, který se hnal ulici, zdesene ustoupila od okna. Oba vedeli, ze musí utect. Rychle sebehli do prizemi, kde, jak princezna vedela, byla tajna chodba hostinskeho pro urgentni pripady. Jen co inspektor zavrel dvere do chodby, vyrazili prizemni dvere vesnicane. Inspektor a princezna vysli z chodby v lese o kus dale a odtud uprchli zpet do princeznina domova. Usporadali svatbu a tak princezna nasla sveho prince.

 

Vytvořil Typhoon | Provozováno na dokuwiki | Optimalizováno pro Firefox, Opera, Chrome. |  podpora. | Některé z obrázků mohou spadat pod ochrannou známku Gravity Corp. & Lee Myoungjin.  | Vygenerováno během: 0.665 s |   | Copyright 2011-2019